Velká francouzská hokejová evoluce. Přijde brzy i revoluce?
Tady je plán představitelů francouzského hokeje: „Pokud budeme v roce 2018 na stejné úrovni jako v roce 2014, bude to selhání.“Pro připomenutí: loni na šampionátu Francouzi zdolali Kanadu a soužili další favority včetně Česka. Ovšem ambice země jsou mnohe
Málokterý hokejový projekt je tak vysmívaný jako ledová Liga mistrů. Splácanina bez účasti klubů ruské KHL. Nuda bez tradice. Zbytečná soutěž... Kdepak pro Francouze! „Je skvělé, že Ďáblové z Brianconu budou v příští sezoně hrát hokejovou Champions League,“raduje se reprezentační kouč Dave Henderson. „Pomůže to rozvoji v celé zemi. Naši mladíci se utkají s týmy ze Švédska či Švýcarska. Všechny duely budou rychlé a obtížné, což je přesně to, co francouzský hokej potřebuje. Když se přizpůsobí Briancon, chytí se jej ostatní týmy v lize. A v důsledku z toho vytěží národní tým.“To zní jako plán. A přesně tak to i je. „Teď jsme v evoluci a čeká nás revoluce v podobě mistrovství světa 2017,“říká Jonathan Zwikel, bývalý úspěšný francouzský hráč a nyní marketingový ředitel šampionátu, který ve zmíněném roce bude Francie hostit spolu s Německem. „Nesmíme si dovolit být jen dobří, musíme být výjimeční! Protože tohle přispěje k rozvoji hokeje v celé Francii. Pokud budeme v roce 2018 na stejné úrovni jako v roce 2014, selžeme,“dodává Zwikel.
Francie se cítí jako země, která sprintuje na pozice supících obrů. Z národní Federace ledových sportů se hokej osamostatnil až v roce 2006. „Začínali jsme od toho nejnutnějšího, ale teď jsou základy pevné,“těší Zwikela. „Vyplácejí se nám nové postupy i tréninková příprava. Za osm let jsme získali organizaci největší akce, co jde!“
Francie má 66 milionů obyvatel, čili ohromnou základnu. Také umí sport budovat „od píky“. Když há- zenkáři v roce 1995 získali historický titul mistrů světa, vypadalo to jako náhoda, jenže šlo o první zisk za trenérskou práci na školách zahájenou v 80. letech. Nyní je tamní tým téměř neporazitelný: má olympijská zlata i světové primáty.
Jak vidno, cesta může trvat klidně třicet let, hokej se však už upíná k šampionátu 2017. „Děti uvidí turnaj ve vlasti. Třeba tím získáme víc hráčů i fanoušků,“věří kanadský kouč Francie Henderson.
Že on působí u týmu desátým rokem, není náhoda. Na kontinuitu se dbá. I v sestavě: ve srovnání s loňským šampionátem v Minsku jsou v Praze 2 brankáři ze 2, 6 beků ze 7, 9 útočníků ze 14. „Když spolu hrajete a víte o sobě, je to velké plus. U nás kluci z NHL přiletí týden před mistrovstvím a mají se sehrát, což není nic příjemného,“říká český centr Vladimír Sobotka.
Francouzi momentálně disponují tím, co v hokeji 21. století z bývalých outsiderů činí kousavé soky. „Dobře bruslí, jsou silní na puku, mají dobré přesilovky. Když dají jeden gól, zatáhnou se a je strašně těžké se proti nim prosazovat,“hodnotí Sobotka. K tomu je třeba přičíst brankářskou legendu země Cristobala Hueta, vítěze Stanley Cupu s Chicagem z roku 2010. Na loňském mistrovství z toho byly výhry nad Kanadou či Slováky, bod s Českem, čtvrtfinále a konečné 8. místo.
Už tehdy kouč Vladimír Růžička varoval, že existuje reálný a velmi aktuální případ toho, kdy mezi hokejovou šlechtu vnikl „vetřelec“. „Kdo před deseti lety počítal se Švýcary – a podívejte,“řekl Růžička. „Stačí tvrdě pracovat a jde to.“
Ochota k práci Francouzům očividně nechybí. „Máme spoustu projektů. Cesta k nim ovšem vede jen skrz dřinu a to, že je budeme dělat naprosto precizně od samého začátku,“upozorňuje Zwikel.
S takovou se může evoluce skutečně jednou změnit v revoluci.
Velkou, francouzskou, hokejovou.