Ivu Bittovou inspirovaly pohanské rituály. Zdařile

Iva Bittová má období mimořádné nahrávací aktivity – v poslední době vydává minimálně jedno album ročně, spíš víc. A pracuje po celém světě, takže ne všechna se na náš trh dostanou. Novinku Nayive naštěstí vydal český label Animal Music.

Není to sólové album Bittové jako dvě předchozí. Naše muzikantka, domestikovaná momentálně ve Spojených státech, na něm působí v triu se svými dvěma tamními spoluhráči, zástupci smetánky americké alternativní hudby. Kytarista Gyan Riley je synem jedné z největších skladatelských osobností minimalismu Terryho Rileyho a má za sebou projekty z oblasti soudobé hudby, jazzu i doteky world music. Klarinetista a hlavně basklarinetista Evan Ziporyn patří do světově proslulého hudebního sdružení Bang on a Can, se kterým Bittová před dekádou natočila krásné album Elida.

Trio si říká Eviyan (název alba Nayive je jak vidno slovní hříčka) a už má za sebou jeden titul, živou nahrávku, jež vyšla v roce 2013, ale na českém trhu se neobjevila. Pro zdejší fanoušky je tedy Nayive jeho debutem. A to debutem zdařilým: fanoušek Ivy Bittové zde najde všechno, co od ní očekává, a navíc znásobené dvoutřetinovým podílem dalších dvou zajímavých hudebníků. Jak slyšíme ze tří rozmani- tých improvizací Memento 1–3, jimiž jsou ostatní skladby proloženy, tihle tři hudebníci si vzájemně mimořádně rozumějí. Najdou specifické pohledy na zavedené postupy (flamenko v Mementu 1) a i zvukomalebný minimalismus dokážou výtečně vygradovat a dynamicky odstínit (Memento 3). Co se týče instrumentace, Bittová nevstupovala na neznámou půdu. Akustická kytara je už léta jejím partnerem ve společných projektech s Vladimírem Václavkem (Bílé inferno, respektive Čikori), ostatně z této spolupráce vzešly i tři skladby pro Eviyan, jedna z nich, otextovaná dvorním básníkem brněnské alternativy Karlem Davidem, je dokonce nazpívaná v češtině. S dechovými nástroji si zase Bittové hlas skvěle rozumí už od dob začátku spolupráce s holandským sdružením Nederlands Blazers Ensemble a třeba dialog hlasu s basklarinetem ve skladbě Melismantra patří k nejsilnějším okamžikům alba.

Eviyan staví podle svých prohlášení svoji hudbu plánovitě na opracovávání kořenů. Někdy je to skutečná divočina, někdy hudba jak nahraná při pohanském rituálu (Odd Meeting, kde staccato basklarinetu krásně supluje etnický buben), ale prosluněná tečka Sun Shower pointuje album v lyrickém zklidnění.