Přes šabat vlak nejede
V pátek večer Izrael utichne. Slaví se sedmý den. Ozývají se ale ti, kdo chtějí, aby pravidla pro šabat nebyla tak striktní.
Dagmar Langová zvláštní zpravodajka MF DNES v Izraeli
Sobotní odpoledne. Na centrálním nádraží v Tel Avivu bloumá skupina zmatených Poláků. „Kde jsou autobusy?“ptají se. Netuší, proč je vchod na nádraží zavřený, všude je pusto, prázdno, a přitom mapa ukazuje, že právě tady se nachází jeden z uzlů veřejné dopravy.
Cestovatelskou přípravu podcenili už na první pohled – jeden z nich má na nohou sandály, přestože je jen asi pět stupňů nad nulou. I na jihu může být v prosinci zima. Hlavně si však nezjistili, že o šabatu veřejná doprava nefunguje.
Mají vlastně štěstí, že jsou právě v Tel Avivu, který je sekulární. Některé obchody i restaurace zůstávají otevřené i o šabatu. Hůř by na tom byli v místech, která jsou silně ortodoxní. A tak dostanou aspoň doporučení na kavárnu, kde se můžou ohřát, než za pár hodin znovu ožije doprava a spolu s ní i celá země.
Pravidlo tří hvězd Šabat začíná v pátek večer, když se na nebi objeví první tři hvězdy. Tedy krátce před západem slunce. Ruch ale pomalu utichá už zhruba o tři hodiny dříve, ve čtyři nebo v pět hodin odpoledne. To aby se stihly přípravy na šabatovou večeři, u které se schází celá rodina. (Pozn. – v židovské kultuře den začíná večerem, nikoli půlnocí.)
Večeře má význam i pro ty, kdo patří k chladnějším věřícím. Příklad: v hotelu na břehu Mrtvého moře naprostá většina izraelských hostů nedávala své vyznání najevo. To ale neplatilo pro páteční večer, kdy téměř všichni muži zasedli ke stolu s kipou (jarmulkou) na hlavě. I hotel, který jinak v rámci polopen- ze podával jen vodu, v pátek zajistil pro každý stůl i víno pro požehnání. A taky tradiční chléb, který vzhledem i chutí připomíná našinci vánočku.
Pro šabat je typických 39 zakázaných činností. Týkají se i vaření i manipulace s ohněm či elektřinou. I na to je Izrael připraven, jeden ze šesti hotelových výtahů je vyčleněn jako šabatový. Pozná se hned. Jsou v něm židle, protože tento výtah jezdí hodně dlouho. Aby ortodoxní židé neměli kontakt s elektřinou a nemuseli tisknout tlačítka, je naprogramován tak, aby zastavil v každém ze šestnácti pater.
Trest pro chudé? Izraelci mají k šabatu rozporuplný vztah. Pro většinu z nich víkend začíná ve čtvrtek večer a končí v neděli ráno. Ještě v pátek dopoledne mají obchody otevřeno a funguje i veřejná doprava.
„Na šabatu je dobré, že obchody dávají v pátek na potraviny, které se rychle kazí, dvacetiprocentní slevu,“říká mi Ortal Schnitzerová, která pracuje v jedné marketingové agentuře. Co naopak většině Izraelců vadí, je téměř úplné zastavení veřejné dopravy. Na tohle pravidlo logicky nejvíc doplácejí ti chudší, kteří nemají vlastní automobil. Když už je víkend a mohli by s dětmi vyrazit na výlet, sedí doma. Jedno, jak moc jsou věřící a jak chtějí den odpočinku strávit.
Avšak ani se zastavením dopravy to není tak jednoznačné. Například v severoizraelské Haifě, která patří k průmyslovým a sekulárním oblastem, autobusy sice v pátek večer nejezdí, ale v sobotu už je možné se po městě přepravit. Ven se však nikdo nedostane. Tedy pokud nejde pěšky nebo nevyužije soukromého dopravce, kterému místní říkají šerut.
„Každý místní ví, kde šeruty staví. Ale jejich problém je, že nejedou do té doby, než jsou plné. Před rokem jsem na odjezd šerutu čekal v Haifě tři hodiny, abych se o šabatu dostal do Tel Avivu,“stěžuje si pětapadesátník Ofer Šemeš, který se živí jako lektor zdravotní metody feldenkrais.
