Lidovci touží vyrůst, chybí jim však sebevědomí
Byl to takový nenápadný odchod, který však poukázal na jednu velkou věc. Začátkem tohoto měsíce bývalý místopředseda KDU-ČSL David Macek oznámil, že téměř po dvaceti letech opouští svoji stranu. Prý hlavně proto, že se chce angažovat při veřejných akcích, a stranická legitimace by mu tak nebyla zrovna ku prospěchu.
Macek je totiž pro evropské kvóty na přijímání uprchlíků. Lidovci jsou proti. Macek demonstruje proti Miloši Zemanovi. Lidovci s prezidentem, který podepisuje zákony jejich vlády a jezdí po městech, v nichž sedí na radnicích, tak nějak potřebují vyjít. Pro Macka jsou uprchlíci hlavně lidé v nouzi, lidovci zdůrazňují, že přichází také hodně ekonomických migrantů.
Nutno však říct, že Macek by zřejmě z KDU-ČSL nikdy neodešel, kdyby mu to důrazně nenaznačili samotní spolustraníci. Při tajném hlasování v lidovecké buňce Brno-město ho nepodpořili jako kandidáta do krajských voleb v příštím roce. S vysvětlením, že byl solitér a moc se s nikým ve vedení nebavil. Že ho příliš nemusí, mu ukázali už ve volbách v roce 2012, kdy ho postavili na jedenácté místo kandidátky.
Voliči ho vykroužkovali nahoru, nic to však nezměnilo na tom, že Macek už tou dobou stál mimo hlavní proud v nové KDU-ČSL, jejíhož předsedu netitulují koaliční partneři jako „hada na tři“, ale naopak se na něho spoléhají jako na klidnou sílu, s kterou vládnou.
Mimochodem, stalo se tak půl roku poté, co vedení lidovců ve stejném kraji – na jižní Moravě – převzal dosud nepříliš známý Roman Celý, který ve volbě porazil oblíbeného Stanislava Juránka. Argumenty, proč Juránek mezi svými bratry a sestrami ztratil podporu, padaly stejné jako v případě Macka: málo komunikuje se členy strany, jenom popularita nestačí. „Více se věnovat manažerskému řízení,“zmiňoval Celý jeden ze svých hlavních úkolů coby nový krajský předseda.
A docela přesně tak pojmenoval, o co teď lidovcům jde. Jejich šéf Pavel Bělobrádek často varuje před tím, aby strana nezabředla do vnitřních konfliktů, odmítá, že by ji tvořili nějací bělobrádkovci nebo jurečkovci. Usiluje o profesionálně, manažersky řízenou partaj, jejíž vedení má držet jednotnou linii.
Lidovci doufají, že se tak stanou catch-all party, tedy stranou, která bude sbírat hlasy napříč politickým spektrem, třeba i mezi nevěřícími. Jenomže zároveň nezapomínají na to, že se stále pohybují jen těsně nad pětiprocentní hranicí volitelnosti, takže bojují o každý hlas a nemohou si dovolit luxus, který catch-all party mají. Třeba ČSSD, tu z ní mluví jestřáb Milan Chovanec, tu liberál Jiří Dienstbier. Lidovci se snaží hlavně neurazit a držet se přesně uprostřed.
V migrační krizi proto nepracují s křesťanským heslem „miluj bližního svého“, ale hledají politická řešení. Jako správná strana s velkými ambicemi k tématu vytvořili pracovní skupinu, jejíž čtyři závěry si lze přečíst i na obecních vývěskách. Pohříchu však nejsou ani zdaleka tak zapamatovatelné jako Desatero. Jejich hlavním sdělením je, že „KDU-ČSL problém řeší“.
Podobně prezentují lidovci názor, že by Řecku kvůli liknavosti, s jakou přistupuje k prověřování běženců, mělo být pozastaveno členství v EU. O tématu však mluví velmi nesměle, protože čekají, zda se ho chopí německá CDU.
Právě sebevědomím se současná KDU-ČSL liší od té Luxovy. K tomu, aby se stala velkou stranou, je však potřebuje. Jinak ty nenápadné odchody povedou k tomu, že se zase stane nenápadnou ve volbách. Šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová nedorazila do Prahy. Prý kvůli zraněné noze ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Jenže v kuloárech se proslýchá, že jí spíš vadilo, jak Miloš Zeman podrývá (ne)jednotný postoj EU k migrační vlně.