Cesta zpátky
MF DNES jako první zmapovala osudy unesených dívek po návratu do Česka. Jedna se po traumatu vrátila k rodině a k práci, druhá se přimkla k víře svých únosců
PRAHA Drobná sedmadvacetiletá žena z domku u železniční trati na kraji Kladna má svůj každodenní rituál. Ráno nazuje tenisky, otevře dřevěnou branku a vyběhne.
Jmenuje se Antonie Chrástecká a ještě před necelým půlrokem vyčerpaná a pohublá děkovala za záchranu z dvouletého zajetí na afghánsko-pákistánském pomezí. Dnes se pozvolna vrací do života, který žila před únosem v březnu 2013. Stala se koordinátorkou programu Pět P zaměřeného na znevýhodněné děti.
Žena, která vedle ní trávila dlouhé měsíce v zajetí, Hana Humpálová, má jiný ranní rituál: modlitbu.
Podle několika lidí, kteří s ní byli v osobním kontaktu po návratu, dál žije podle víry, kterou přijala ve svém zajetí, a chodí zahalena v hidžábu – šátku, kterým si zakrývá vlasy.
Prohozené role
To, co naznačoval jediný rozhovor s oběma ženami krátce po propuštění ze zajetí, dnes potvrzuje způsob, jakým obě ženy žijí. Pro Hanu, která snášela své zajetí podle vizáže i projevu lépe, je návrat do společnosti o poznání složitější než pro Antonii.
Zatímco Hana Humpálová přijala víru svých únosců bez větších obtíží, Antonie Chrástecká na to reagovala odlišně. V zajetí viditelně zhubla a „zestárla“. „Jsme si jistí, že to nebylo tak, že by jedné dívce dávali jídlo a druhé ne. Myslíme si, že Antonie se prostě rozhodla držet hladovku,“uvedl zdroj redakce. Teď se jejich role, zdá se, prohodily.
Nebudu s vámi mluvit
Po zazvonění u domu Chrásteckých někdo spustí bílou roletu až dolů. Výmluvné gesto, které sděluje, že cizí lidé nejsou vítáni. To potvrzuje i tužkou načmáraný vzkaz na čtvrtce papíru nad zvonkem: „Při návštěvě mi volejte na mobil.“
Antonie Chrástecká skutečně telefon zvedne, ale jakmile zjistí, že je na druhém konci novinářka, rázně hovor ukončí a zavěsí. „Já s vámi nebudu mluvit.“Její mlčení lze vykládat doporučením tajných služeb nemluvit o zajetí do médií.
Hanu Humpálovou se MF DNES snažila oslovit přes matku. Ta uvedla, že kontakt předá a bude na dceři, zda se ozve, či ne. Od té doby přestala komunikovat i ona a neodpovídala ani na SMS zprávy.
„Už předtím, než Hana zmizela, se tu příliš nepohybovala. Bydlela a pracovala v Praze. Teď tam prý bydlí zase, asi u někoho z rodiny,“řekla sousedka Humpálových.
Krátce po návratu zaslaly obě ženy děkovný dopis úřadům, které se podílely na jejich záchraně, mimo jiné i na ministerstvo vnitra, pod které spadá civilní rozvědka. Ministr vnitra Milan Chovanec však odmítl sdělit cokoli bližšího.
Osobně dívky nabídly podporu rodině kuchaře Pavla Hrůzy, jehož v březnu unesli ozbrojenci z ropného pole v Libyi, kde pracoval.
Pokračování ze str. 1 Obě ženy musely minimálně část svého zajetí strávit uvnitř muslimské rodiny. Experti tak usuzují z jejich dokonalé znalosti běžných zvyklostí, které by v izolaci nepochytily.
„Obě si do detailů osvojily islámské tradice, které by nemohly znát, aniž by fungovaly v rámci rodiny. V jejich vyprávění o tom, že byly izolovány od světa, navíc bylo hodně nelogických míst,“dodal zdroj MF DNES s tím, že únosci často své oběti naučí legendu, kterou mají po svém návratu úřadům předložit.
