Přerostlý Viktor je hra nepříjemná. Asi až moc
Přerostlé a příliš inteligentní devítileté dítě jako zrcadlo pokrytecké společnosti a výsměch všem jejím maloměšťáckým neduhům. Tak stvořil před téměř devadesáti lety francouzský dramatik Roger Vitrac postavu Viktora, kterou vetkl do frašky Viktor aneb Dítka u moci. Autor ji uvedl v pařížském avantgardním Divadle Alfreda Jarryho, pro které se tato premiéra symbolicky stala zároveň posledním představením.
Vitracův nejznámější kus je nyní považován za vlajkové dílo surrealistické dramatiky. Na scénu pražského Divadla v Dlouhé ho spolu s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem přivedl hostující režisér Jan Mikulášek. Ten sám naznačil, že práce na Viktorovi je pro něj nezvykem, oproti jeho současné tvorbě v domovském Divadle Na zábradlí zde totiž musí pracovat s pevným textem.
Do současné tvorby Zábradlí však nemá Viktor zas tak daleko, i když dialogy nevznikly řízenou improvizací celého týmu, ve výsledku to vyjde skoro nastejno. Vitrac vytvořil mozaiku pitoreskních scén a hovorů, jejichž hlavním smyslem bylo zaútočit na diváka, šokovat ho, vyděsit. „Viktore, dej všem pusu a jdi spát,“nabádají nezvedeného a pří- liš inteligentního synka rodiče poté, co v pokřivené společnosti opět cosi nevhodného pronesl. „A s kým?“táže se s dětskou naivitou Viktor (Jan Meduna).
Marek Cpin tentokrát navrhl nezvykle sterilní a zářivou scénu, které dominuje uprostřed zavěšený lustr z paroží a která silně kontrastuje s naddimenzovanými kostýmy postav. Vedle zajímavé výtvarné stránky zaujme výkon Veroniky Lazorčákové v roli Viktorovy šestileté kamarádky Ester a Jiří Wohanka jako oslizlý kníratý generál.
Tvůrci původní text silně proškrtali, aby jej zbavili přehršle dobových narážek. I tak však před diváka předložili jen těžko stravitelné a ještě hůře snesitelné dílo. Ten v něm může rozklíčovat asi jen výsměch nabubřelé společenské masce, kterou si na sebe ráda bere vyšší třída. Právě takové věčné téma však v mnohem lepší a krystaličtější podobě nabízí například čerstvě uvedený Misantrop v pražském Švandově divadle.
„Viktor je možná hra nepříjemná. A všichni víme, že nepříjemný pocit je nepřítelem potěšení. Ale kdo brání obecenstvu, aby čerpalo své potěšení na úkor autora?“napsal ke hře sám Vitrac. To bude možná pro diváky jediná cesta.