Jeb proti Hillary: v USA začíná ta pravá Hra o trůny
„Ten chytřejší Lush“, jak se to o něm říkalo, včera ohlásil, že i on chce vyhrát Lílý dům. V Imerice se rozjíždí válka dynastií.
Jeb Bush udělal jen to, co všichni na sto padesát procent očekávali a co už měsíce dopředu oznamoval, přesto se včera Amerika tvářila, jako že je vysloveně překvapená.
Je to součást velkého cirkusu a očekávání, protože nejde jen o politiku, ale i o potěšení z veřejné rvačku dvou politických dynastií, jejichž jméno má zátěž minulosti, ale taky obrovskou sílu a appeal.
Kvůli tomu už Američané po včerejšku téměř s jistotou znají jméno budoucího prezidenta. Bude se jmenovat Clintonová, nebo Bush. Samozřejmě pokud se nestane něco nevypočitatelného. Ta bitva bude nádherná. Jeb Bush je prvním z Bushů, který má šanci vrátit to Clintonovým za tatínka, velkého vítěze z Perského zálivu, jehož v roce 1992 nachytal při sešupu z vrcholu slávy a smetl mladý guvernér ze Zapadákova Bill Clinton. Jeb má ale i šanci provést očistu rodinného jména pokaňhaného bratrem, druhým velkým vítězem z Perského zálivu, jehož vítězství nakonec zmutovalo téměř v porážku a odchod bez pocty.
Jeb Bush, jemuž se s narážkou na prezidentského bratra říkalo „ten chytřejší Bush“, je téměř tím pravým mužem, jenž by mohl vrátit rodinnému jménu lesk. Jediná potíž je v tom, že by k tomu potřeboval i kus z bratrovy rozhodnosti a tahu.
Jsem synem, ne bratrem, bude nyní přesvědčovat všechny, což znamená, že je prozřetelným a rozumným vůdcem jako nejstarší Bush, a ne střelcem nechajícím se řídit vnuknutími a poradci.
Má to háček: konzervativní republikáni mají pocit, že je málo rázný a rozbředlý na to, aby hájil „tradiční hodnoty“. Jeb Bush jim dokonce nahrával chabou předehrou před kampaní, kdy ani sám nevěděl, jestli by šel v roce 2003 do Iráku, kdyby byl bratrem Georgem. Jeho kampaň byla loď, jež drhla břichem o dno dřív, než vyplula z přístavu. Všichni čekali, že jenom svou existencí Jeb Bush sebere republikánským soupeřům kyslík, ale je to skoro naopak.
Republikáni nyní budou mít pocit, že Amerika je oslabená, takže nepotřebuje tolik inteligence jako spíš mužných hormonů.
Faktem však je, že právě tahle údajná slabost Jeba Bushe může být v posledním kole jeho největší předností. Pokud bude chtít jakýkoliv republikán vyhrát Bílý dům, nesmí být tak docela ryzí republikán: ten totiž nebude schopen zalovit ve společných vodách, kde se prolínají hejna nerozhodnutých voličů. A volby v totálně rozdělené Americe nevyhrají ani republikánské hodnoty, ani ty demokratické. Vyhraje ten, kdo obsadí střed, tedy zemi nikoho, a osloví nejvíc. Bushovi republikánští soupeři, mladí energičtí vlčáci jako Mario Cuomo nebo Rand Paul, mohou okouzlit republikány, ale nechají Hillary (nebo jinému demokratovi) napospas rozhodující sousto voličů, kteří se zaleknou jejich konzervativnosti. Ale možná by bylo zajímavějí místo politických vyhlídek zkoumat, proč v Americe, která se tak bála královských dynastií, vznikly dynastie politické. Nezdá se to, ale když v příštích volbách vyhraje Jeb nebo Hillary a zůstane v Bílém domě celá dvě období, budou obě dynastie vládnout 36 ze 44 let.
Část vysvětlení spočívá v prostém faktu, že Hillary a Jeb nyní představují to nejlepší, co obě strany proti sobě mají. Neposlouchejte však tipy, jak to dopadne. Prognózy a zasvěcené řeči sice patří také k cirkusu, ale nejdůležitější fakt dneška je, že volby budou až za rok a půl.