Jak exprezident přišel o všechno a nyní zase všechno získal

Přece jen je to pohádka. A vlastně ani ne tak krutá, jak jsou Němci díky svým bratřím Grimmům zvyklí. Hlavní hrdina se jmenuje Christian Wulff a za sebou má přesně to, co patří ke každému pořádnému příběhu: rychlý vzestup – tak rychlý, jako nikdo jiný před ním. Ošklivý pád – tak ošklivý, že mu nezbylo vůbec nic. A nakonec, po téměř tříletém snažení, se znovu postavil na nohy. Vítejte v pohádce o králi Christianovi.

Ne, není skutečný král. I když jen těsně: je to někdejší prezident Německa. Stoupal velmi rychle. Nikdy v poválečné historii této země se nestal prezidentem člověk tak mladý: bylo mu teprve 51 let a 11 dní, když nastoupil do úřadu. Ve volbě zvítězil nad současným prezidentem Joachimem Gauckem, navrženým sociální demokracií, a v úřadu nahra- dil prezidenta Horsta Köhlera, který odstoupil.

Wulffova nominace byla poměrně překvapivá. I když byl tehdy už sedmým rokem premiérem spolkové země Dolní Sasko, nepatřil mezi celostátně významné osobnosti, které by se na post prezidenta hodily.

V úřadu strávil dvacet měsíců. Času to není moc, ale on stačil napravit svou pověst nemastného neslaného politika. „Křesťanství patří bezesporu k Německu. Židovská víra patří bezesporu k Německu. To je naše křesťansko-židovská historie. Ale i islám se mezitím stal součástí Německa,“řekl ve svém projevu k dvacátému výročí sjednocení Německa 3. října roku 2010.

Byla to věta odvážná, kontroverzní a hodná prezidenta. Také vzbudila velkou diskusi.

Když Christian Wulff sám zpětně hodnotil, jak se vlastně stalo všechno to zlé, co ho později potkalo, odvozoval to od této věty. V rozhovo- ru z minulého roku řekl týdeníku Der Spiegel, že to byly právě jeho nepopulární názory, za něž se mu velké mediální domy mstily. Mluvil o velkém a řízeném komplotu.

Jeho špatné dny začaly zhruba rok po jeho proslovu. Novináři odkryli několik případů jeho nestandardního chování. Jak přijímal velké dary či výhodné půjčky od známých podnikatelů v době, kdy měl politické funkce, jak soukromě vyu- žíval výhody leteckých společností, které získal v práci. A další, možná ne trestné, ale nemorální přestupky. Všechny se vázaly k době jeho působení v Dolním Sasku, ne k době prezidentství.

Informace vedly k zahájení vyšetřování. Wulff byl zbaven imunity, kriminalisté si došli i na úřad prezidenta. Rezignoval. Skončil ve vysoké politice. Byl to černý rok. O to černější, že krizi nepřežilo ani jeho manželství. Opustila jej žena Bettina.

Nakonec došlo až na soud. Vyšetřovatelé našli důkazy k jedinému obvinění: z neoprávněného přijímání výhod. Bohatý podnikatel za něj coby zemského poslance platil na Oktoberfestu (šlo o částku v přepočtu 20 tisíc korun) a následně získal podporu na filmový projekt.

Odsouzen nebyl. Byl zproštěn obvinění, prokuratura se sice loni v červnu odvolala, pak ale své odvolání stáhla. Tehdy příběh (krále) Christiana opět začal připomínat pohádku. Zatímco po jeho rezigna- ci s ním nechtěli vysocí politici mít nic společného (dřívější němečtí prezidenti ani nepřišli na slavnostní rozloučení, účast prostě odmítli), letos v lednu reprezentoval dokonce celé Německo. Z různých důvodů se ani současný prezident, kancléřka či ministr zahraničí nemohli účastnit posledního rozloučení se saúdskoarabským králem Abdalláhem ibn Abdal Azízem Saúdem. Kancléřka Angela Merkelová proto požádala právě Christiana Wulffa o to, aby zemi zastupoval.

Média začala spekulovat o jeho návratu do vysoké politiky. Ale pozor, závěrečné titulky ještě nejsou na místě. Nebyla by to pohádka bez romantiky. Tento týden zaplnil (král) Christian i přední strany bulváru. A rozhodně se za to tentokrát nezlobí. Co se to stalo? Koná se velký návrat, a naopak se nekoná rozvod. Christian se stěhuje zpět k manželce Bettině, královský pár je opět spolu.

A teď ty titulky: The (Happy)End.