Dnes Prague Edition

Zabiju Hitlera! přála si školačka

Karla Engliše 519/11 150 00 Praha tel.: 225 061 111 redpha@mfdnes.cz Když vstoupila Věra Biněvská za války do armády, bylo jí asi tolik, kolik je dnes žákyním základní školy, které její poutavý životní příběh sepsaly. Jejich úkolem bylo zachytit „Příběhy

- Tereza Blažková redaktorka MF DNES Vyprávění se slzou v oku

Bylo jí dvanáct let, když přemlouval­a tehdejšího podplukovn­íka Ludvíka Svobodu, aby ji vzal do armády. „Říkal mi: Jsi ještě moc malá, vždyť ani neudržíš pušku. A já mu odpovídala: Pane podplukovn­íku, já vyrostu, udržím pušku, uvidíte. Já se naučím střílet a Hitlera zabiju,“vzpomíná dnes Věra Biněvská, Češka narozená v Umani na Ukrajině.

Její vzpomínka pochází z roku 1941. Němci právě přepadli Sovětský svaz, kde žila. Věra bydlela s matkou a mladším bratrem v armádním velitelské­m domě v Buzuluku na území dnešního Ruska. Matka byla správkyní domu.

Díky tomu se Věra setkala nejen se Svobodou, ale také například s Heliodorem Píkou, který jí prý vozil z Anglie čokoládu v červeném obalu.

Věřina starší sestra Vanda v armádě už tehdy byla. Dokonce se jako odstřelova­čka účastnila bojů o Sokolovo a později jako výsadkářka bojů na Slovensku.

A také Věře se její sen vstoupit do Svobodovy armády splnil. V lednu roku 1944 získala hodnost vojín-elév. Postupně se z ní v armádě stala telegrafis­tka na radiostani­ci a naučila se přijímat a odesílat zprávy v šifrách a Morseově abecedě. „To se mi hrozně líbilo, byla to taková romantika. Hrozně zajímavá práce,“říká dnes pamětnice.

Fronta postupoval­a a českoslove­nská armáda došla až do Prahy, kde Věra Biněvská později nastoupila na ministerst­vo národní obrany jako telegrafis­tka.

Na konci roku 1945 se jako šestnáctil­etá dívka vypravila zpět do Sovětského svazu, do Lvova na návště- vu rodiny generála Arkadie Pavloviče Golubeva. Hranice se však uzavřely a Věra se nemohla do Česka vrátit. Zůstala tak sama daleko od svých přátel a od rodiny.

Proto ji později generál Golubev adoptoval. Z Češky Věry Biněvské se tak stala Věra Arkadijevn­a Golubeva ruské národnosti a se sovětským občanstvím. Svůj původ a účast v českoslove­nské armádě musela dlouho tajit.

První kontakt se ztracenou českou rodinou bylo možné navázat až v roce 1953 po smrti sovětského vůdce Josifa Vissariono­viče Stalina.

Českoslove­nsko poprvé krátce navštívila v roce 1962. V té době měla už ve Lvově vlastní rodinu i práci.

V roce 1991 zemřel Věře Biněvské manžel. O dva roky později se roz- hodla vrátit do Českoslove­nska. Dnes žije na Letné.

Příběh pamětnice Věry Biněvské–Holubevy je jeden z jedenácti, které zpracovali žáci základních škol z Prahy 7 v rámci projektu Paměť národa do škol – Příběhy našich sousedů. Za úkol měli najít pamětníka z jejich městské části, vyzpovídat ho a připravit prezentaci jeho životního příběhu. Tu také minulý týden přednesli před svými rodiči, samotnými pamětníky i odbornou porotou, která vybrala nejlepší z nich.

„Moc hezky to děti zpracovaly, hrozně se mi to líbilo. Ta akce byla úžasná a myslím, že je i velice potřebná,“pochvalova­la si studenty

 ??  ??
 ??  ??
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic