Výměny dnes trvají věčně, mrzí Kodeše

Účastník prvního Masters v historii navštívil turnaj v Londýně

Ondřej Novotný reportér MF DNES v Londýně

Ve stejné sportovní hale v Tokiu, kde gymnastka Věra Čáslavská šest let předtím získala tři zlaté olympijské medaile, to v roce 1970 všechno začalo.

Tam se konal první Turnaj mistrů. Slet tenisové smetánky.

Podnik se jmenoval jinak (Pepsi-Cola Masters). Bylo na něm jen šest singlistů a tři deblové páry. Prize money bylo nesrovnatelně nižší (padesát tisíc dolarů proti dnešním sedmi milionům).

Ale už tehdy měl nádech luxusu. „Starali se o nás, vozili auty. Všechno bylo perfektní, i hotely,“řekl Jan Kodeš, jeden z jeho účastníků, který letos poprvé navštívil Turnaj mistrů v londýnském „balení“.

Na vlastní oči tak viděl, jak se hráč- ský komfort ještě posunul. „Tehdy nebyly k dispozici tréninkové kurty jako tady. Navíc turnaj začínal v pondělí a kurt byl hotový v neděli odpoledne, takže jsem do poslední chvíle trénoval v Praze,“vzpomínal wimbledonský šampion z roku 1973, který loni podstoupil transplantaci srd- ce. „První dva zápasy jsem si vždycky zvykal na povrch.“

Na Masters si zahrál čtyřikrát v řadě, v dobách, kdy se pořadatelství měnilo každý rok. Poprvé tak vyjel do Tokia, podruhé do Paříže, potřetí do Barcelony a naposledy do Bostonu, kde si zahrál na stadionu Boston Garden, tehdejším domově hokejistů Bruins.

„Návštěvnost byla vždy vysoká, v Bostonu chodilo asi patnáct tisíc lidí,“říkal, ačkoliv uznal, že podobné divadlo jako u zápasů v Londýně se nekonalo. „Žádné písničky ani světelné efekty. Nebo že by člověka zabrali, to se nestávalo.“

Leccos se na Turnaji mistrů změnilo k lepšímu. Co však Kodešovi vadí, je zpomalování povrchu. „Dřív byly kurty rychlé, míče odskakovaly nízko, takže se zezadu v podstatě nehrálo, po servisu se chodilo na síť.“

Zato teď? Pomalejší kurty agresiv- nějším hráčům nepřejí. Řada výměn se protahuje, zejména mezi hráči typu Djokoviče či Nadala, jejichž procento chyb je minimální.

„Když spolu hráli Ivaniševič a Becker na Masters v Hannoveru, tak tam byl rychlý kurt, jeden dal dvanáct es, druhý osmnáct. Moc se nehrálo,“ohlíží se 69letý Kodeš. „Pak se začalo říkat: To není moc atraktivní pro lidi, všechno se musí zpomalit. Ale přehnali to. Teď se hraje donekonečna, ukončit balon je těžké.“

Nynější generaci hráčů však obdivuje. Smeká před Djokovičovým pohybem a jistotou. Uznale mluví o Berdychově vyrovnanosti. „Ale jeho servis se mi nelíbí, první podání má hrozně nejisté. A taky hraje stereotypně. Musí tam dát čop, jít na síť, nebát se volejů. Proti nejlepším stejně výměnu zezadu nevyhraje.“

Tak pravil muž, jenž byl u toho, když tradice Masters začala.

„Berdychův servis se mi nelíbí, první podání má hrozně nejisté.“Jan Kodeš,