Odmítl pozdravit Hitlera – z lásky k Židovce

Tragický příběh árijce, který odmítal hajlovat, byl dlouho zcela neznámý.

Nechvalně proslulý pozdrav „Sieg Heil“(sláva vítězství) adoptovali němečtí nacisté ve 30. letech minulého století. Občané třetí říše jím pak povinně demonstrovali svou loajalitu k vůdci, nacistické straně i německému národu. Bylo nemyslitelné, že by si někdo dovolil hajlování doprovázené vztyčením pravice při jakékoli oficiální příležitosti vynechat.

Přesto se někdo takový s až sebevražednou odvahou našel. Jmenoval se August Landmesser. Zprvu loajální nacista. Pak ho však proměnila láska k ženě – Židovce.

Na slavné fotografii jeho gesto pří- mo bije do očí. Neuvěřitelně vyčnívá. Landmesser s rukama vzdorně založenýma na prsou a jakoby pohrdavým výrazem ve tváři stojí uprostřed fanatických hajlujících zástupů. Fotografie pořízená 13. června 1936 zachycuje zaměstnance hamburské firmy Blohm a Voss při vítání plachetnice Horst Wessel v místním přístavu.

Ten človíček na propagandistické akci vzdoruje, nedělá to, co se od něj očekává, a vlastně tak znehodnocuje záběr, který měl dokládat jednotné nadšení mas. Jak si něco takového mohl dovolit?

Pravda je, že Landmesser se nenarodil jako hrdina, jehož budou velebit příští generace. Dlouho tak ani nežil. V roce 1931, kdy marně hledal zaměstnání, dokonce vstoupil do NSDAP. To, co hlásal Hitler, mu znělo jako rajská hudba.

O pár let později však bylo všechno jinak. V roce 1933 se bláznivě zamiloval do Irmy Ecklerové. Na tom by nebylo nic divného, kdyby Ecklerová nebyla Židovka. V oné totalitní době, kdy nacisté stupňovali protižidovské běsnění, netvořili árijec s Židovkou právě perspektivní pár. Spíše si koledovali o pořádný průšvih.

A ten přišel. Snad nevyhnutelně přijít musel. August s Irmou narazili, už když spolu chtěli začít žít. Mohly za to smutně proslulé norim- berské zákony, jež dělily lidi podle „rasy“. Pod přísnými tresty zakazovaly soužití Němců s „podřadnými rasami“. První výstraha následovala vzápětí – August Landmesser vyletěl z NSDAP. Další na sebe nenechaly dlouho čekat.

Přestože spolu partneři měli dvě dcerky, nesměli se vzít. Děti nemoh- ly nosit otcovo příjmení. V té době už Landmesser dávno Hitlera neobdivoval. Naopak. Tehdy se také ocitl na oné propagandistické akci v hamburském přístavu. Vzápětí ho vrazili do vězení za „zvlášť nebezpečný přestupek proti zákonu o ochraně krve“. O rok později (1938), když se odmítl vzdát Irmy, skončil v koncentračním táboře. Vysněnou ženu ani své drahé děti už nikdy nespatřil.

Irmu zatklo gestapo a po delší anabázi po koncentračních táborech ji v roce 1942 zavraždili v plynové komoře v malém lágru Bernburg. Také August měl zaplatit za vzdor vůči zlu. Po propuštění z vězení ho zařadili do trestního bojového oddílu Strafdivision 999. V říjnu 1944 byl zabit v boji na území Chorvatska.

Podobně složitý osud měly děti, které nacisté páru odňali. Mladší dcera Irene roky netušila pravdu o rodičích. Až mnohem později dostala dokumenty z pozůstalosti, zbytek jí pomohli vypátrat historici. Kruh se uzavřel.