Stanu se sociální ekoložkou. Proč? Vlastně ani nevím
Univerzity chrlí zástupy absolventů humanitních oborů a někteří z nich jsou nakonec rádi za práci v supermarketu. Mnohem důležitější je vybrat si obor, v němž budete skutečně něco umět.
Co ty vlastně studuješ?“zeptalo se dítě zvědavě. „Ale, sociální a kulturní ekologii na Karlovce,“odvětila ledabyle asi pětadvacetiletá slečna. „Aha,“řekla holčič- ka a na chvilku ztichla. Neměla totiž ani ponětí, co to ta kulturní ekologie je.
Jen tak se však nechtěla vzdát. „A baví tě to?“nedala si pokoj a dychtivě čekala na odpověď.
„Ani ne, ale nevěděla jsem, co jinýho mám po gymplu dělat. Tak jsem šla tam,“řekla dívka a bylo vidět, že je jí ta konverzace proti srsti. Dítě totiž nebylo první, kdo se ptal.
Vraťme se však do reality. To dítě, které se ptalo, jsem totiž já, takových deset let zpět.
Můj táta vlastní kavárnu, ve které pracuje spousta studentů, a tak, když jsem s ním byla v práci, krátila jsem si těmito dotazy čas. Nespočetněkrát jsem se na tuto palčivou otázku dožadovala odpovědi.
„Co budeš dělat, až dostuduješ?“, „Proč to studuješ?“a tak dále. Přemýšlela jsem, čím se budu živit, „až budu velká“, chtě- la jsem se tedy nechat inspirovat. Nicméně vyhlídka na to, že bych studovala obor, který vlastně nechci dělat, nebaví mě, a ještě s ním pravděpodobně nenajdu dobře placenou práci, mě velmi odrazovala.
Odmalička mi naopak bylo vtloukáno do hlavy (ovšem pozor, ne žádným razantním či panovačným způsobem, moji rodiče vždy můj názor respektovali), že nejdůležitější je umět jednu věc pořádně, takovou, za kterou mi druzí zaplatí. Možná se vám to zdá jasné, nicméně je velmi těžké najít zaměstnání, které vás bude bavit a zároveň vám umožní slušně se uživit. Chcete být lékařem? Jde vám chemie a biologie? Do toho. A co takhle řídit tramvaj? Nebaví vás angličtina, čeština, v matematice pokulhá- váte. Tak proč ne? Vždy mi přišlo, že lidé kolem mě odsuzují studenty, kteří chodí na „učňák“. Prý jsou hloupí, špatně se učí a kdesi cosi.
Ale co třeba taková kadeřnice? Když na sobě pracuje a dělá svou práci dobře, může se velmi dobře uplatnit a jsem si jistá, že si vydělá víc než člověk, který má „papír“z vysoké školy.
Možná mé úvahy působí poněkud zmateně. Snažím se říct, že každá profese je stejně důležitá. Co bychom dělali bez instalatérů, popelářů či zedníků? Manuální práce jsou potřebné stejně jako každé jiné.
Vysoké školy každoročně chrlí přehršle absolventů humanitních oborů. Ale co s nimi?
Tito lidé mají problém sehnat práci a na konci jsou mnozí z nich rádi, že prodávají v supermarketu. Je to možná trochu přitažené za vlasy, ale i taková může být realita.
Autorka článku dostane cenu