Po třiceti letech jsou stopy velké katastrofy na Šumavě
Adam Pluhař redaktor MF DNES
Ikdyž je to od nejhorší havárie v historii jaderné energetiky už třicet let, odborníci nadále kontrolují na území České republiky úroveň radiace, která tu po dávném výbuchu v Černobylu zůstává. Radioaktivní spad je patrný hlavně v Jeseníkách a na Šumavě a experti ho měří pravidelně.
„Hodnoty jsou sice nízké, ale i po těch letech od havárie jsou detekovatelné,“říká mluvčí 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci kapitán Jakub Šimíček. Pod jeho pluk patří 314. centrum výstrahy proti zbraním hromadného ničení v Hostivici, což je jediné armádní zařízení, které působí ve prospěch celostátní Radiační monitorovací sítě České republiky. A vojenští odborníci spolu se specialisty Státního ústavu radiační ochrany radiaci dvakrát ročně v krajině monitorují.
„V přírodě je radiace něco umělého. Dostane se do ní buď po tak rozsáhlé havárii, jako byl Černo- byl, nebo po testování jaderných zbraní v atmosféře,“vysvětluje mluvčí Šimíček.
Vojenští i civilní experti naposledy měřili úroveň radiace právě nad Šumavou. K měření se využívá spektrometrický detekční přístroj záření gama IRIS – Česko má k dispozici pouhé dva takové přístroje. Měří se z vrtulníku z výšky
asi sta metrů nad terénem, rychlost letu sto kilometrů za hodinu. Zaznamenává se energetické spektrum ionizujícího záření.
„Monitoruje se v místech, kde byla v roce 1986 zaznamenána vyšší úroveň spadu,“říká Aleš Froňka ze Státního ústavu radiační ochrany a vysvětluje, že míra zasažení jednotlivých míst souvisí s výskytem srážek v době, kdy v roce 1986 přecházel nad tehdejším Československem radioaktivní mrak.
Po výbuchu v Černobylu odbor- níci zaznamenali celkem 6 radioaktivních mraků. Doba od jejich vzniku až po „doplutí“nad Československo se udává v rozmezí 3 až 8 dní.
„Radioaktivní spad se vyskytl všude, kde se vyskytuje prach, což zná každý z úklidu v domácnosti. Venku pochopitelně všude,“uvedl Aleš Froňka. „Dávky, které obdrželi lidé ať venku, nebo v budovách, byly hluboce pod úrovněmi, od nichž se vyhlašují nějaká omezující opatření,“vrací se do doby před třiceti lety.
Dnes se největší koncentrace černobylského spadu nachází v hloubce do třiceti centimetrů pod zemí. Půdu v lesích mohou rozhrnovat například divočáci při hledání potravy a tím se kontaminují. Podle informací Státního ústavu radiační ochrany se ale není třeba obávat. „Pokud bychom za rok snědli patnáct kilogramů masa kontaminovaného divočáka, pak dávka ozáření by odpovídala pouze padesáti procentům dávky, kterou každý z nás obdrží ročně od přírodního pozadí,“uvádí Státní ústav radiační ochrany na svých stránkách.