„Střílelo se tam“
Experti příliš nevěří ani oficiálnímu popisu toho, jak se Hana a Antonie dostaly do Turecka, kam je údajně přivezli pracovníci IHH, největší humanitární organizace v muslimském světě. Na ni se prý obrátily přímo rodiny unesených poté, co vyčerpaly všechny ostatní možnosti, a organizace ženy dopravila na hranici Turecka s Íránem – tedy tisíce kilometrů od pomezí Pákistánu a Afghánistánu, kde je podle dostupných informací neznámí ozbrojenci dva roky drželi.
Podle odborníků, kteří se na vyšetřování podíleli, je velmi nepravděpodobné, že by únosci ženy přepravili přes celý Írán po zemi.
„Myslíme si, že mohly být do Turecka přepraveny letadlem, což je dost nestandardní,“dodal zdroj redakce.
Hana a Antonie toho o průběhu svého věznění mnoho neřekly. Hana Humpálová v jediném rozhovoru pro tureckou agenturu Anadolu pouze naznačila, že byly celou dobu vězněny a nemohly se volně pohybovat.
„Poprvé po dvou letech jsme viděly slunce a usmívající se lidi kolem sebe. Bylo to velmi těžké. Poprvé v životě jsme viděly zbraně a ozbrojené muže. Stále nevíme, proč jsme byly unesené. Střílelo se tam, vybuchovaly bomby,“dodala.
Stejnou verzi ženy zopakovaly po svém návratu policistům.
Miliony a písečná bouře
Jak přesně vypadalo vysvobození Hany Humpálové a Antonie Chrástecké ze zajetí, však nechtějí říci ani zdroje z bezpečnostní komunity. „Kdyby se někde objevila informace, jaké auto pro ně přijelo a tak dále, mohlo by to ohrozit další unesené,“vysvětluje jeden z nich.
Česko však podle všeho za dívky nakonec zaplatilo výkupné, byť to politické špičky popírají.
Týdeník Respekt krátce po návratu Hany a Antonie uvedl, že vláda jednala nejprve o uvolnění dvaceti milionů dolarů, únosci své požadavky nakonec snížili až na dva miliony, tedy něco přes padesát milionů korun.
Zprvu však tuzemské zpravodajské služby vsadily na mnohem dobrodružnější variantu.
Hanu a Antonii měla už několik měsíců po únosu, v létě roku 2013, osvobodit vojenská opera- ce, kterou ve spolupráci s americkou armádou chystala česká vojenská rozvědka. Deník Právo uvedl, že akci posvětil tehdejší premiér Petr Nečas. Jenže operace nakonec selhala. Podle informací MF DNES nemohly kvůli písečné bouři vzlétnout helikoptéry. A než se podmínky zlepšily, únosci obě ženy přemístili jinam.
Jak nás mají pohřbít
Proto přišlo na řadu vyjednávání a zdlouhavé shánění relevantních informací. Krátce nato, v červnu 2013, se dívky objevily na videu na internetu.
Přimlouvaly se v něm za propuštění pákistánské lékařky Áfíi Siddíkío-
Obě si do detailů osvojily islámské tradice, které by nemohly znát, aniž by fungovaly v rodině.
vé, která sedí ve vězení ve Spojených státech za útok na americké vojáky.
V dalším videu z konce října 2013 si dívky stěžují na špatné podmínky v zajetí. „Můj zdravotní stav není stabilní, zejména kvůli potravinám a vodě, a zhoršuje se,“řekla na kameru Hana Humpálová.
Ve druhé polovině roku 2014 podle Respektu do Česka dorazilo ještě jedno video, ovšem určené jen blízkým Hany a Antonie, jako důkaz, že jsou naživu.
Poslední záběry nahráli únosci na web začátkem letošního roku.
Obě ženy na nich hovořily o tom, že jsou od sebe oddělené a popisují způsob, kterým chtějí být v případě své smrti pohřbeny.
Tři měsíce nato však přišlo vysvobození – pro Antonii návrat k původnímu životu, pro Hanu začátek života s náboženstvím, které se Češi teprve učí tolerovat.