„Kapitál“pro Ransdorfa

Kdysi se proslavil knihou Nové čtení z Marxe. Nyní ho zadrželi Švýcaři, když se pokoušel dostat k penězům. Kapitál, o který jde, nepochází od Karla Marxe. Tvoří ho opravdové peníze. Anděl Media Centrum Karla Engliše 519/11 150 00 Praha 5

Je to gigantická částka, pro většinu smrtelníků nepředstavitelná: 350 milionů eur (9,45 miliardy korun), k nimž se údajně chtěla dostat podezřelá skupinka ve švýcarské bance. Europoslanec za KSČM a bývalý místopředseda této strany Miloslav Ransdorf ji možná vnímá jinak. Přece jen má zkušenosti s dluhy v řádu milionů korun a jeho (euro)plat přesahuje dvě stě tisíc korun hrubého měsíčně.

S komunistickým poslancem, který se kdysi proslavil knihou Nové čtení z Marxe, to nevypadá dobře. Ransdorf byl mezi těmi, které nachytala v bance švýcarská policie (ostatní byli slovenští občané).

Švýcaři měli dost důvodů Ransdorfa zadržet. A to i když se o záhadném kontu zatím stále jen spekuluje. Kapitál, o který jde, totiž není ten Marxův, ale skutečný, složený nikoli ze slov, ale z opravdových peněz.

Možná špinavých, to ano. Avšak nejsou pro komunistu všechny peníze špinavé? Proč by jinak usiloval o společnost bez nich? Nebo snad právě proto komunista nemá problém špinavých peněz využívat úplně stejně jako těch, které jsou v očích veřejnosti čisté?

Samozřejmě je možné, že Švýcaři Ransdorfovi neprávem ublížili. Třeba ty peníze byly určeny na zmírnění křivd, které komunisté v Česku za čtyři desetiletí své pustošivé vlády napáchali. V takovém případě ta částka není vůbec gigantická, ale směšná. Přesněji řečeno, je to zoufale málo, ale nějak se začít musí, že.

Pokud by Ransdorf chtěl tajemný švýcarský kapitál použít na zmírnění důsledků komunistických zločinů, bylo by to přesto chvályhodné. Evidentně však o svém úmyslu neinformoval stranické kolegy, protože to by se ho jistě zastali více.

„Nemluvili jsme s ním..., nevíme..., pan Ransdorf si nese s sebou břemeno..., potřebujeme mladší...,“atd. Tak dnes mluví komunisté o svém europoslanci. Možná je chtěl překvapit stejně jako celou českou veřejnost.

Bude zajímavé sledovat, jak se komunisté ke kauze svého europoslance postaví v dalších dnech. Určitě uslyšíme, že je solitér a naivní důvěřivec, který jednal na vlastní pěst. Měl dluhy, problémy... A že snad někomu naletěl? Nebylo by to prý poprvé.

To vše je přitom docela dobře možné, neboť „Podivní jste vy komunisté... / Podobáte se rybáři, jenž uzřel / v daleké mlze pannu lunu / a do hluboké vody za ní / vyběhl omámeně z člunu,“veršoval kdysi spisovatel Milan Kundera v poémě Poslední máj. O komunistické mentalitě ví bezpochyby dost, neboť komunistou byl dvakrát a jednou před komunisty musel utíkat z vlasti. Avšak cožpak nepatří i on k těm, kteří byli omámeni a ztratili načas zdravý úsudek?

Ransdorf byl omámen jinak: nejdříve vidinou světlých (komunistických) zítřků bez peněz. A potom penězi (zřejmě když zjistil, že se těch zítřků nedožije).

Samozřejmě bude důležité, co se zjistí o původu peněz ve švýcarské bance. Jestli tedy vůbec to konto existuje, že. A potom také o roli Miloslava Ransdorfa v celém tom pochybném podniku.

Avšak možná to bude nakonec stejně jedno. Komunisté mají totiž úžasnou schopnost obrátit věci naruby jako králičí kůži a tvářit se, že to tak patří. Králíci takhle normálně vypadají, budou vám tvrdit.

Komunistické dějiny jsou plné podobných kotrmelců: Stalin uzavře pakt s Hitlerem a oba diktátoři si rozdělí kus Evropy. Pak začnou spolu válčit a všechno je naopak. Z přítele nepřítel a z nepřítele věrný spolubojovník. Čelný československý komunista Rudolf Slánský je nejdříve hodný obdivu a vzápětí zatracení. Ani sebevraždu mu nedovolili, zachránili ho, aby mohl být pověšen podle přání komunistické strany, nikoli podle přání sebe sama.

Jedině komunisté tvoří čelnou hráz nacismu, říkali a současně tajně dávali nacistickým zločincům milost a posílali je za železnou oponu, aby tam dělali špiony.

Tak, jak komunisté falšují dějiny, zkoušejí falšovat i současnost. Míra sebereflexe je u této podivné strany přece jen jiná. Vzpomínáte na aféru zvanou „loterijní skandál“? Tehdy novináři usvědčili několik politiků, že za peníze byli ochotni ovlivnit loterijní zákon. Byl mezi nimi Ladislav Šustr, který hned poté z parlamentu (i z politiky) zmizel, neboť ztratil důvěru voličů. Tak to má být.

Mezi usvědčenými politiky byl však i tehdejší a současný místopředseda KSČM Jiří Dolejš, nad nímž evidentně jeho spolustraníci přivřeli oči. Možná je mají přivřené stále, možná dokonce stále ještě spí, neboť jak píše komunistický básník (Stanislav Kostka Neumann): „Pak v komunismu jednou procitneš / se sluncem hojnost do pokoje vpadne...“Možná hojnost měly tehdy zajistit podivné příspěvky za zmanipulovaný loterijní zákon, možná dnes peníze ze švýcarské banky, možná komunisté čekají, že se znovu dostanou k moci a vezmou si zase všechno, jako to udělali už jednou, dříve.

Brát, nebo čekat na příležitost k braní – to je celá komunistická filozofie. A Miloslav Ransdorf z toho nijak nevybočuje, i když nám budou tvrdit opak.

Doufejme, že kapitál, který se Miloslav Ransdorf pokusil získat ve švýcarské bance, se „zhodnotí“v jeho osobní i stranické pověsti. Budoucnost sice už není, co bývala, ale přesto – jsou tu zákony a pravidla slušnosti, která platí pro všechny. I pro komunisty.

Třeba ty peníze byly na zmírnění křivd, které komunisté v Česku za čtyři desetiletí své pustošivé vlády napáchali.