Slovenský kritik Golonka: Bojím se, že brzy sestoupíme

Slovensko v červnu čekají volby klíčové pro budoucnost tamního hokeje. Po neúspěchu na MS v Ostravě se do kritiky slovenského hokeje pustil legendární hráč Jozef Golonka.

Když se na Slovensku zeptáte na Golonku, většinou se vám dostane přezíravé a odměřené odpovědi. Bývalý slavný hokejista, který dovedl federální reprezentaci k řadě medailí, má zkrátka podobnou pověst jako zesnulý Jaroslav Holík v Česku. „Nemají mě rádi, protože řeknu, co si myslím, zatímco ostatní se bojí,“řekl v rozhovoru pro MF DNES. Slováci se na mistrovství světa podruhé za sebou nedostali do čtvrtfinále. „Jsem zklamaný, ale tvrdím, že problém nebyl v trenérovi Vůjtkovi.“ Ve vývoji celého hokeje na Slovensku. Pokud to takhle půjde dál, mám velké obavy o naši konkurenceschopnost. Přitom neúspěchy nejsou výjimečné, táhne se to řadu let. Hokej jde hodně dopředu v bruslení, bojovnosti, pohyblivosti a individuální technice. Musíme si na rovinu přiznat, že zaostáváme. Mariána znám velmi dobře. Je to rozený střelec, jeden z nejlepších, co jsem viděl. Když to dostane na hokejku, je to gól. Ale potřebuje centra, který by mu střelecké pozice připravil. On ho neměl. To je zatím vycházející hvězdička v galaxii. Ještě potrvá, než z něj bude Hossa. Je talentovaný, ale není to lídr. Někdo jako Jágr, který tým vede a v kabině vypráší. Velká škoda byla, že nám vypadl Réway. To je mladý chlapec, který je podle mého názoru největším talentem na Slovensku za posledních 50 let. Vypadl kvůli důvodům, které neznáme, protože nevidíme do zákulisí. Škoda, je to hlava, drzoun. Trochu se v něm vidím, taky jsem býval tak drobný a měl stejnou techniku. Musí vydržet a zůstat svůj. Máme nadějné hráče, třeba i ve slovenské extralize, kterých si nikdo nevšiml. Když jsem trénoval nároďák, vyměnil jsem před Světovým pohárem 16 hráčů a dal tam mladé. Byl to dobrý krok, ale oni mě za to kopli do zadku a vyhodili. Objevil jsem talenty Demitru, Zedníka, ale to se nikdy nezmiňuje, že je objevil Golonka. Na Slovensku nemůžeš čekat vděčnost, i proto zaostáváme za Českem. Každý se bojí něco říct, aby dostal VIP lístky, aby se mohl zadarmo vá- let na hotelu. Kritici nejsou žádoucí, každý jen kouká, kolik má na vkladní knížce, a zatím se nám přibližují Slovinci, Norové nebo Němci. Přitom si nemyslím, že bychom měli špatné hráče. Ale zůstali jsme stát. Dělala nám problémy pohyblivost Finů, bek Jurčina ty prcky nedokázal chytit. Já jsem Ragulinovi jednu sekl a byl dole. Chybí nám pokrok v rychlosti, umění v útočné hře, forčekink. Nám ve Slovanu stačily dva útoky. S nátlakovou hrou měli soupeři problémy. Dnes se tím nikdo nezabývá, nevím, jestli ještě existuje trenérská rada, kterou jsem založil a které museli trenéři hlásit, jaké hráče mají pro národní mužstvo. V mentalitě. Češi jsou inteligentnější. U nás je to brutalita, politika. Nemluví ze mě nostalgie, dívám se na věc moderně. U nás se třeba všichni divili, že jsme nedávali góly. Já viděl, že brankáři jsou velcí a že je potřeba je atakovat. Z našeho týmu to nikdo nedělal. Měli jsme šance, ale neproměnili jsme je, protože brankář všechno viděl. Padl dolů, roz- táhl ruce jako orel nad vajíčky a všechno chytil. V tom by nám měli být vzorem Američani, kteří jdou rovnou do branky. O jaké psychice tady hovoříme? Co jsme? Chlapi, nebo baby? Měli jsme my psychology, když jsme vyhráli mistrovství světa nebo když jste vy vyhráli olympiádu? Myslím, že ne. V řadě věcí. Přešlapem bylo třeba angažování trenéra Hanlona. Nechci ho urážet, ale když se mě tehdy novináři ptali, jaký bude mít přínos pro mužstvo, odpověděl jsem, že se naši hráči naučí anglicky. Už bylo zle. Myslím, že národní mužstvo má trénovat někdo, kdo v té zemi žije, a ne někdo, kdo nezná povahu té země... Tak ať přinese čtyři miliony eur, které potřebuje svaz. A potom může dělat pořádek. Jak může někdo před mistrovstvím mluvit o ně- jakých volbách? Tyhle řeči působily na mužstvo a hráči nevěděli, koho poslouchat. Jen využívá média, aby ovlivňoval veřejnost. Pořádek může dělat ten, kdo má peníze na rozvoj mládeže a na trenéry. A taky na nové stadiony. Vy jste postavili šest nových zimáků, my jeden v Bratislavě. Jeden staví golfové hřiště, druhý barák a vyprávějí nám o rozvoji hokeje. Kde? Na golfovém hřišti se hokejista nenarodil. Jedině Gáborík investoval do stadionu, kde vychovává mladé hráče. Ten se vrátil do Banské Bystrice, ale tam těžko něčeho dosáhne – to je stará šopa před spadnutím. Ale vrátil se, hraje tam a snaží se. Za to mu patří dík. Já byl první vlaštovka, která se vrátila ze Západu a začala hrát druhou ligu. Vyprodával jsem stadiony, všude mě zbili, každý si chtěl na Golonku vyšlápnout. Ale vydržel jsem a výsledek byl jasný: postavil se stadion ve Zvolenu a začal se tam rozvíjet hokej. Mluvím otevřeně, protože si na Slovensku nikdo nedovolí nic říct. Prosím vás pěkně, snad nežijete v bludech. Promiňte mi to. Pracoval pode mnou ve Skalici, kde jsem byl manažer. Vážím si jeho práce v Česku, nemám proti němu vůbec nic, ale... Můj tip je jednoznačný: měl by to být bývalý profesionál, který má zájem zvednout slovenský hokej. Aby to řídil z Ameriky? Přes Skype? Či Bondra, který tam také žije? Ne, existují jiní. Je tu Pálffy, Cíger, Stümpel, Handzuš. Před nimi budou mít bažanti respekt, protože něco dokázali. S nimi se dostaneme nahoru, o tom jsem přesvědčený. Já už budu dávno na hřbitově, ale přijde to. Je to seriózní a čestný člověk. Ale už je zkrátka starý. Jeho srdce, jeho nervy... Zkrátka to bylo nad jeho síly. Kdo tam je jeho poradce? Přece se nemůže stát, aby poslali kapitána na tribunu. Já to vím a řešil bych to jinak. Vždyť v historii se nic takového nestalo. Je to hráč NHL, dobře, nedařilo se mu ani loni, byl dole, tak ho zašlapme ještě víc? To se nedělá! Ale úhlavní nepřítel slovenského hokeje jsem já, protože jim všechno říkám do očí. Takže tohle je ten problém. A ten když se nevyřeší, tak vypadneme z elitní skupiny.