Dnes Prague Edition

Necítil jsem tělo a netušil,

Jedno zakopnutí může ovlivnit celý život. Hokejista Jaroslav Otevřel v únoru 1996 zavadil bruslí o nohu soupeře a poklekl, když do něj z boku vrazil Rus Vitalij Karamnov. Otevřel po nehodě ochrnul. Teď o ní poprvé promluvil.

- Rozhovor Karel Knap reportér MF DNES Jak poctivě sledujete hokej? A co NHL, bere vás třeba finále Stanley Cupu? To bych se neopovážil tvrdit. Pozorujete San Jose Sharks, klub, za který jste hrával? Vaším posledním následovní­kem v Sharks je Tomáš Hertl, z

První Čech, který nastoupil v NHL za San Jose Sharks. Bývalý reprezenta­nt. Tahoun týmu Ässät Pori. Útočník Otevřel ještě mohl na ledě dokázat velké věci. Jenže kariéru mu v 27 letech uťala náhoda. Nešťastná a krutá. „Nebyl to nějaký surový faul. Spíš prkotina. Nějakou dobu jsem byl naštvaný sám na sebe, že jsem si za to zranění mohl sám,“říká v prvním obsáhlejší­m rozhovoru po vážném úrazu páteře.

Utrpěl ho v zápase finské ligy mezi Pori a Jyväskylä 11. února 1996. Tehdy začala nejtěžší bitva, již kdy podstoupil. Musel se smířit s tím, že už se nikdy nesklouzne na bruslích a neobejme své nejbližší. Od prsou dolů je jeho tělo necitlivé a jeho příběh pozapomenu­tý. I proto, že se odjakživa nerad producíruj­e. Nepřijede ani na dobročinný golfový turnaj v jeho prospěch, který zítra na Kunětické hoře pořádá někdejší výtečný bek Jiří Vykoukal.

„Předem jsme se tak domluvili, Jirka souhlasil,“řekl Otevřel do telefonu ve svém zlínském domě, kde o něj pečuje jeho paní Martina. „Ale stejně je od kluků super, že takové akce organizují. S řadou z nich jsem hrál, většinu znám.“ Nejvíc mě baví play-off naší extraligy. Na to se těším. Zajdeme někam na pivo s klukama a díváme se na zápas. Mistrovstv­í světa mě tolik netáhne. Už je teplo, většinou jsme venku. Ne že bych se v noci díval, to ne. Ale výsledky mě zajímají. Ještě nejsem úplný hokejový analfabet. Ano! Určitě. Vždycky na teletextu nebo na internetu hledám, jak hráli. V základní části se jim většinou daří, teď ještě aby zabrali v play-off. Jistě. Druhá sezona se mu tolik nepovedla, ale tak to bývá. On se zase určitě chytne! Má před sebou celý hokejový život. O něj vážně nemám strach. Přišel jsem na jeho druhou sezonu. Někdy mi připadalo, že tam mají trochu chaos. Sharks nejprve sídlili v San Francisku. Až před třetí sezonou otevřeli krásný nový stadion v San Jose, na kterém hrají dodnes. Tehdy jsme měli špatné výsledky, mužstvo nebylo dobře poskládané. Ale klub začátečnic­ké problémy překonal a brzo se přidal ke špičce. Velký zážitek. A taky velký skok. I když v IHL měla hra taky vysokou úroveň a kluci se snažili prodrat nahoru, v NHL už to byl jiný svět. Na zápasy jsme cestovali letadlem, chodili jsme na večeře a bankety. Haly byly plné, tempo bylo rychlejší. Taky jsme chtěli hrát v cizině. A NHL byla nejvíc. I když dlouhou dobu mě ani nenapadlo, že bych to mohl dokázat. Jednou v létě (1991) byl draft a já se v novinách dočetl, že si mě vybralo nějaké San Jose. Říkám: „Jéžišmarjá, kde to je?“A za necelé dva roky už jsem byl tam. Životní zkušenost to byla veliká. Jazyk jsem neuměl, protože ve škole jsem se učil rusky. Už asi ne. To snad bylo ještě v Quebeku, když tam sídlili Nordiques. Ruku do ohně bych za to nedal. No výborně! To se podařilo. Tak si to pamatuju dobře. Ano, Sharks koupili Makarova i Larionova. Předtím už toho dokázali moc, v San Jose byli spíš v hokejovém důchodu. Nechci se jich nějak dotknout. Byli pořád skvělí, ale nejlepší léta už měli za sebou. Velice! Trénoval tam Veli-Pekka Ketola, bývalý skvělý hráč, se kterým jsme si padli do oka. Dařilo se mi hokejově, měl jsem tam spoustu kamarádů. Moc se mi tam líbilo. To v každém případě. Vždycky jsem vyznával techničtěj­ší hokej. Srážení mi moc nešlo, ve Finsku to byla úleva. Tam jsem si mohl víc pohrát s pukem. Vadila mi jediná věc. V zimě tam člověk moc denního světla neviděl. Dopoledne jsem šel na trénink za tmy. A když jsem se chvilku zdržel na obědě, už zase byla tma. Zato v létě jsem si to užil, dlouhé dny, různé festivaly.

To nic. Ptejte se. Pár let dozadu mi to ještě blesklo hlavou, když jsem při hokeji viděl nějakou srážku. Spíš jsem byl naštvaný sám na sebe. Že jsem si za to zranění mohl sám. Teď už na to vůbec nemyslím. Beru život, jaký je. Už s tím nic neudělám. Ano. Spíš prkotina. To nebyl nějaký surový faul, ani pořádný souboj. Takových srážek absolvuje hokejista za zápas několik. Seběhlo se to v jedné vteřině a už to nešlo vrátit.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia