Divoká karta v řeckém bankomatu

Asi byste pochybovali o duševním zdraví člověka, který by vás přesvědčoval, že zelená bankovka s nápisem 100 eur a obrázkem barokní brány na přední straně má hodnotu, dejme tomu, šedesáti eur. Nebo čtyřiceti. A dost možná jednoho jediného eura.

Řecký ministr financí Janis Varufakis je muž prokazatelně při smyslech. Žádnou psychiatrickou diagnózu nevypátrali ani němečtí investigativci, přestože by za to ve své zemi sklidili velký obdiv. Varufakis v posledních dnech, kudy chodí, tudy trousí výroky, kterými popírá finanční zákonitosti. Čtyřiapadesátiletý rodák z Palaio Faliro, toho času v barvách vládnoucí Syrizy, zbytek Evropy přesvědčuje, že peníze, které do Atén posílaly finanční instituce, nemají teď stejnou cenu, jako když odcházely z bankovních účtů Mezinárodního měnového fondu či Evropské centrální banky.

Pan Varufakis je politik. Už to samo o sobě je dostatečná kvalifikace pro kouzla s penězi, která lidé jiných profesí nedokážou. Kde finančníci mluví v pojmech jako „splátka“či „termín splatnosti“, on sahá po výrocích „musíme myslet evropsky“nebo „je třeba vyčistit palubu“. Takto odpovídal v rozhovoru pro Bild na otázku, co můžeme očekávat od dalších jednání o řeckém dluhu v tomto týdnu.

Řecko nestojí poprvé před okamžikem, kdy mu bez cizí pomoci dojdou peníze. Kořeny novodobého řeckého zadlužování sahají do druhé půlky minulého století. A pak přišly události, které už pamatujeme. Psal se rok 2001, Usáma bin Ládin úspěšně zaútočil na Ameriku a Řecko na brány eurozóny. S plnou slávou vplulo mezi země platící eurem, aby se po třech letech ukázalo, že to bylo jen díky zfalšované statistice.

Než další díl řecké telenovely o bankrotu uzraje pro obrazovky Eurovize (to, co sle-