SOS (syndrom open space) je leckdy považován za civilizační chorobu

Do pracovního prostředí se dostávají „inteligentní“prvky a pracuje se tu s prostorem. Neplatí to však všude.

Na jedné straně z úst manažerů zaznívají slova jako flexibilita, dynamika, motivace, komunikace, ale i úspora nákladů a přehled o zaměstnancích – na straně druhé z úst zaměstnanců slyšíme o stresu, hluku a nedostatku soukromí. O čem je řeč? O fenoménu zvaném open space.

Ten dokonce obohatil lékařský slovník. Takzvaný SOS (syndrom open space) je leckterým odborníkem považován za jednu z civilizačních chorob: projevuje se třeba zvýšeným krevním tlakem, zažívacími potížemi, bolestmi hlavy nebo až depresemi. Systém uspořádání stolů ve velké místnosti bez uzavřených kanceláří, maximálně s nízkými přepážkami vznikl ve Spojených státech v osmdesátých letech. K nám se do- stal asi o deset let později. Manažeři si (z pohodlí svých kanceláří) chválili okamžitou kontrolu nad zaměstnanci, od nového konceptu si slibovali leccos, třeba zvýšení produktivity a kreativity (týmy budou moci svoje nápady sdílet a probírat okamžitě).

Tvrdá data však dávají za pravdu odpůrcům open space: „Z různých výzkumů vychází najevo, že open space ve výsledku produktivitu zaměstnanců snižuje. Bohužel na to firmy neslyší a tendence stěhovat se do velkých hal pokračuje,“potvrzuje Jiří Halbrštát, marketingový ředitel společnosti ManpowerGroup.

Mezi další negativa patří ztráta soukromí, horší koncentrace na práci, hluk (ťukání do klávesnice je oficiálně jeden z nejhorších zvuků, jaké dokáže člověk vyloudit). Problémem se může stát i nastavení klimatizace či aromatická svačina. Zásadně přetvořit otevřenou kancelář s desítkami pracovních stolů v podstatě nejde. Firmy by musely do změny hodně investovat a to se jim logicky nechce. Většina společností, hlavně ty větší, nadnárodní, ale zároveň dbá na svou image a snaží se, aby jejich zaměstnanci byli spokojení. Snaží se tedy alespoň přestavět nudné a hlučné haly na přirozenější kancelářské prostředí, spolupracují s interiérovými designéry a hledají přijatelnější řešení.

Jak na to říká Jan Bastař, spolumajitel společnosti cre8, s. r. o., která se zabývá interiérovým designem kancelářských prostor: „Firmy by se měly více zaměřit na skutečné potřeby jednotlivých zaměstnanců, jednotlivých oddělení a potřeby skupinové spolupráce.“Dobře zařízená kancelář totiž může do značné míry odstínit negativní vlivy velkého otevřeného prostoru. „I v otevřené kanceláři si lze, i když omezeně, vybudovat svůj ohraničený prostor, pokud vám to zaměstnavatel dovolí – můžete si před sebe například postavit vzrostlou květinu, nemusíte-li ve svém zaměstnání být ve stálém kontaktu s lidmi, lze si vzít sluchátka s hudbou. Ideální je, pokud zaměstnavatel vytvoří takové prostředí, které umožňuje vybrat si pracovní místo podle činnosti, kterou právě děláte,“říká Jiří Halbrštát.

Takovým místem může být třeba „telefonní budka“– izolovanější místo vhodné k vyřízení hovoru, kancelářská akusticky oddělená „hnízda“z několika propojených stolů, kde se může k rychlé poradě sejít celý tým, či uzavřenější kout vhodný k choulostivějším jednáním. Mnoho firem využívá také mobilní zástěny.

Firmy stále chtějí open space, i když produktivitě nepřispívá

Užitečným pracovním prostorem pak může být kuchyňka.

„Povýšili jsme ji na nejdůležitější místo našich kanceláří. Připomíná hub nebo kavárny Starbucks, kam chodí lidé rádi pracovat a cítí se tam příjemně. V centru je výkonný kávovar, který dělá výbornou kávu, a setkávají se tam lidé v průběhu celého dne,“popisuje Jiří Halbrštát.

Lidé se tam dozvídají, na čem ostatní pracují a co je trápí. Sdílejí se tam nápady, které pak mohou ostatní dále rozvíjet. U velkého baru, kolem něhož si může sednout až 20 lidí, si zaměstnanci organizují schůzky a porady. A někteří to tady mají jako nejčastější místo pro práci.