Zahraniční mise porušují ústavu

V zahraničních misích dnes slouží téměř čtyři stovky českých vojáků a armádních expertů, vysláním některých z nich však vláda i parlament – přísně vzato – porušují ústavu.

Pavel Švec reportér MF DNES

Vloni na podzim poslanci a senátoři na návrh vlády vyčlenili 150 vojáků pro Blízký východ a sever Afriky jako součást speciálních mnohonárodních jednotek Evropské unie a NATO, které jsou připraveny okamžitě zasáhnout. Konkrétní místo, kde budou vojáci nasazeni, však ve vládním návrhu chybělo. A to je z hlediska ústavy problém.

„Pokud byl parlamentem dán souhlas nikoliv k určitému vyslání ozbrojených sil, ale k neurčitému záměru, nejsou splněny ústavní náležitosti pro budoucí vládní vyslání vojáků,“píše se mimo jiné v dokumentu, který vypracoval Parlamentní institut, který pro české zákonodárce podobné analýzy připravuje.

Jinými slovy, parlament souhlasil s úmyslem vlády zařadit vojáky do mezinárodních jednotek působících v případě potřeby v zahraničí. Podle ústavy jí však nesměl dát mandát, aby je kamkoliv skutečně vyslala, protože návrh neobsahoval přesné místo působení.

Co to tedy znamená? Změní se ústava? Bude nutné do té doby účast v některých misích ukončit? Druhá varianta je vysoce nepravděpodobná, ale jinak se může stát cokoliv. Včetně toho, že se nestane nic.

Umíme s tím žít „Některá rozhodnutí parlamentu v otázce vyslání misí mohou být na hraně ústavy. Týká se to zapojení našich vojáků do Sil rychlé reakce NATO či bojových uskupení EU. Par- Operace althea Bosna a Hercegovina EUNaVFOR MED Operace Sophia, Středozemní moře

EUTM Mali

MINUSMa Mali MINUSCa Středoafrická republika

MONUSCO Demokratická republika Kongo DCM Kosovo

UNMIK Kosovo KFOR Kosovo UNDOF Golanské výšiny

MFO Sinaj Resolute Support Afghánistán

Zastupitelský úřad ČR Kábul

UNaMa Afghánistán

vojáků na zahraničních

misích NaVFOR Operace Atalanta, východoafrické pobřeží lament schvaluje délku zapojení a počet vyslaných vojáků. Nemá však, tak jako u jiných vyslání, povědomost o místě či cíli případné operace. Je to z povahy fungování nadnárodních organizací logické, nicméně naráží to na naše právo,“říká předseda sněmovního podvýboru pro ústavu Jeroným Tejc (ČSSD). Debata o změnách ústavy je podle něj v plném proudu a v nejbližší době proto svolá své kolegy z podvýboru a poslance výboru pro

obranu, kteří projednají již připravené varianty změn.

I přes zmíněný právní rozbor náměstek ministra obrany Jakub Landovský tvrdí, že se stát již naučil s nedostatky v ústavě žít. Tedy, že vláda parlamentu sděluje vše, co ví, a parlament je vůči ní vstřícný.

Ústava a syndrom 1968 Podle poslanců, právníků i vojáků jsou největší nedostatky naší ústavy skryté v tom, že není příliš dobře připravena na současné bezpečnostní hrozby ve světě.

„Nejsme schopni reagovat s patřičnou rychlostí,“upozorňuje Landovský. Naráží na fakt, že nejprve o vyslání vojáků za hranice musí rozhodnout vláda a pak ještě schválit obě komory parlamentu. To stojí čas, který může být nesmírně cenný.

„Jelikož se v rámci NATO vytvářejí jednotky rychlého nasazení, může se stát, že je bude třeba vyslat v řádu hodin či několika málo dnů, což parlament nestačí schválit,“přitakává ústavní právník Jan Kysela.

Podle něho je český základní zákon oproti jiným atypický tím, že parlament má na chování armády poměrně velký vliv. Když totiž vznikal, projevil se syndrom srpna 1968, tedy obava, aby některá složka státní moci ozbrojené síly nějak nezneužila. Při vstupu do NATO se sice rozšířil manévrovací prostor vlády, ale parlament je stále dominantní. Vláda rozhoduje spíše výjimečně, a i tak pod kontrolou parlamentu, který může vládní rozhodnutí zrušit.

Problém mají i jiné státy NATO Ideální představa ministerstva obrany zní: vláda rozhodne, vojáci odjedou, parlament se kvapem sejde a věc urychleně posoudí. Může misi rozšířit, zúžit, schválit beze změn, či naopak zatáhnout za záchrannou brzdu a vše zamítnout.

Česká ústava už dnes umožňuje vládě okamžitě vyslat vojáky do zahraniční mise bez souhlasu parlamentu. Ten pak rozhoduje dodatečně. V tomto případě se však nejedná o dlouhodobé operace. Mise musí trvat maximálně šedesát dnů a zároveň být v souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodních smluv.

O případných právních kolizích se intenzivně hovoří i v Severoatlantické alianci, která si nechala zpracovat studii mapující „průchodnost“ústav členských států právě z hlediska vysílání vojáků za hranice. Výsledky se zřejmě v polovině příštího roku stanou tématem na summitu NATO ve Varšavě.

... anebo to nechme, jak to je Odborník na ústavní právo Kysela se nicméně domnívá, že se ústava měnit nemusí, jestliže se vláda a parlament i nadále budou tvářit, že se nic neděje. Navzdory ústavě si obě komory své kompetence vyloží tak, že nemusí rozhodovat o každém detailu.

„Teprve kdyby se ukázalo, že to nejde, že nesouhlasí Sněmovna, Senát či podstatná část politiků, bude možné uvažovat o změně ústavy,“navrhuje Kysela.