Rodinu umlátil sovětský zběh Fakta Oběti okupace
Přes 400 obětí měla okupace Československa, která začala přesně před 47 lety. Vraždili i dezertéři Sovětské armády.
Pavel Švec reportér MF DNES
Je 3. dubna 1981. Mladá matka a její dvě děti se vracejí domů. Když vstoupí do venkovského domku ve vesničce Břuchotín u Olomouce, zbývají jim vteřiny života. Svým dřívějším příchodem vyruší zloděje. Je jím zběh sovětské okupační armády Jurij Nikolajevič Kononov. Rus pocházející z dnešního Uzbekistánu.
Muž neváhá, popadne kladivo a všechny tři brutálně ubije. Chlapci Tomáši Dostálovi jsou pouhé čtyři roky. Jeho sestře Pavlíně necelých sedm let.
I oni jsou oběti okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, byť zemřeli skoro třináct let po jejich vpádu do země.
Vojenští historikové nyní spočítali, že si okupace na československé straně vyžádala celkem 402 životů. Z toho většina – 267 lidí – zahynula až po nešťastném roce 1968.
Bylo to velmi často při dopravních nehodách s armádními vozy okupantů. Většinou byla vina na straně vojáků. Vyšetřovatelé, českoslovenští i sovětští, ji však často nespravedlivě připsali obětem.
Mlčte hlavně před chartisty! Sovětští vojáci mají na svědomí i dvanáct vražd. Zabíjeli dezertéři. Jako Kononov.
Ten se po brutálním činu v Břuchotíně skrýval. Byl však dopaden a později Vrchním vojenským soudem ve Lvově odsouzen k smrti.
„Otřesná na tomto případu není jen jeho brutalita, ale i fakt, že československá Státní bezpečnost se snažila identitu vraha ututlat, přestože se v širém okolí vědělo, že vraždil zběh ze Sovětské armády,“upozorňuje historik Vojenského historického ústavu Ivo Pejčoch.
Příslušníci Sboru národní bezpečnosti a straničtí funkcionáři KSČ kvů- li tomu dokonce měli školení. „Jde hlavně o to, aby informace o osobě pachatele nepronikla k osobám z řad chartistů a nepřátelských elementů,“zněl povel.
Dosud veřejně neznámý případ se odehrál i 2. ledna 1983 v obci Lhotka u Klášterce nad Ohří. Sovětský zběh Andrej B. Kolegov hodinu a půl před půlnocí vnikl do domku manželů Tomanových. Byl vyhladovělý a chtěl krást. Nevadilo mu, že Vlasta Tomanová a její manžel František – předseda místního Národního výboru a místopředseda JZD – jsou doma. Zastřelil oba. Zbraň měl u sebe proto, že už předtím přepadl ruského hlídače muničního skladu v Rokytnici v Orlických horách.
Po vraždě se rozjela velká pátrací akce. Dezertér a teď i vrah Kolegov neměl šanci. Zatkli ho.
Skončili pod pásy tanků Sovětští vojáci byli špatní řidiči, nebyli zvyklí na běžný provoz. Měli mohutnou techniku nevhodnou na
21. srpna 1968 překročily hranice Československa armády pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Polska, NDR, Bulharska a Maďarska), jejímž členem bylo i Československo. Měly zabránit údajné kontrarevoluci. Sovětské jednotky zůstaly v zemi až do roku 1991.
V roce 1968 zemřelo v důsledku okupace 135 civilistů. Od roku 1969 to bylo 267 obětí. Z toho 248 lidí zemřelo při autonehodách, 3 při havárii vrtulníku, 12 lidí zavraždili zběhové.
úzké silnice, přesouvali se stovky kilometrů daleko, řidiči byli unavení a kvůli chabým zásobám i hladoví. Neměli ani dostatek nafty.
„Typickým případem, kdy umírali civilisté, je, že vojáci odstavili špatně osvětlené nepojízdné vozidlo na krajnici. Do něho pak auta a motocykly nabouraly. Při neho- dách umíraly i celé rodiny,“říká vojenský historik Prokop Tomek, který s kolegou Ivo Pejčochem nyní vydal publikaci nazvanou Černá kniha sovětské okupace.
Kvůli neopatrnosti, lhostejnosti či nezodpovědnosti sovětských vojáků zemřelo na silnicích od 1. ledna 1969 do roku 1991 – kdy zemi opustil poslední okupant – 248 lidí.
Zabránit tomu nešlo. Tuzemské úřady ani armáda neměly žádné informace, kudy se budou vojenské kolony Sovětů přesouvat. Ti to tvrdě odmítali komukoliv oznamovat. Čechoslovákům nevěřili.
Zatímco v kritických dnech roku 1968 zastřelily cizí jednotky desítky lidí, později už se to nestávalo. To však neznamená, že útočili jen dezertéři. „Zkraje roku 1969, tuším v Nelahozevsi, kiksl armádní náklaďák. Nechali tam s ním několik vojáků, ale velení na ně de facto zapomnělo. Stáli tam dva tři dny. Místním lidem se jich zželelo, a tak jim dávali peníze. Oni si za ně kupovali alkohol. Opili se,“vypráví Tomek. „Jeden ze Sovětů se pak vydal znásilnit hradlářku Československých drah. Ona ještě stihla zatelefonovat svým kolegům na nedalekou stanici a ti jí přišli na pomoc. Voják jednoho postřelil a těžce zranil. Na další střílel. Šel za to do vězení,“dodává historik.
Poměrně často se okupační vojáci s civilisty poprali. Většinou stáli proti sobě opilí muži. Při bitkách se naštěstí neumíralo.
Skrýval svého vraha Poslední známou vraždou, kterou má na svědomí vojenský zběh, zůstává smrt bezmála osmnáctiletého Martina Fejtka.
Vrah se jmenoval Kovalenko. Fejtek mu pomáhal, když se zběh skrýval v Praze. 13. října 1989 na to doplatil.
„Motiv vraždy byl dost nejasný. Zřejmě se dostali do sporu a Kovalenko ho na půdě pražského domu zavraždil. Zatkli ho, ale výše trestu není známa,“dodává Pejčoch.