Šance pro uprchlíky? Firmy na venkově
„Mnoho mladých lidí chce do měst, ta jsou však v Německu na rozdíl od venkova přetížená,“říká státní ministryně Aydan Özoguzová.
Neurčovat horní hranici pro přijímání migrantů, udělovat azyl jen z humanitárních důvodů a dbát na dodržování ústavy. Tak by podle zmocněnkyně spolkové vlády Německa pro migraci, uprchlíky a integraci Aydan Özoguzové mělo Německo postupovat ve zvládání náporu imigrační krize. Zároveň je podle ní nezbytné, aby se cizinci naučili jazyk.
Do Německa loni přišlo 1,1 milionu lidí, vláda během následujících let počítá s číslem 3,6 milionu. Víte už, kde tolik lidí ubytujete? Ve skutečnosti přišlo v roce 2015 do Německa jen kolem 870 tisíc osob hledajících ochranu. Mnozí z nich se zaregistrovali vícekrát, nebo odešli do jiné země. Zatím nemáme k dispozici žádnou oficiální prognózu spolkové vlády, kolik osob k nám v příštích letech přijde. Nelze to prostě seriózně předpovídat. Je pravda, že ubytování tolika uprchlíků představovalo v loňském roce velkou výzvu. Naším hlavním cílem bylo mimo jiné zabránit tomu, aby lidé zůstali bez přístřeší. Museli jsme improvizovat, z mnoha starých kasáren, opuštěných budov a tělocvičen jsme udělali ubytovny pro uprchlíky. Situace se mezitím zlepšila, i když samozřejmě v mnoha spolkových zemích naleznete stále ještě velice nehezké ubytovací prostory.
Dá se při tak velkém počtu uprchlíků zabránit, aby na okrajích měst vznikala ghetta a vyloučené lokality? Výroky o „uprchlických ghettech“se podle mého názoru vynášejí příliš rychle a příliš často jsou přijímány jako daná věc. Snažíme se o integraci, to znamená, že děti mohou navštěvovat jesle a školy mimo ubytovny a chodit do normálních škol. Důležité je sociálně a kulturně smíšené prostředí, které díky chytrému rozmisťování spojí uprchlíky a starousedlíky. Budeme se snažit více podporovat výstavbu sociálního bydlení a vytvářet tak prostor pro všechny, kteří si se svým platem již nemohou dovolit drahé městské nájemné.
Podporujete myšlenku přidělovat úspěšným žadatelům o azyl po dobu několika prvních let pevnou adresu? Jak reálné je, že bude návrh přijat? Navrhované přidělování pevné adresy může přechodně ulevit některým aglomeracím. Chápu, že mnoho mladých lidí chce do měst, v Německu je to však tak, že zatímco města jsou přetížená, fir- my na venkově se často perou o pracovní síly. Pro nově příchozí by to mohla být šance. Přidělování pevných adres musí být v každém případě časově omezeno, a když si někdo najde práci se zákonným pojištěním, musí být povinnost k zachování adresy zrušena.
V Berlíně se uvažuje o zastavění areálu bývalého letiště Tempelhof, kde by mohlo vzniknout bydlení až pro sto tisíc lidí. Podporovala byste tuto myšlenku? V Německu žádný takovýto masový tábor není – ani v areálu bývalého letiště Tempelhof. Tamní budova je opravdu veliká a bydlí v ní kolem dvou a půl tisíce lidí. Plánuje se, že by zde bylo přechodně ubytováno maximálně sedm tisíc žadatelů o azyl. Bude tam zřízena pobočka úřadu práce, je tam velká kuchyně, různé vzdělávací možnosti a nabídka sportovních aktivit. Jako spolková politička nemohu a nechci tento druh ubytování hodnotit, tímto úkolem se zabývá spolková země Berlín. Takhle velká ubytovací zařízení nikoho netěší. Mnoho velkých měst však s ohledem na vysoké počty uprchlíků prostě nemá jinou možnost.
Bude Německo znovu důrazněji prosazovat kvóty a přerozdělení uprchlíků v rámci Evropy? Týkaly by se i uprchlíků, kteří už ve vaší zemi jsou? Ano, Německo i nadále prosazuje spravedlivé a srozumitelné evropské řešení. Evropa je více než jen zájmové eko- nomické sdružení, je to společenství hodnot. Pokud se ve Středozemním moři každoročně na cestě k nám utopí stovky uprchlíků, nemůžeme zůstat lhostejní. Pokud členské státy EU sázejí na individuální národní řešení tím, že uzavřou hranice, tak je to možné pouze na úkor ostatních států a odporuje to Ženevské konvenci o uprchlících. To není moje představa solidární Evropy. Jak máme našim občanům v případě budoucích krizí vysvětlovat, že musíme být v Evropě solidární?
Myslíte, že migrační krize nějak poškodila vztahy mezi Českou republikou a Německem? Jsem pověřenkyně spolkové vlády pro otázky integrace, nejsem ministryně zahraničí. Otázka vztahů našich zemí přísluší diplomatům. Jsem v kontaktu s českými diplomaty a vidím, že chtějí zachovat stávající dobré vztahy. Nepřijatelné je pro mne vytváření rasistických nálad proti lidem hledajícím ochranu. Vím, o co se jedná, protože v Německu s těmito problémy stále ještě hodně bojujeme. Ale že se zástupci vlád členských zemí EU zdráhají přijmout muslimské uprchlíky, se mě hluboce dotklo. Zcela chápu nedostatek zkušeností s přistěhovalectvím v některých východoevropských zemích, ale to nemůže být důvodem pro odmítání lidí, kteří prchají před pronásledováním, válkou a terorem. Není to přípustné z hlediska evropského ani mezinárodního práva, ani to není zdůvodnitelné z hlediska integrační politiky. Nechápejte mě špatně, ani v Německu nebylo a není v oblasti uprchlíků všechno správně. Ale právě v dobách krize záleží na lidském postoji.
