Slabiny Ransdorfovy obrany
Miloslav Ransdorf si protiřečí, když popisuje detaily své švýcarské eskapády. Kolegům z KSČM jeho vysvětlení stačilo.
Jakub Pokorný, Václav Janouš reportéři MF DNES
Jak správně přeložit německé slovo „beschuldigen“, kterým švýcarští žalobci označují postup proti Miloslavu Ransdorfovi? Každý si může vybrat, co se mu hodí. Obvinit? Vyšetřovat? Nebo jen podezřívat? Europoslanec Ransdorf si z možných významů zjevně vybral ten nejpříznivější.
Včera přesvědčoval své soudruhy z vedení KSČM, že ho švýcarské státní zastupitelství z ničeho „neobvinilo“, a nic mu tak nehrozí. Na své slyšení do sídla strany dorazil ráno sice o 35 minut později, mračící se a s ušpiněnou košilí, ale přivezl předsedovi strany Vojtěchu Filipovi protokol, který s ním sepsali švýcarští žalobci.
Ransdorfovi spolustraníci se nejvíce děsili toho, že by konto, kvůli kterému Ransdorf do Curychu jel, nějak souviselo s nacisty, zlatem a Židy. Když v protokolu nic podobného nenašli, ulevilo se jim a začali Ransdorfa sami hájit. „Doložil dokumenty, které vyvracejí, že by se dopustil trestného činu. To nakonec bylo ověřeno i dnešním stanoviskem státního zastupitelství, že proti němu nebylo vzneseno žádné obvinění,“řekl pak šéf KSČM Filip.
Jenže komunisté nebrali v úvahu, že švýcarský justiční systém je jiný než v Česku. Ransdorf je tam pořád vyšetřován a klidně se může dostat až k soudu. Jeho postavení je podobné, jako kdyby byl v Česku obviněn, i když se to třeba říká jinak.
Odpoledne švýcarští žalobci upřesnili, že Ransdorf se z ničeho nevyvlékl a dál je vyšetřován. Komunisté už však měli „Ransdorfovu věc“za vyřízenou. „My už to ko- mentovat nebudeme,“konstatovala místopředsedkyně strany Miloslava Vostrá.
Nikomu jsem nenaletěl Ransdorfovi zřejmě výsledek jednání se špičkami jeho strany dodal sebevědomí. Po něm rezolutně prohlásil, že určitě nenaletěl žádným podvodníkům.
Večerní reportáž v Událostech ČT ovšem naznačuje opak, protože přichází s domněnkou, že „dědicem“, jehož zájmy Ransdorf ve Švýcarsku zastupoval, je ve skutečnosti profesionální podvodník Vladimír Huněk.
V Ransdorfově verzi jsou však další trhliny. Ve svém nedělním písemném prohlášení Ransdorf uvedl, že mu jeho partneři ze Slovenska podstrčili dokumenty – podle švýcarské policie falešné – těsně před vstupem do banky. Zkrátka nevěděl, s čím tam jde. „Sdělil jsem mu (policistovi), že jsem se žádného falšování dokladů nemohl dopustit, že jsem kopie dokumentů obdržel až bezprostředně před návštěvou banky,“napsal Ransdorf.
A včera? „Než jsem do toho Švýcarska jel, tak jsem se měl možnost seznámit s těmi dokumenty,“vysvětloval na tiskové konferenci.
Zvláštní mu nepřipadalo ani to, že V. H. poslal své emisary do Švýcarska až po deseti letech od chvíle, kdy své dědictví údajně nabyl. A proč se, pokud opravdu chtěl vymoci peníze, na které má právo, radši neobrátil na elitní právníky.