Pravda, cestování je o šabatu pro ortodoxní věřící zakázáno. Jenže taková většina Izraelců není, takzvaných haredim je necelý milion ze zhruba osmi milionů obyvatel. A tak i v samotném Jeruzalémě, kde žije rozsáhlá ortodoxní komunita, po několika peticích zprovoznili šabatovou autobusovou linku s řidiči jiné víry.
Záhadný status quo Když dojde na téma veřejné dopravy o šabatu, Izraelci mluví o jakémsi statu quo, který byl domluven. A tak přes šabat vlak nejede, i když třeba letadla přilétají a odlétají, protože pro ně zákaz neplatí. Turista se tak sice do Izraele dostane, ale musí počítat s tím, že z letiště pojede jen taxíkem nebo – šerutem.
Ještě nedávno se v Izraeli hodně diskutovalo o tom, že úřady donutí neposlušné obchody o šabatu zavírat. To nakonec padlo spolu s ministrem vnitra Gedeonem Sa’arem za vládnoucí stranu Likud. A zejména levicový list Haaretz ho za to ostře kritizoval: „Kdo si Gideon Sa’ar myslí, že je? Nový náboženský ‚filozof‘, který změní nikdy nespící Tel Aviv v náboženský Bnei Brak (pozn. redakce – ortodoxní město v sousedství Tel Avivu).“Média ho obviňovala, že se svým rozhodnutím snaží vlísat do přízně politických uskupení zastupujících silně věřící Židy.
Telavivské obchody tak za otevření o šabatu stále platí mírné pokuty, takže se jim to vyplatí. Nakonec i restaurace bývají otevřené, i když nikoli ty, které jsou košer.
Ovšem o šabatu se pracuje také v nemocnicích, funguje policie, ho- tely (kromě pokojských) a podobně. Jak se lidé dostanou do práce? S tím si už musí poradit zaměstnavatel.
Faktem ale je, že o šabatu se i sekulární Tel Aviv ztiší. V ulicích je méně lidí i méně aut. Teprve s východem tří hvězd v sobotu večer se velkoměsto vrátí do svého živlu. Lidé vyrážejí za zábavou, jiní zase do práce, do restaurací, obchodů... I na těch pár hodin, než unavení zalehnou do postele.
Paradoxní je za téhle situace skutečnost, o níž nedávno ve své reportáži informoval list Jediot Achronot. Popisoval, jak si silně věřící a právě ortodoxní židé o šabatu přivydělávají – hlavně v restauracích, hotelích a cateringu. Mají za to totiž velmi slušné příplatky.
„Pracoval jsem o šabatu, chtěl jsem si vydělat na cestu do Polska a o šabatu mě platili mnohem víc,“citoval list dvacetiletého Arnona Ben-Dova, studenta ješivy. „Vím, že je to problém. Ale jsou lidé, kteří nechtějí zůstat doma, a někdo je musí obsloužit. O šabatu se přece život nezastavuje,“vysvětloval své počínání.
Jediot Achronot se tedy logicky zeptal, proč místa, kde žijí sekulární židé, jsou nucena dodržovat striktní pravidla? A proč o šabatu fungující hotely jsou v pořádku a otevřené obchody problém? Odpovídal poslanec za vládnoucí Likud Miki Zohar. „Je to status quo,“řekl.
Většina Izraelců šabat nějakým způsobem ctí, i když zejména v sekulárních městech je slyšet názor, že každý by měl mít možnost volby, co bude sedmý den v týdnu dělat. A tak je šabat už tradičně jedním z velkých předvoleních témat.
Argumenty jsou podobné jako v Evropě, když dojde na otázku otevřených obchodů o svátcích nebo o nedělích. Na jedné straně jsou hlasy, které mluví o právu na odpočinek. Na druhé straně se ozývají ti, kdo říkají, že lidé jsou přes týden natolik pracovně vytížení, že by měli mít možnost nakoupit i v sobotu. A taky si třeba vyjet na výlet, i když nevlastní auto.
Jeden izraelský komentátor to glosoval takto: „Chrání politici šabat, anebo šabat více chrání je? Aspoň tím, že je vždycky dostane na titulní stránku novin.“