Kluk, co se bál vody, na ní pádí vstříc snu

Je prvním z Čechů, co kdy získali medaili na Evropských hrách. Totéž se od něj bude čekat i za rok v Riu: kanoista Martin Fuksa. „Má hlavu šampionů,“chválí olympijskou naději Fuksův vzor, legenda Martin Doktor.

To jsou paradoxy! Věta z Havlovy Audience sedí i ve světě, ve kterém se český prezident právě neorientoval – ve sportu.

„Martin se odmala hodně bál vody,“překvapí Petr Fuksa; jeho syn před pár desítkami minut vybojoval na kanoi stříbro na premiéře Evropských her. Před lety se mohlo zdát, že rodinná tradice u Fuksů po dvou pokoleních zmizí. „Mysleli jsme, že kanoistika půjde mimo něj, hrál hokej. Ale pomalu přestupoval: letní přípravu dělal u nás a nakonec u kanoistiky skončil.“

Jméno jeho potomka Martina se hodí uložit do paměti. Je mu 22 let, má moderní účes, výrazné tetování, pořádné svaly a taky si skoro rok před letními hrami v Rio de Janeiru dojel v odlehlém Mingačeviru na trati mezi dvěma olympijskými šampiony pro cenné stříbro. Další potvrzení toho, co umí. „Že je Martin nadějí pro Rio, to se dalo říct už před Ázerbájdžánem. Všichni s tím tak nějak počítáme, ale zároveň víme, jak těžké to je,“prohlašuje Martin Doktor. „Je talent, má techniku, navíc silný a s citem pro vodu... Ideální kombinace!“

Těžko hledat na hodnocení povolanějšího. Psal se rok 1996, když Martin Doktor v pirátském šátku slavil v Atlantě dvojité zlato. Postaral se o jedno z nejlepších individuálních představení Česka na hrách.

Doktor, teď sportovní ředitel Českého olympijského výboru, říká: „Jel perfektně, takticky. Hezky se na to dívá. Jsem rád, že se v mé disciplíně našel někdo, kdo je schopný pokračovat – chybí mu už jen olympijská medaile. Ve všem ostatním je skoro lepší než já.“

Slovo JEN si v souvislosti s medailí z her zaslouží být vysázeno velkými písmeny. Tenhle úspěch je nesrovnatelný s čímkoli jiným. „Rio by byl vrchol, děláme pro něj maximum,“souhlasí závodníkův otec Petr Fuksa, muž pevného stisku ruky a pevných plánů. „Snažíme se cyklus nějak uzavřít, jsou to jednotlivé kostičky do skládanky.“

O kvalifikaci půjde v srpnu na MS v Miláně. A puzzle, jehož výslednou podobou mají být oslavy Martina Fuksy v Brazílii, se zase o něco přiblížilo vyhotovení v Ázerbájdžánu. Zleva Maďar Vajda, vítěz z Pekingu, zprava Němec Brendel, londýnský šampion... Jen ten Fuksu porazil, načež stříbrný muž říkal: „Sebastian vládne, je nejlepší na světě. Vyhrál všechno, co se dalo – doufám, že už mu to bude stačit a snad už tak rych- lý nebude.“Německý šampion tuší, co mu roste za konkurenci: „Martin je velmi rychlý mladý muž.“

Přerod z hokejisty, co se bojí vody, směrem ke špičkovému kanoistovi byl podle otce dokonán zhruba v 17 letech. Teď je Martinu Fuksovi o pět roků více a táta povídá: „Jsem nadšený jako trenér i rodič, ale na medaile jsem zároveň trošku zvyklý. Abych byl upřímný, vždycky je čekám. Syn si odměny vybírá celoročně – od věcí po jídlo, po medaili si vždycky sám řekne.“

Po Riu by případně mohl přijít dosud největší z dárků. A poslední zlatý kanoista Martin Doktor tomu chce věřit: „Martin má hlavu šampionů. Bavili jsme se akorát se šéfem německé federace, že nejdůležitější sval se jmenuje mozek. Tak to je, člověk musí být vítězný typ.“Tím Martin Fuksa je. A hodlá to potvrdit i za rok.