Slavnějšíarcheologickénálezy
Dávný svět živých a mrtvých se prolíná v archeologických nálezech. Cesta proti proudu času odkrývá fantastické poklady. Předplatné a distribuce: 225 064 173 Inzerce: 225 063 412
Jan Bohata PRAHA Hroby barbarů, mince skryté v obavách dávnými kupci, základy zmizelých chrámů, domů bohatých středověkých patricijů i jejich méně zámožných sousedů. Praha skrývá pod povrchem fascinující svět, který otevírají archeologové ve svých sondách.
NEJ větší zkoumané pohřebiště Mrtví z hrobů ve Zličíně vypovídají o temné době v éře barbarů – v době stěhovaní národů ve druhé polovině 5. století, kdy se hroutila západořímská říše.
Archeologové zde odkryli během tří výzkumných sezon v letech 2005–2008 na 177 hrobů. Jde o největší prozkoumané pohřebiště nejen v Praze, ale i ČR. K věčnému odpočinku zde byly uloženy přibližně pětileté děti i muži okolo padesátky. Spolu s jejich kostrami se na povrch dostal třeba unikátní soubor luxusních skleněných nádob i stříbrné nebo pozlacené šperky. Tajemný svět z času barbarů vědci představili i na letošní velké výstavě v Muzeu hlavního města Prahy. Její návštěvníci tak mohli zhlédnout třeba zrekonstruované honosné žluté oděvy dávno zesnulých Pražanů či pohlédnout do tváře jedné z žen. Tu antropologové pomohli zrekonstruovat podle zachovalé lebky. Ani před více než 1 500 lety však mrtví nenalezli klid před nenasytnými vykradači hrobů. Ti se do díla dávali krátce poté, co byly pohřební komory uzavřeny.
NEJ Franský elitní bojovník kdysi, v raném středověku, nalezl poslední útočiště na hranici současné Prahy, nedaleko Roztok. Na pomezí Prahy sondy archeologů v řadě výzkumů odhalily tajemství světa, v němž se svět merovejských králů, pánů mocné křesťanské říše Franků, prolíná s životem slovanských řemeslníků a rolníků z okolí Roztok a dalších míst. Angon, proslulou bodnou, kovem pobitou zbraň dostal na poslední cestu asi v 6. století bojovník pochovaný u Roztok. Vzhledem k hrobové výbavě nebožtík zaujímal relativně vysoké sociální postavení. Tak vysvětlují nález vědci.
Byl snad shluk osad mezi dvěma pahorky nad Vltavou v dnešních Roztokách součástí strážní linie na samém východním pomezí franské říše, střežící klid a mír svých poddaných?
Kostěnými hřebeny zásobovali roztočtí řezbáři své zákazníky, stejně jako keramickými či kovářskými výrobky. Vše na špičkové úrovni, srovnatelné s dílem jejich langobardských, bavorských či franských kolegů, žijících na jih a západ od dnešních českých hranic.
Sondy na sídlištích, dávno odvátých časem, i zasutých pohřebištích nás v Roztokách každopádně nechávají nahlédnout do světa, v němž vládli Bohemi.
Aristokracie zrozená z míšení původních langobardských a dalších elit dávných obyvatel české kotliny a vůdců slovanských kmenů, kteří do naší vlasti přicházeli od 6. století. Činorodý ruch těchto lidí v Roztokách utichá někdy okolo roku 700. Do české kotliny se z Podunají tlačí již druhá či třetí vlna slovanských migrantů. A pro odlišnou kulturu roztockých obyvatel již není místo.
krajnější imperiální hranice
NEJ unikátnější kostel Na cestu hluboko do 10. století pozval archeology předloni objev na jednom z nejvíce fascinujících míst
v metropoli – Vyšehradu, který uzavíral přístup do pražské kotliny z jihovýchodu. Ve druhé polovině 10. století moc prvních Přemyslovců gradovala. Sahala až daleko na východ Evropy k Červeňským hradům a řece Bug. Válečný stroj jejich bojovníků pomáhal kontrolovat obchodní stezky a zásobovat trhy s otroky lukrativním lidským zbožím.
