Americký prezident a laponský kluk s lukem. Z akce do parodie
Stačí jméno Samuel L. Jackson, aby se řadový film vyšvihl mezi premiéry týdne. Ale Sejmi prezidenta, evropský mix hollywoodských akčních béček a Kolji, stejně v událost nepřeroste. Spíš v pohádkovou frašku.
Bylo nebylo, třináctiletý laponský chlapec s lukem a šípy se vypraví na tradiční zkoušku dospělosti, osamělý lov. A téhož dne sestřelí teroristé maskovaní jako účastníci safari letadlo amerického prezidenta mířící do Helsinek. První muž Spojených států sice přežije v záchranném modulu, ovšem v divočině a s padouchy v patách i ve vlastních řadách mu dokáže pomoci jen místní teenager, vládnoucí lépe angličtinou než svou zbraní. Na bláznivou veselohru by takový příběh vydal, ovšem finsko-britsko-německý snímek, který natočil podle vlastního scénáře Jalmari Helander, se tváří převážně vážně, čímž se dostává do kategorie bezděčných parodií. Přitom má jistý naivistický půvab počínaje kempinkovým křesílkem pro šéfa zlosynů a konče oddaně rutinérskou nápodobou akční klasiky se zpomalenými záběry za zvuků pyrotechniky a neméně výbušné hudby. Díky tomu se film stává hitem svébytné skupiny diváků vyhledávajících záměrně okrajový žánr charakterizovaný větou „je to tak neskutečně přitažené za vlasy, až je to krásné“.
Divák méně rafinovaný, jenž hledá staromilsky pouze a právě kvali- tu, má záchytných bodů o hodně méně. Ale najde je.
Předně krajinu; jako vysokohorský cestopis bez krkolomné zápletky by snímek obstál lépe, třebaže na slibované medvědy, vlky ani jeleny nedojde – logicky vzali před vším tím rámusem do zaječích. Dále dva herce. Nejen spolehlivého Samuela L. Jacksona, i když se coby šéf Bílého domu vyznamenávající odznáčkem domorodého lučištníka musí hodně držet, aby v dojemné chvíli sám nevyprskl smíchy, ale především Jima Broadbenta v roli ošumělého vrchního agenta, který se svačinou v ruce řídí záchrannou akci z Pentagonu.
A konečně pár opravdu milých okamžiků s nádechem čisté dobrodružné romantiky, ať už chlapec spatřuje v prezidentově přistání návštěvu z jiné planety, nebo společně prchají po zemi, na vodě i vzduchem v obřím mrazáku.
Právě akční scény, spojující letité šablony s absolutními nesmysly, nedovolí člověku odejít před koncem. Prostě je zvědav, jakou další bojovou ptákovinu hraničící se všemi přírodními zákony si tvůrci ještě vymyslí, a v tomto ohledu opravdu nezklamou. Dokonce i hvězdné trio Stallone – Willis – Schwarzenegger by závidělo při pohledu na manévry vrtulníku proti malému, leč odhodlanému Vilému Tellovi. Kdo naopak naprosto selhává, je americká armáda, která svou dlouhou liknavostí budí dojem, že nejbližší posily povolává na finský sever odněkud z Plaveckých ostrovů.
Škoda, že se autor ulítlé historky nerozhodl rovnou pro komedii. Pak by si mohl body přičítat právě tam, kde si je film Sejmi prezidenta odepisuje. Mimochodem v originále se jmenuje Big Game, tedy velká hra, nicméně přes všechny okázalé efekty je to spíše malá lesní bojůvka hrající hlavně na city.