Zeman nesjednotitel je ve čtvrtině hradní mise
Ta čtvrtina v titulku není překlep. I když prezident Miloš Zeman za sebou za pár dní bude mít polovinu svého pětiletého mandátu. Prvního mandátu. Už teď pracuje na tom, aby byl zvolen znovu.
Před pár měsíci naznačoval, že to podruhé zkoušet nebude. Říkal, že prezidentská funkce je něco jako Mount Everest a není důležité, jak dlouho na vrcholu setrváte. Nyní si dává záležet na tom, aby zvyšoval svou popularitu. Z politického Everestu se totiž nikomu moc nechce.
„Nikdo vás sem nezval. Když už tady jste, musíte respektovat naše pravidla. Když se vám to nelíbí, běžte pryč.“Nikdo nemůže pochybovat, že tyto věty, podle Zemana adresované uprchlíkům, byly ve skutečnosti určeny domácím voličům. Jsem s vámi, sdílím vaše obavy a je mi jedno, že mě část společenských elit za to kritizuje. Takový je, myslím, přesný výklad toho, co Zeman ve skutečnosti řekl.
Teď už jen tvrdí muziku. Je to on, kdo první zvěstuje, že hranice by mohlo střežit 1 500 vojáků, později mluvčí dodá, že i dalších pět tisíc lidí, kteří budou součástí aktivních záloh armády.
Cokoli dalšího o tom Zeman řekne, utvrzuje většinu Čechů, v porovnání s lidmi z dalších evropských zemí dost nevstřícně naladěnou vůči imigrantům, že na Hradě je člověk, který rozumí jejich obavám a bere se za ně. Když to Zeman ještě okoření poznámkou, že není pro euro, dokud Řecko zůstává v eurozóně, je jasné, že preference musí letět nahoru. Ještě nedávno byl přitom na rozdíl od většiny Čechů nadšeným fandou eura. Teď už neplave proti proudu, ale s ním.
A ještě jedna drobnost. Dosud bylo nemyslitelné, že by jeho mluvčí Jiří Ovčáček „se svolením prezidenta“na hradní tiskové konferenci prezentoval svůj osobní názor. „Tato aktivita pouze prohlubuje příkop mezi takzvanými elitami a českou společností,“odsoudil výzvu k toleranci, kterou podepsalo přes dva tisíce českých vědců. Dovedu si i představit, jak to říká Zeman. Ovčáček dobře zná názory muže, pro nějž pracuje. Ale prezident si pro něj dost netypicky zachovává odstup. Kdyby výzva získala podporu veřejnosti, může přece prohlásit, že to byl jen názor mluvčího.
Přitom i tímto, věcně nesmyslným prohlášením, protože jak by výzva k toleranci mohla prohlubovat jakýkoli příkop ve společnosti, cílí Zeman, tentokrát přes svého mluvčího, na své voličské jádro z venkova. A to vědce, profesory, vzdělané intelektuály, novináře a další, které lze v širším slova smyslu zahrnout do „pražské lumpenkavárny“, prostě nemiluje.
Jestli se Zeman něčím hodně vyhnul plnění toho, co před dvěma a půl lety sliboval při své inauguraci ve Vladislavském sále, pak jsou to tato jeho slova: „Vím, jak je těžké odolat pokušení, které přináší vítězství. Proto jsem řekl, že chci být prezidentem všech občanů, bez rozdílu jejich politických názorů, a jsem si vědom toho, že tento závazek nemohu naplnit pouhými slovy, ale především konkrétními činy v průběhu svého funkčního období.“
Zeman ale skutečně není prezidentem sjednotitelem – voličů, kteří ho podpořili, a těch, kdo ho z různých důvodů nevolili. Sjednocuje jen své přívržence. Ty druhé častěji uráží – tu odkladem jmenování Martina C. Putny profesorem, tu vrávoráním nad klenoty, pak zase nadbíháním Číně i Putinovi, urážkami Pussy Riot či novináře Ferdinanda Peroutky. Což je někdy proloženo rozumným vyjádřením vůči extremistům z takzvaného Islámského státu. Není to ale občas moc hezký pohled. Tak tedy ještě dva a půl roku, ale asi spíš sedm a půl roku.