Manažer O2: Fotbal je zboží
O2 koupilo práva na fotbalovou Ligu mistrů a blokuje její vysílání u konkurence. Mnozí diváci zuří. „Jen chráníme svá práva,“říká manažer firmy David Duroň.
Soud na začátku října vyhověl společnosti O2 ze skupiny PPF Petra Kellnera a zakázal operátorům UPC a Skylink vysílat přenosy fotbalové Ligy mistrů na zahraničních stanicích v jejich nabídkách v Česku. UPC se odvolalo, soud může trvat měsíce. Pro diváky to byl šok. Podle marketingového ředitele pro domácnosti Davida Duroně, který má O2 TV na starosti, však hlavní vlna negativních reakcí pominula.
Kde vznikla myšlenka, že do boje o fotbal půjdete takto ostře? Je to stejné, jako byste si koupil auto a do něj by vám nasedli pasažéři, kteří nezaplatili a ani se nezeptali, jestli je svezete. To, že O2 vstoupilo do světa exkluzivních sportovních práv, přineslo pochopitelně snahu vysílací práva více bránit. Možnost utkat se o ně měly všechny komerční subjekty, nezískali jsme je nadpřirozenou cestou. Konkurenti by se chovali úplně stejně, pokud by zvítězili.
Proč tyto spory přicházejí až teď? Souvisí to s tím, že Česká televize nebyla tak důsledná v ochraně těchto práv, a také s vlastníkem O2, který jako finanční investor hodně počítá peníze? Stalo by se to v případě jakéhokoliv investora do práv, nesouvisí to s PPF. Česko bylo opravdu hodně anomální v tom, že do ryze komerčního obsahu masivně investovala televize veřejné služby. To v Evropě obvyklé není. Chování veřejnoprávního subjektu na poli vymáhání práv je jiné než u komerčních stanic. Naše rozhodnutí není o tom, zda do toho jít ostře, nebo ne, je to spíše rozhodnutí o vstupu do této branže celkově. Navíc si nemyslím, že bychom do toho šli přehnaně tvrdě, mohli jsme být mnohem tvrdší.
Co tím myslíte? Mohli jsme postupovat vůči daleko širší množině poskytovatelů, v obchodním řetězci je mezi majitelem práv a divákem více subjektů. My jsme si v první vlně vybrali jen největší poskytovatele kabelové a satelitní televize, u nichž nám bylo jasné, že vědí, co dělají. Druhá vlna zaměřená na zbývající operátory právě probíhá. Oni to však přijali nakonec logicky. Moc dobře vědí, že by brzy mohli být v opačné situaci.
Takže zárodky sporu vidíte v postupu České televize v minulosti? To, že tento typ práv byl v Česku doménou veřejnoprávní televize, je problém. Přístup ČT byl jiný, je otázka, zda jí vůbec trápila návratnost investice. Podle vás tedy vrcholový sport na veřejnoprávní obrazovku nepatří? Vidíme tři hlavní kategorie sportovních práv. Jsou tu národní ligy menších sportů. Zde vidíme roli veřejnoprávního média, které by se mělo snažit popularizovat sporty, které tolik neocení samotný trh. Druhou skupinou jsou práva řekněme na hraně. To je třeba olympiáda, kde jsou jisté prvky veřejnoprávnosti. Ale třetí kategorií jsou čistě komerční práva nejsledovanějších soutěží, které na veřejnoprávní médium vůbec nepatří. Nedává smysl, aby lidé za tento exkluzivní a drahý obsah platili koncesionářské poplatky.
Přece jen lidé byli zvyklí na Ligu mistrů zdarma na ČT. Teď je chcete učit, že to byla jen anomálie. Reakce byly hodně negativní. Jak to dnes hodnotíte, stálo vám to za to? Jsme vidět, protože jsme první. Ale určitě stálo. Pochopitelně jsme počítali s tím, že nám lidé nebudou tleskat. Ale situace se mění. První vlna čistě negativních reakcí je za námi. Lidé postupně začínají přicházet na to, co nového jim nabízíme. Fotbal přinášíme v úplně novém světle. Vždyť dříve volně šířené televize přinášely vždy jen jeden televizní zápas za večer. Dnes díky O2 TV mohou lidé sledovat všechny zápasy, mohou si je v reálném čase vybírat. To jsou nové možnosti, které tu dříve nebyly.
Ale provedení, kdy lidem s konkurenčními operátory bez varování vypnete přenosy, asi nebylo úplně ideální, nemyslíte? To, že se to vyhrotilo, byl jen jeden ze scénářů. Nepočítali jsme s tím, že to televizní poskytovatelé nechají zajít takhle daleko. Měli možnost zákazníky připravit s předstihem. UEFA i my jsme s nimi komunikovali půl roku dopředu, upozorňovali jsme, že vlastníme práva na určitý typ vysílání v Česku. Oni však nereagovali a řekli, že bez soudního příkazu nic neudělají.
Neobáváte se, že jste otevřeli cestu k řadě sporů nejen o sport, ale i o další televizní obsah a že to ve finále může dopadnout i na vás? Kanály, které máme zařazené v nabídce, mají povinnost mít tato práva ošetřena. Ale pokud by se prokázalo, že tomu tak není, jsme samozřejmě připraveni postupovat i opačně. Nicméně o ničem takovém nevíme.
