Vedli jsme Němce ulicí a Češi je tloukli holemi

Po válce George Thompson dlouho mlčel. Americký voják si pro sebe nechal to, že při osvobozování Evropy zasáhla střepina vojáka, který stál hned vedle něj. Nikomu neřekl ani to, že 8. května, v den konce války, vypil se svým kamarádem na letišti v Plzni-Borech lahev šampaňského, které ukořistili v Německu. Do Plzně přijel 6. května 1945 se svou 16. obrněnou divizí. Nyní se tam každý rok vrací na Slavnosti svobody, letos už podesáté. Prošli jsme dvěma městy – Nýřany a Plzní. Přijeli jsme sem rychle, v Nýřanech jsme zajali Němce a přes noc jsme zůstali v tamní továrně. Další den jsme se přesunuli do Plzně, na Bory, kde bylo letiště. Tam stály v řadě stovky německých vojenských vozidel různých druhů. Já jsem byl technický mechanik, mým úkolem tedy bylo je obejít a co nejvíc jich opravit. Němci vytahali všechny kabely z přístrojové desky, tím se vozy staly nepojízdný- mi. Ty opravené jsme pak předali Plzni, předpokládám, že je dostali místní, třeba zemědělci, aby mohli začít s obděláváním. To byl takový můj příspěvek Československu. Já jsem se s nimi téměř nesetkal. Vzpomínám si však na to, že když jsme vedli Němce ulicí, Češi stáli okolo a mlátili je. Košťaty, holemi, čímkoliv, co měli. Mnoho jich těžce zranili. Snažil jsem se tomu trochu bránit, i když jsem samozřejmě věděl, co k nim Češi cítí. Ale dělal jsem, co mi přišlo v tu chvíli nejlepší. Naši zdravotníci a doktoři toho dne ošetřili víc Němců než Američanů. Týden nebo dva. Viděli jsme jiné jednotky, jak se pohybují po ulicích a vlastně převzaly vládu nad městem. Třeba 2. pěší divize tady zůstala. A kvůli tomu si hodně Čechů dodnes myslí, že právě 2. divize je osvobodila. Byla to naše 16. obrněná, ale to nevadí. My jsme se pak s naší jednotkou přesunuli do malého městečka za Planou, do Lestkova. Tam opravdu nic nebylo. Ani bar, ani žádné dívky, nic. Hrozné Byli jsme tam možná měsíc, pak jsme se přesunuli přímo do německého Regensburgu a tam zůstali další půlrok. Různě jsme se tam procházeli, nedaleko byl i rybník. Pamatuju si, že jsem jednou chtěl zajet k vodě a džíp nám tam uvázl. Ostatní se museli vrátit pro odtahové vozidlo. Pár chlapů také umělo vyrábět domácí alkohol, z kuchyně dostávali všemožné zbytky, trochu alkoholu se jim z toho podařilo vydestilovat. Jinak se toho moc dělat nedalo. Většina tamních rodin byla sudetských, byly tedy vyhnány. My jsme tam zůstávali v jednom hotelu. Dřív musel být krásný, ale tehdy už byl hodně starý. Byl jsem se v obci podívat před několika lety. Kostel je v hodně špatném stavu, střecha už spadla. Je to smutné. Jeden z mých přátel si odtud odvedl do Spojených států dívku, a když jsem jí teď ukazoval fotky, rozplakala se. Její rodiče se v tom kostele brali. Jsem rád, že se mě na to ptáte. Demarkační čára vedla za Rokycany a my jsme ji tehdy nemohli překročit. Všechno jsme už tehdy věděli, v Praze bylo povstání a Češi měli zprávy o tom, že přijíždíme. Oni tedy v Praze bojovali s Němci a my jsme jim nemohli jet na pomoc. Cítili jsme se špatně, protože jsme nemohli nic dělat, přitom jsme byli připraveni. Dodnes nás to mrzí. Když jsme předtím postupovali přes Německo, narazili jsme na sklad toho nejlepšího šampaňského. Samozřejmě jsme ho tehdy spoustu vypili. Já jsem si však řekl, že si jednu lahev schovám na „V-Day“, na den vítězství. A to jsem skutečně udělal. Spolu s mým kamarádem jsme ji vypili v Plzni na Borech na letišti. Do USA přišli už její rodiče, ona se tam narodila. Já jsem však s českou komunitou vyrostl. Do školy se mnou chodili Havlovi, Kapsovi, Kalivodovi. Byli to mí přátelé, až pak mi došlo, že pocházejí odtud. Spočítal jsem, že jsem navštívil třináct zemí, a tady je to jednoznačně nejpřátelštější. Ale nevím, jestli ještě přijedu. Jsem unavený, ta cesta je dlouhá, žiji v Oregonu na západním pobřeží. A začínám být starý. Také bych možná mohl navštívit jiné země. Tady už jsem udělal, co jsem mohl. Já jsem je zpočátku nemohl najít! Věděl jsem, jak se Nýřany píší, ale vyslovoval jsem je jinak, stejně jako by byl název v angličtině. Nýrnaj. Až později jsem zjistil, že se říká Nýřany. Byl jsem tam, setkal jsem se se starostou i místními.