Úspěšné Česko. Ale Slováci jdou vpřed rychleji
Chvíli předtím, než čeští novináři kvůli horku začali psát o změnách klimatu, objevily se titulky o Česku, které ekonomicky dohání Západ a předstihuje Slovinsko. Navíc včera uveřejnil Český statistický úřad čísla, podle kterých jsme v druhém čtvrtletí ekonomicky rostli nejrychleji v Evropě. Jenže poslední zprávy nemohou zastřít nedávno zveřejněné údaje Evropského statistického úřadu, které dlouhodobě ukazují pravý opak. Výkonnost české ekonomiky se k vyspělým zemím Evropské unie už řadu let téměř nepřiblížila.
Navíc interpretace, které vedly k prvnímu návalu optimismu, nebyly vůbec přesvědčivé. Je sice pravda, že v roce 2013 představoval v Česku hrubý domácí produkt na obyvatele (HDP) 82 procent průměru Unie, ale vloni už to bylo 84 procent. A zatímco se Slovinskem jsme byli v předchozím roce prsa na prsa, nyní jsme o procentní bod před ním.
Jenže při trochu bedlivějším zkoumání čísel, která zjednodušeně vypovídají o jakémsi bohatství země, je to celé jinak. A Češi, na rozdíl od Slováků, příliš důvodů k radosti nemají. V tabulce bohatství EU před Českem sice aktuálně žádná z postkomunistických zemí není, za námi jsou i Portugalsko a Řecko, nicméně stejný výsledek, tedy slavných 84 procent úrovně Unie, už země dosáhla v roce 2007.
Během krize šla dolů, až se vloni, po sedmi letech, vrátila tam, kde už jednou byla. To, že vydávat takový trend za dohánění Západu je minimálně odvážné, ukazuje příklad Německa. To v roce 2007 vykazovalo 116 procent úrovně EU, ale vloni už to bylo 124. Takže nám uteklo. Zvedla se i Belgie a Rakousko, eurozóna, tedy země platící eurem, zůstala jako celek v podstatě na svém. K malému poklesu přispěly zejména Španělsko, Itálie či Řecko, ale úbytek podílu na bohatství Unie potkal i Británii, Irsko a severské země.
I do nižších pater tabulky hledí Češi se smíšenými pocity. Jsou sice stále napřed, nicméně všechny postkomunistické země, s výjimkou Slovinska a Chorvatska, dosáhly za posledních šest let významný růst svého podílu. Jeden z nejvyšších Polsko o 15 procent, Litva o 13 procent, Rumunsko o 12 procent, bývalí spoluobčané Slováci o devět procent.
Srovnání se Slováky může být bolestné. Zvláště vzhledem k silným výrokům, které řada českých politiků a ekonomů při dělení země pronášela a prorokovala Slovensku bez české podpory těžkou existenci. Výsledek? V roce 1995 dopadlo srovnání českého a slovenského bohatství s Evropskou unií následovně: české HDP byl na 62 procentech průměru Unie, slovenské na necelých 40. Po dvaceti letech už skóre připomíná vyrovnaný basketbalový zápas: 84:76. A experti předpovídají, že pokud Slováci udrží své tempo růstu, které bylo v průběhu více než dvaceti let oproti Čechům zhruba dvojnásobné, mohou si republiky prohodit místo ještě do konce desetiletí.
Eurostat k porovnání zemí využívá i ukazatel kupní síly (AIC). V tomto žebříčku se Česko nachází až na 19. místě. Před něj se dostaly Kypr, Malta, Řecko, a dokonce i Litva. Tady už jsou Slovensko s Polskem jediný procentní bod za námi.
Co z toho plyne? Půl roku ekonomika významně roste, což je jen dobře. Za celé období od revoluce sice udělala velký pokrok, její bohatství vzrostlo zhruba o polovinu, podobně šly nahoru reálné mzdy a životní úroveň, přesto je dost srovnatelných zemí, které dlouhodobě umějí jít vpřed výrazně rychleji. Kde se stala chyba?
Zaplatili jsme za zpackané privatizace, zmizelé stovky miliard, korupci, klientelismus. Aspoň jsme obohatili světový slovník o slovo tunnelling.
Taková sláva však něco stojí.