Starý dobrý Terminátor. Ale nic navíc
Je to více restart než remake a dnes už spíše stroj na peníze než na zabíjení lidí. Pod názvem Terminátor Genisys vtrhne do kin nová verze legendy z roku 1984. Včetně Arnolda Schwarzeneggera.
Medvědí reklamu i medvědí službu udělal novince James Cameron, tvůrce původního Terminátora z roku 1984. Pro video totiž natočil své nadšené divácké pocity z projektu, kterého se už neúčastní – všechno mu prý připadalo známé, než přijde zlom a z klíčového hrdiny se stane klíčový padouch. Pár fanoušků už mu za prozrazení změn vyspílalo, ale vlastně se nic tak strašného nestalo. Od počátku bylo jasné, že Terminátor: Genisys, historicky už pátý díl, prakticky však první část zamýšlené nové série, může původní sci-fi pouze obměňovat. A že navzdory hereckému omlazení tvářemi z teenager- ských seriálů či variacím zloduchů se beztak hlavní zvědavost upíná ke Schwarzeneggerovi, který po guvernérské mezihře oživil svou slavnou roli. Z jeho úst tu znovu zazní Terminátorovo okřídlené – Já se vrátím. A to je dobře, protože bez něj by vzkříšení legendy ztratilo smysl, půvab a hlavně vtip, o to zábavnější, oč zralejší odstup herec získal.
Škoda, že humoru není víc. Terminátor roku 2015 by měl větší šanci jako přiznaná komedie s polidštěným robotem, jenž si říká „zastaralý, ne starý“a pořád ještě to natře modernějším modelům na straně zla, které dokážou měnit podobu či povstat z tekutého kovu. Nechť – ale Schwarzeneggerův důchodce zase umí pořádně bacit a suše hláškovat: „Musíte se spářit.“
Film, který režíroval Alan Taylor, však bere nostalgický odkaz vážně, takže v úvodu nastolí dlouhé vzpomínání a objasňování. Co bylo před válkou se stroji, co po ní a kde se vzal vůdce lidstva, jehož matku chtějí stroje zabít dřív, než ho stačí porodit, pročež se vysílá do minulosti její ochránce. Plamenné projevy o poslední bitvě ve jménu dětí našich dětí prokládá laserový masakr; až dosud běžná videohra.
Teprve cesty časem s tradičními prvky cudné nahoty svedou dohromady Schwarzeneggera a jeho mladé kolegy – ve světě, kde vraždícím strojem pod lidskou maskou může být kdokoli s výjimkou bezdomovce a kde člověk osnuje vlastní možnou zkázu svou posedlostí „být stále připojen“; ani tohle naučné kázání však nezní z plátna poprvé.
Zprvu vlekle informativní úvod poté přejímá mechanickou stavbu střídající vysvětlování – přestřelku – vysvětlování – přestřelku; scénář navíc časové smyčky tak překombinuje, že se sotva drží na hraně parodie, když jsou rodiče mladší než jejich syn či když školák potká své starší já. Tak by asi vypadala hravá fantasy týmu Macourek–Vorlíček, převlečená do varovné vážnosti.
Vše už vymyslel otec zakladatel, následovníci pouze boří, přehazují, popírají, posouvají. A přidávají výbušné 3D efekty, kde se uplatní oblíbený hostitel katastrofických scén, sanfranciský most Golden Gate.
Akční zábava plná klišé od fotografií z dětství po odpočítávání výbuchu se však klidně mohla jmenovat jen Genisys. Jediné, co z ní činí Terminátora, je Schwarzenegger, pamětník analogové éry, který díky sebeironickému nadhledu svého věku vrací digitální umělosti původní patinu dobrodružství. Díky němu se z legendy označované kdysi za průlom nestal průšvih.