Poslanci se hádají o biopaliva. Zbytečně, vše už je nalinkováno

I kdyby zákon o pokračování daňové podpory biopaliv neprošel, kvůli EU je stát bude muset podpořit jinak.

Ve Sněmovně právě probíhá dílčí bitva o biopaliva. Jenže skutečnost je taková, že ať poslanci nakonec novelu příslušného zákona schválí, či nikoliv, hlad po „zelených“palivech v dohledné době výrazně poroste.

Česko totiž musí splnit ekologické závazky k Evropské unii. Už v roce 2017 musí výrazně snížit emise skleníkových plynů a v roce 2020 splnit desetiprocentní podíl obnovitelných zdrojů v dopravě. Zatím jsme sotva na polovině závazků.

Projednávání zákona o spotřebních daních včera poslanci v prvním čtení kvůli vášnivým debatám přerušili. Zákon prodlužuje a zároveň o něco málo snižuje daňovou podporu vysokoprocentních biopaliv. Jde o benzin s příměsí biosložky nejméně 85 procent nebo naftu s příměsí 30 procent a víc.

Na vysokoprocentní biopaliva však v Česku nemůže jezdit každé auto. Řidiči, kteří je tankovat mohou, by je ovšem bez daňové úlevy nekupovali, protože stojí víc než klasická paliva. Díky podpoře se však prodávají, a distributoři pohonných hmot (Čepro, Unipetrol, MOL, OMV, Shell apod.) si proto mohou oddechnout. Právě oni by totiž platili pokuty, pokud by ke snížení emisí nedošlo. Současný zákon o vysokoprocentních biopalivech, který ve Sněmovně vzbuzuje tolik vášní, však řeší jen zlomek byznysu pro biopaliváře.

Ti vydělávají hlavně na malém přimíchávání biosložek do benzinu a nafty – a tento byznys mají jistý. I nadále se bude povinně přimíchávat 4,1 procenta bioethanolu do benzinu a šest procent bionafty do motorové nafty. A v budoucnu bude jejich povinný podíl zřejmě stoupat – právě kvůli ekologickým závazkům.

Na spadnutí je zřejmě míchání deseti procent biolihu do benzinu. „Se zavedením E10 v ČR počítáme,“říká Oldřich Reinbergr, ředitel dobrovického cukrovaru Tereos TTD, který kromě cukru a pitného lihu vyrábí i biolíh. Argument, že v Česku máme zastaralý vozový park, a tudíž auta nemohou jezdit na benzin s vyšším podílem biosložky, je podle něj lobbistický argument petrolejářů. Jim biosložky byznys kazí, zatímco výrobci biopaliv vyšší podíl přimíchávání vítají.

Zákonem o spotřebních daních se poslanci budou dál zabývat ve čtvrtek. Všemožná podpora spotřeby biopaliv tím ovšem v Česku neskončí. Naopak, ve hře je také podpora dalšího typu biopaliv – biopaliv z odpadů označovaných za druhou generaci.

Zatím se v Česku vše točí kolem takzvaných konvenčních biopaliv první generace, tedy těch, co se vyrábějí z potravinářských surovin (z řepky, cukrové řepy, kukuřice). Už teď na ministerstvu zemědělství řeší, jak podpořit jejich nástupce. Pokrok spočívá v tom, že se vyrábějí z odpadů místo z potravinářských surovin. Tudíž jsou ekologičtější, protože se uspoří na emisích a na zemědělské půdě.

Jde o evropský trend, Evropský parlament nedávno prohlasoval, že biopaliva z potravinářských plodin se mají na palivech používaných v dopravě podílet v roce 2020 maximálně sedmi procenty. Další tři procenta mají pocházet z ji- ných, nepotravinových obnovitelných zdrojů. Europarlament doporučil, aby půl procentního bodu, nepovinně, tvořila právě pokročilá biopaliva.

Jenže lidé z branže tvrdí, že komerční výroba pokročilých biopaliv je v celé Evropě sotva na startu. V Česku existují kapacity na výrobu 70 tisíc tun bionafty z použitých rostlinných a živočišných olejů. Jde o závod firmy Oleo Chemical v Liberci. Firma se už několik let zmítá v akcionářských sporech a podle posledních údajů je ztrátová.

Veškerou produkci Oleo vyváží, podle člena představenstva Kamila Jirounka do zemí EU. „Česká technická norma nepřipouští na českém trhu použití biopaliv tohoto typu kvůli filtrovatelnosti,“vysvětluje. Bionafta od Oleo totiž zamrzá už při vyšších teplotách, než předepisují tabulky. Podle Jirounka je naše norma přísnější než v ostatních státech EU.

S tím nesouhlasí Petr Jevič z Výzkumného ústavu zemědělské techniky, který se na normě podílel. „My jen přijímáme evropské normy do české legislativy, jakákoliv změna by musela projít notifikací a nikdo nám ji nedovolí,“říká.

Biopaliva druhé generace některé evropské státy podporují i tím, že si jejich spotřebu mohou distributoři započítat dvakrát do snížení emisí. Tím se ještě více zatraktivňují. O vícenásobném započítávání mluví i český Víceletý program podpory biopaliv pro roky 2015 až 2020. Tento jízdní řád pro Česko, jak se dostat k evropským cílům, momentálně čeká na schválení Evropskou komisí.

Výroba druhogeneračních biopaliv láká i lihovar Tereos TTD. „Uvažujeme o zkapalňování bioplynu, který už dnes vyrábíme z odpadu z řepy,“říká Reinbergr. Podle něj bude do velké míry záležet na tom, co bude v budoucnu v české legislativě označeno jako odpad.