Tady je Hadamczikovo. A během mistrovství i ruská pevnost
Alois Hadamczik mohl být přímým účastníkem hokejového šampionátu v Česku. Reprezentaci po loňské rezignaci už ale netrénuje, a tak má na šampionátu jinou úlohu. Je hostitelem obhájců titulu z Ruska. Zdravstvujte v Kravařích!
Stačí půlhodinka a dostanete se z průmyslové části Ostravy do příjemné oblasti Horního Slezska zvané Hlučínsko. Pohled na vysoké pece vítkovických železáren a kouřící komíny ostravských fabrik najednou vystřídá klidné rozjímání v útulných obcích u Opavy.
Takové je i město Kravaře, kde Hadamczik vlastní sportovní komplex Buly Aréna a kde mají svou „bázu“Rusové.
„Řekl bych, že to vzniklo náhodou. Každý si myslel, že jsem usiloval o to, aby tady byli, ale já si ani nedokázal představit, že by to vůbec bylo možné, aby dojížděli, když jsou v Ostravě hotely,“vysvětluje Hadamczik na začátku exkurze do jeho (a teď i ruského) panství.
Manažer týmu prý při prohlídce pořadatelského města zavolal do Kravař, Rusové se přijeli podívat a rozkázali: „Tady chceme být!“
Pomohly také reference: už zde za 11 let existence bylo mnoho ruských týmů, výběr Francie, v době Hadamczikova trénování reprezentace také české národní mužstvo. Jezdí sem i fotbalisté, na sportovce si personál zvykl.
„Je to pro nás velká čest, možná se to už v historii opakovat nebude,“vypráví Hadamczik a ukazuje speciální výzdobu uvnitř hotelu. „Udělali jsme tady takovou galerii cti ruských hráčů, oni se nám podepíší, ať máme vzpomínku, že tady byla sborná.“
Doba jízdy do vítkovické ČEZ Arény zmíněná v úvodu je důležitá, neboť ruská výprava si po cestování na první tréninky vyžádala u organizátorů policejní doprovod. Místo slíbených 15 až 25 minut jeli do haly skoro hodinu.
„Při takových turnajích se objeví maličkosti, které ani nestojí za to řešit. Jenže jestliže nám trvá dojíždění od bázy do arény 50 minut, to už je naléhavý problém,“stěžoval si manažer Andrej Safronov. Jeho nespokojenost ale byla dle Hadamczika ojedinělým svízelem.
„Je tady absolutní klid. Jsem mile překvapený z disciplíny ruského týmu. Nevidíte, že by jakýkoli člen týmu pil pivo,“odpovídá zdejší šéf. Což ovšem není tak překvapivé, vždyť v sovětských dobách vládce Tichonova se hráči učili pít plechovky piva na ex tak rychle, aby je přísný kouč nenachytal.
„Jestli si zajdou někam jinam a dají si pivo, to nevím, to nekontroluju,“usměje se Hadamczik.
Skoro až vojenská disciplína je poznat také z bezpečnostních opatření, která jsou dána i řády Mezinárodní hokejové federace. Areál hlídá policie, parkoviště je pro veřejnost uzavřené, všechno snímají kamery. A pokoje, kde nikdo nebydlí, policisté zapečetili. „Politická situace ve spojení s Ukrajinou není dobrá. Lidé jsou různí, tak aby nedošlo k nějakému skandálu.“
Ale podle Hadamczika jsou ruské hvězdy mimo zápasové dny přístupné. Hráči vyrazí na procházku do města, na golf, do supermarketu. „Obec je vzhůru nohama,“konstatuje spokojeně místní patron.
Zvláštnímu režimu podléhá kuchyně, každé jídlo putuje ve zku- mavce na rozbor, aby se mohlo určit, kdyby vznikl nějaký problém. Ale jinak Rusům musí chutnat. Kuchař Vladan Mučka připravuje jejich tradiční speciality a v poslední době „ulétávají“hokejisté na zmrzlině. Jakou mají nejraději? Mučka se rozesměje a prozradí: „Hodně jim jede karamelová a taky černý rybíz.“
Ruští „molodci“mají k dispozici pochopitelně i posilovnu, saunu, regeneraci. Vše na vysoké úrovni. „Líbí se nám tady. Zvlášť klid je velmi důležitý,“pochválil prezident ruského hokeje Vladimir Treťjak.
Cestou na sobotní zápas zastavil autobus s ruskou vlajkou v Hrabyni u památníku II. světové války. Tým uctil padlé sovětské vojáky a pak rozstřílel Bělorusko 7:0. Na Den vítězství nemohl prohrát. „Porážka je neprominutelná! Nesmíme zklamat fanoušky a válečné veterány,“řekl útočník Vladimir Tarasenko.
Cíl se splnit povedlo, a tak v Kravařích zatím vládne spokojenost. I ze strany hostitele: „Jsme rádi, že si Rusové vybrali Kravaře,“rozloučí se Hadamczik, který se v nové sezoně vrátí k trénování v Brně.
Nyní ho zaměstnává jiná role. A pokud sborná obhájí titul, bude kus zlata tak trochu patřit i jemu.