Proč Jan Hus stále mění podobu

Pomníky ho ukazují každý jinak. Přitom se ví, jak vypadal

Všichni se nicméně shodnou, že Husovu přesnou podobu neznáme. Během jeho života a smrti totiž neexistoval knihtisk a gotika v té době ještě neznala portrét.

Kdy tedy během staletí Hus narostl do výšky? V jaké době mu vyrašila bradka, v některých případech dokonce splývající s plnovousem? „Nejstarší zobrazení mistra Jana nalezneme v Martinické bibli, kde je ztvárněno jeho upálení. To je ovšem jen náčrtek bezvousé postavičky na hranici, bez snahy vytvořit individuální tvář,“říká Zilynská.

Navíc nejstarší knižní zpodobnění Husa vznikla nejdříve několik let po jeho smrti a ještě do konce století se několikrát změnila.

Zásadní zlom, který vtiskl Husovi vizáž, jež známe dnes, přichází sto let po jeho upálení – na počátku reformace v Německu. „Postava nabývá idealizované podoby protestantského reformačního kazatele. Již má bradku do špičky a je oděn do tmavého splývavého roucha,“podotýká Šmahel.

To se hodí českým národním obrozencům o tři a půl století později, když Husovi stavějí pomníky. Postava nabývá rysů vizionáře – chlapa, který se jen tak nedá. Málokdo si ve chvílích formování národní identity ve druhé polovině 19. století dovede představit, že by jejich symbolem byl malý neforemný tlouštík.

Ve stejné době malíř Václav Brožík ve svém vynikajícím díle barví mistru Janovi před kostnickým koncilem vlasy na černo. Snad aby dodal svému oleji dramatičnosti.

„Holt každá doba Husa ukazovala zrovna tak, jak se jí to hodilo a co v něm chtěla vidět,“říká Zilynská.

To se postupně tlumí. Tu a tam už se objevuje tvář hladce oholená. V roce 1965 československá pošta vydává známku již s věrnější podobou kazatele, s bezvousou zakulacenější tváří. V roce 2011 pak na hradě Krakovec odhalují skulpturu, která v pantheonu kamenných či bronzových mistrů Janů ve městech mění zavedené pořádky.

Do pískovce ji vytesal sochař Milan Vácha. „Už na akademii jsem dělal Husa v té podobě z 19. století. Tentokrát jsem studoval dobové rytiny i jiné zdroje. Chtěl jsem zachytit člověka, jenž na Krakovci přemýšlí, zda se odevzdá koncilu. Jeho kulatější tvář vycházela z mých kreseb a konzultací s různými lidmi. Pak jsem si řekl, že takhle nějak mohl vypadat,“popisuje Vácha.

„Ale mezi Čechy už je zakotvena ta tradiční představa Husa s bradkou, a tak se kolikrát diví, kdo že to je vlastně vyobrazen. Myslím, že se na nové pomníky hodí spíše nějaká abstrakce,“kontruje Šmahel. Kolik je v Česku památníků, pomníků, maleb či plaket na fasádách, lze jen těžko spočítat. Jisté je, že máme přes sto ulic a šedesát náměstí nesoucích Husovo jméno. Zajímavé je, že z těchto městských prostranství se jich pouhá desetina nalézá na Moravě.

Hus se stal nástrojem emancipačního vymezování celé české společnosti vůči habsburskému impériu, pevně spjatého s katolickou církví. A to přesto, že on sám byl hluboce věřícím katolickým knězem.

„Že má Morava v těchto snahách poněkud odlišnou pozici, je dáno i tím, že se tam římskokatolické církvi podařilo prosadit kult Cyrila a Metoděje. Pro ambiciózní Čechy byla daleko atraktivnější postava Husa, který symbolizoval tvrdý odpor. Byla zkrátka daleko vhodnější k identifikaci vznikajícího národa,“domnívá se religionista Zdeněk Vojtíšek.

V Krakovci na Rakovnicku byla před čtyřmi lety umístěna socha, která ukazuje nejpravděpodobnější podobu Husa.