Také v restauracích váš přístup vyvolává emoce. Nově jim nabízíte jen balíček služeb za 13 tisíc měsíčně, hospodští však byli zvyklí, že využívali tarify pro domácnosti za několik set korun. Jak se zatím váš nový režim projevuje? Máme přes 300 restaurací, které nabídku vyslyšely. S tím, jak se rozjíždí fotbalová Liga mistrů a Synot liga, tak se rozjíždí i zájem v restauracích. Cena 13 500 zahrnuje hned několik věcí. Dostáváte přijímací zařízení zdarma pro několik obrazovek včetně náročné instalace. Dále máme vykoupená vysílací práva na veřejnou produkci, restaurace vysílá vše legálně. Součástí služby je marketingový nástroj, za klienta děláme SMS kampaně, a pokud se spojí se Staropramenem, cena padá až na tisíc korun měsíčně. K tomu náš partner z pivního světa dodává další marketingovou podporu. Jedinou podmínkou je, že si ke stávajícímu pivu, které v restauraci čepujete, vyberete ještě alespoň jedno z portfolia Staropramenu. Neděláme nic, co by nebylo obvyklé v zahraničí.
Setkal jsem se s názorem některých hospodských, že byste tímto nástrojem mohli porušovat hospodářskou soutěž. Neregistrujete zárodky právních sporů? Není pro to žádný důvod. My máme komerčně definovaný produkt, který je za určitou cenu dostupný všem. Pokud chcete mít cenovou výhodu, tak se k tomu přibalí nabídka se Staropramenem. Podmínkou ale není likvidovat stávající pivo v restauraci.
Kolik máte zákazníků u O2 TV? Dnes máme 190 tisíc domácností, což znamená zhruba půl milionu diváků. O2 Sport kanál je součástí všech našich nových balíčků. Rušíte staré televizní tarify a zákazníky překlápíte na nové, často dražší. Někteří si stěžovali u Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ), že jste je dost viditelně a včas neinformovali. Co na to říkáte? Posílali jsme všem zákazníkům informaci do faktury. Zde beru, že to všichni nemusí sledovat. Ale my jsme šli ještě dál – všem jsme posílali e-mail s informací, kdy přijde přechod na nový tarif, na jaký a kolik bude stát. Pokud náš systém zjistil, že e-mail nebyl doručený nebo přečtený, na takového zákazníka jsme ještě směrovali SMS s informací, že mu byl poslán e-mail. Pokud se stále nic nestalo, posílali jsme další e-mail a další potvrzovací SMS. Když ani poté nepřišla žádná reakce, tak jsme na fakturační adresu posílali časopis s popisem nových nabídek. Udělali jsme pět kroků navíc.
Takže v tuto chvíli žádné správní řízení na ČTÚ neběží? Není důvod. My jsme byli ČTÚ osloveni, abychom vysvětlili, jak to z naší strany probíhá. To jsme udělali.
Jaká logika vás vedla k zásadním změnám v televizních tarifech? Snažili jsme se nabídku zjednodušit. Zároveň jsme nakupovali obsah, přejednávali kontrakty se všemi dodavateli obsahu, místo 47 nabídek jsme vytvořili tři tarify, kde je od každého tématu něco. Dříve byl užší základ a k němu si zákazník dokupoval jednotlivé tematické balíčky. To už je dost přežitý model. Když zjednodušujete, tak se vždycky najdou okrajové skupiny zákazníků, kterým vyhovovalo staré nastavení, máme ale i velké množství pozitivních reakcí. Ke každé připojené televizi dostává zákazník zdarma možnost službu propojit na další čtyři mobilní zařízení. Součástí jsou nové služby, přetáčení, cestování v čase.
Na druhé straně lidé vnímají hlavně fakt, že budou platit více, to stačí, aby byli naštvaní, nemyslíte? Tento efekt tu je. Vždy, když děláme změny, tak se snažíme, aby lidé dostali to, co jim vyhovuje. Někteří to poznají hned, jiní později. Ale vidíme, že je zde velká skupina lidí, která nové funkce oceňuje. Máme kompletní nabídku stanic překlopenou do mobilních zařízení, zvýšili jsme kapacitu pro nahrávání. To jsou služby, které se lidé teprve učí a jejich hodnotu docení později. Tady byla dlouho televize spíše doplňkem k přípojce internetu. Ale nyní jsme se na ni zaměřili jako na náš hlavní produkt, do kterého investujeme a rozvíjíme ho. To se pochopitelně odráží i v ceně.
Jak je to s dostupností televizní služby? Na mobilních datech asi všechny funkce nevyužijete, málokde je rychlá optická síť či jiné moderní připojení. Cítíte zde rezervy?
Služba je dostupná pro 3,5 milionu domácností a díky rozvoji pevné sítě se stále rozšiřuje. V této oblasti se v příštích letech chystá značná modernizace. Ale to je otázka na našeho obchodního partnera Cetin, který síť dodává.
Je šance, že v rámci tohoto sporu nakonec poskytnete O2 Sport i jiným kabelovým poskytovatelům?
Tyto dotazy dostáváme od poskytovatelů často a všem odpovídáme, že děkujeme za zájem, ale ne.
Podle mnohých odborníků by tyto spory mohly vést ke změnám v obchodu s televizními právy. V době internetu je prý teritorialita vysílacích práv přežitá. Co si o tom myslíte?
Vezměte si příklad: práva na olympiádu nakoupila komerční stanice, která má jeden, dva, nebo tři sportovní kanály. Ale vy, abyste byl relevantní na každém trhu při takto velké akci, musíte zařídit, aby v každé zemi diváci viděli ty zápasy, které je zajímají. Pokud zavedete globalizaci ve vysílacích právech, blížíte se k riziku, že jako globální hráč budete muset nabízet 60 kanálů. Tím problém nevyřešíte. Není to o tom, že někdo něco blokuje, ale spíše o tom, že něco alokujete pro dané území. Nedovedu si představit, že by se lokální práva změnila v globální. Tím nevyřešíte potřeby daného trhu.