Jste pro určení horní hranice přijímaných uprchlíků či migrantů? Jak vnímáte snahu Horsta Seehofera, který ji prosazuje? Má podle vás v nějaké, byť upravené podobě šanci na přijetí? V celé Evropské unii žije zhruba 500 milionů lidí a v roce 2015 sem poprvé přišlo více než jeden milion lidí hledajících ochranu – a to jen do několika málo zemí. Ne, debata o horní hranici nás neposune kupředu, zajistí pouze mediální pozornost a aplaus falešných přátel. Je to jen hra na efekt. Protože nikdo neví, co by se mělo stát, kdyby se tohle magické číslo přece jen prolomilo. Soustřeďme se na skutečné otázky: Jak bojovat proti příčinám přílivu uprchlíků, jak najít spravedlivé evropské řešení a jak můžeme nabídnout ochranu těm, kteří mají pro útěk skutečné důvody.
Jaký počet uprchlíků podle vás může Německo reálně přijmout? Rozlišujete mezi uprchlíky a migranty? Máme v Evropě společný cíl: musíme počet uprchlíků snížit, ale humanitárním způsobem, který bude v souladu s evropským i mezinárodním právem. Rozdíl mezi uprchlíky a migranty je jednoduchý: k přijímání uprchlíků dochází z humanitárních důvodů; naproti tomu migranti jsou lidé, kteří ve své zemi pronásledováni nejsou a k nám přicházejí, protože chtějí pracovat či studovat, nebo proto, že uzavřeli sňatek s občanem Německa.
Často se diskutuje o tom, jak by se mělo s uprchlíky zacházet. Na co se podle vás v první řadě musí zaměřit integrační kurzy? Základem je jazyk. A ten není důležitý jen pro každodenní záležitosti, ale také pro pochopení naší kultury a získání přístupu k ostatním lidem. V integračních kurzech jde samozřejmě také o to zprostředkovat jejich účastníkům naše základní hodnoty.
Má Německo dostatek kvalifikovaných učitelů němčiny, aby tolik lidí jazyk naučili? Každý učitel němčiny má teď dobré vyhlídky na pracovní místo. Je to opravdu velká výzva, protože na tak obrovskou poptávku nemůžeme okamžitě zareagovat. Ptáme se všech, třeba i učitelů v důchodu, jestli by se nechtěli zapojit a pomoct nám.
Do jaké míry má stát trvat na tom, aby uprchlíci přijali německé hodnoty? Co si pod tím máme představit? Například stejné postavení muže a ženy, svoboda vyznání nebo názoru. Nejdůležitější hodnoty jsou v naší ústavě a ta platí pro všechny osoby, které u nás žijí. Je pro mne důležité, abychom uprchlíkům paušálně nepodsouvali, že s námi tyto hodnoty nesdílejí. Základní a lidská práva platí v mnoha zemích světa, lidé nejrůznějšího původu je obhajují a prosazují. Často za většího ohrožení než v Evropě.
Mnoho lidí přichází do Německa s mylnými představami a z reality jsou zklamaní. Co dělá stát pro to, aby upravil svůj obraz v zahraničí? Plánuje spuštění nějaké informační kampaně v cílových zemích? Ano, skutečně k nám přicházejí i lidé, kteří mají zcela zkreslené představy o životě u nás. V minulém roce jsme to zjistili zejména v případě lidí ze západního Balkánu. Lidé naletěli převaděčům, kteří jim namlouvali, že zde okamžitě dostanou byt a práci. Mnozí proto prodali všechen svůj majetek a vydali se do Německa. Aby pak zjistili, že nemají žádnou šanci získat azyl a že se budou muset vrátit. Proto jsme spustili informační kampaň na západním Balkáně a poslední dobou i v Afghánistánu. Samozřejmě se to netýká těch, kteří skutečně prchají před pronásledováním, bombami a terorem.
Jsou hlavním motivem přijímání uprchlíků ekonomické, nebo humanitární důvody? Azyl získají uprchlíci v Německu pouze z humanitárních důvodů. Stejně jako ve všech členských zemích, i zde platí Ženevská konvence a směrnice EU o mezinárodní ochraně. Lidé, kteří do Německa prchají pouze z ekonomických důvodů, nemají právo zde zůstat. Na druhé straně Německo samozřejmě má zájem o přistěhovalce už jen z čistě demografického hlediska. Hospodářská sféra proto i nadále požaduje imigraci odborníků v rámci pracovní migrace. Samozřejmě doufám, že se nám podaří i z uprchlíků získat mnohé odborníky. Musíme však zůstat realisty, u mladších lidí se nám to podaří určitě lépe než u starších.
Vyplatí se vůbec snažit se o integraci, když se podle kancléřky uprchlíci mají za tři roky vrátit do země původu? Spolková kancléřka pouze upozornila na to, že ochrana podle Ženevské konvence, která se nyní v Německu přednostně poskytuje, je prozatím omezena na tři roky. Povolení k pobytu bude prodlouženo, pokud nadále trvají důvody ochrany. Není tomu tedy tak, že by uprchlíci museli opustit zemi po třech letech. Integrace se však vyplatí vždy. I když se mnoho Syřanů vrátí do své vlasti, až tam bude opět mír, přivezou si s sebou zkušenosti, které získali v Německu.