Jak odkryly archeologické sondy, někdy okolo poloviny 10. století vznikl v areálu Vyšehradu jedinečný chrám čtvercového půdorysu se čtyřmi apsidami o délce 25 metrů. Obdobné kostely vznikaly před více než tisíci lety v byzantské říši, ve Středomoří. Celková rozloha představovala úctyhodných 230 metrů čtverečních. Tím podle archeologů asi o 40 procent překonává plochu tehdejší, dnes již zaniklé svatovítské rotundy na Pražském hradě. A ta byla až do vyšehradského nálezu považována za největší sakrální stavbu v Praze. Kvůli náročné stavební technologii archeologové předpokládají, že se na budování chrámu mohli podílet architekti odchovaní byzantskou školou či přímo zdejší experti.
NEJ symboličtější naleziště Nejstarší chrám v Praze a věkem druhý kostel postavený v Čechách. Kostel Panny Marie byl založen prvním historicky doloženým knížetem Bořivojem I. před rokem 885. To je jeden z mnoha archeologických nálezů na jednom z nejsymboličtějších míst, spjatých od nepaměti s českou státností. Zde, na Pražském hradě, pracují archeologové již od poloviny 19. století.
Kostelík Panny Marie a další křesťanské svatyně, rozlohou nevelké, měly ovšem v areálu přemyslovského hradu obrovský duchovní význam. Obkličovaly mytickou výšinu Žiži, ohňovou svatyni a symbol dávných pohanských kultů. Symbolicky tím přemáhaly dávný a k zániku odsouzený svět.
V interiéru kostela Panny Marie je i hrob knížete Spytihněva z přelomu 9. a 10. století a jeho choti. V prostoru mezi chrámem sv. Víta a budovou Starého proboštství lze nalézt deskou přikrytý prostor vykopávek, který si lze prohlédnout skrze ozdobnou mříž ze III. hradního nádvoří. Prostranství v sobě skrývá základy biskupské kaple sv. Mořice z 11. století a jihozápadní část románské baziliky sv. Víta. Ze sakrálních staveb raného středověku badatelé v těchto prostorách odhalili severní zakončení románské chodby, která spojovala chrám sv. Víta s kostelem sv. Bartoloměje. Ten zůstává skryt pohledům návštěvníků pod III. hradním nádvořím.
V 70. letech 20. století bylo objeveno kostrové pohřebiště elity přemyslovského státu z konce 9. až počátku 11. století v Lumbeho zahradě za Jízdárnou Pražského hradu.
Z 80. let pocházejí výzkumy, které upřesnily podoby románského knížecího paláce. Velké objevy přinesly také 90. léta, opět v Lumbeho zahradě. Vědci našli fragmenty dílen i obytných domů z období pravěku. Odhalili také kostrové hroby kultury se šňůrovou keramikou a ze starší doby bronzové. NEJ opatrnější kupec Nádoba s přibližně tisíci mincemi s českým lvem vyraženým na proslulých kutnohorských mincích se na denním světle objevila před deseti lety v proluce mezi Štěpánskou a Školskou ulicí v centru Prahy. Šlo o jeden z největších nálezů mincí v hlavním městě. Pod práh gotického domu je opatrný kupec skryl zřejmě v neklidném věku okolo poloviny 15. století.
Metropole českého království sice tehdy měla za sebou husitské války, ale neklidná doba bezkráloví po smrti krále Albrechta trvala dál.
Mince několik měsíců konzervovali a ošetřovali odborníci. Později jimi rozšířili numizmatický depozit městského muzea.
NEJ záslužnější výzkum Pod někdejšími kasárnami Jiřího z Poděbrad na náměstí Republiky se skrýval fascinující svět z časů vrcholného středověku. Ten byl postupně odkrýván při jednom z největších záchranných archeologických výzkumů. Ten souvisel s výstavbou, během níž se bývalá kasárna proměnila v nablýskané obchodní centrum. Palladium později kromě někdejších vojenských objektů zakrylo i relikty kapucínského kláštera a novoměstských domů zahrnutých v objektu.
V místech budoucího obchodu archeologové odhalili osídlení z 12. století. To překvapivě prokázalo, že tento areál byl součástí pražských měst dříve, než se až dosud historici domnívali. Pod nánosy země se ukrývalo také torzo kdysi rozsáhlého kamenného paláce s odpadní jímkou.
Okolo roku 1350 v těchto místech založili novoměstští patricijové Jakubův špitál a menší kostel zasvěcený Panně Marii. Obě stavby však nepřečkaly bouře husitské revoluce v 15. století.