Šest set let od zařazení Wycliffa na index

Výročí Jana Husa nám v drtivé většině splývá s tím jediným horkým dnem na počátku července. Ale když je letos tak dokonale kulaté, sluší se už nyní připomenout, že osud betlémského kazatele byl fakticky zpečetěn od 4. května 1415.

Toto pondělí před šesti sty lety totiž koncil v Kostnici zavrhl učení radikálního reformátora Johna Wycliffa, který Husa rozhodující měrou inspiroval. Nejdříve se likvidovaly názory, pak jejich hlasatel. Na rozdíl od našeho reformátora měl Angličan z Yorkshiru štěstí – byl v době koncilního verdiktu už dávno mrtev. Coby prominentní oxfordský profesor si však koledoval o podobný odsudek už dávno. Na Merton College začal rozvíjet natolik neortodoxní učení, že je poprvé odmítl papež Řehoř VII. už v roce 1377, sedm let před Wycliffovou smrtí. Takže mu také šlo trochu o život. Řím byl naštěstí daleko a anglická averze k papežství mezi šlechtou poměrně vysoká. A koncil také řešil důležitější otázky, především existenci dvoj- a později i trojpapežství. Existence dvou pontifiků tehdy ještě leckoho znervózňovala.

A co že to tak hrozného Wycliff hlásal? Pro ty, kteří středověk považují za temnou, bigotní a myšlenkově sterilní dobu, je Wycliffovo učení docela „jízda“. Nahlas říkal, že v Bibli není jediný důvod pro existenci papežství, vadilo mu bohatství církve, autorita koncilu, který si podle něj „ohýbal“Bibli podle potřeby. Doporučoval zrušit celibát, poutě, prodej odpustků i modlitby ke svatým. Vadily mu kláštery i kněžská imunita v případě spáchání trestného činu. A vůbec, když kněz hřešil, přestával podle něj být knězem. Tenhle vysoce moralistický názor doputoval i do Čech. Ale nedosti na tom.

„Anglie nepatří žádnému papeži. Je to člověk jako každý jiný, poddaný všem hříchům,“napsal v roce 1376 ve spisku, v němž horoval de facto pro sekularizaci státu.