Svléknout, zaujmout pózu, recitovat. Když recese uspí
Tvůrci česko-rakouské antické road movie, jak si říká Menandros & Thais, se nejspíš bavili ohromně. Diváky už zjevně nepotřebují.
Mirka Spáčilová redaktorka MF DNES
Snímek, který podle své stejnojmenné knihy natočil filolog Ondřej Cikán s jevištním scénografem Antonínem Šilarem, zosobňuje dva trendy. Jednak vlnu menšinové, alternativní, nezávislé či prostě „jiné“tvorby, která už je počtem titulů málem silnější než vysychající hlavní proud, jednak kletbu české tvorby, kdy kina berou vše, co jim kdo nabídne, a pak se diví, že zejí prázdnotou.
Ve stylu Cimrmana V případě Menandra & Thais lze vůbec těžko mluvit o filmu. Výsledek připomíná spíš experimentální divadlo inscenované a snímané v reálných prostředích – nebo Cimrmanovu metodu „oživlých dřev“, kdy génius nahradil obří loutky živými herci na nitkách. Vodicí drátky sice hrdinové snímku nemají, jejich deklamace však nemá k výrazu marionet daleko. Zjevně tvůrci chtěli vyrobit smích z kontrastu vzletných archaických promluv, jež monotónně pronášejí více či méně strnulí civilisté, a brakové výbavy hrdinských eposů včetně pirátů, čarodějnic, příšer a chlípníků. Jenže přestylizovaná hra na antickou odyseu ne- Dívka v nesnázích funguje ani jako „áčková“podívaná, ani coby „béčkový“škvár, ale ani v podobě intelektuální parodie.
Nevěsta Thais je unesena z novo- manželského lože přímo o svatební noci a prodána na trhu jako nejkrásnější z panenských otrokyň, s nimiž hodlají znetvoření raubíři pro- vádět kruté orgie. Ženich Menandros tudíž místo dalších vyznání typu „tvoje rty jsou med“musí odhodit cigaretu, obléci zbroj a vyrazit za pomstou vroubenou odkazy.
Porád čekal, že něco přijde Coby Don Quijote svého druhu vede s sebou sluhu a la Sancho Panza, čarodějnice dá poutníkům výbavu a promění je v krkavce, hrdinka žebrá o spásu v podobě jedu jako Julie... Zní to krásně potrhle, ale zábava se nekoná, protože film, kde se může stát cokoli, přestane rychle zajímat. Zrodil se experiment pro experiment prostý smyslu, sdělení a hlavně smíchu, jejž sám kontrast vznešenosti a krváku nevyrobí.
Základní prvek, na němž si Menandros & Thais budují vějičku atraktivity, je erotika; skoro by se chtělo říci hraničící s pornografií, ovšem opět zabalená do pseudoumělecké nezáživnosti, která ubíjí jakýkoli náznak přirozeného vzrušení z četného výskytu nahoty. Ze sledu výjevů často na bílém pozadí se dere pocit, jako by režie dávala pokyny „šaty dolů, zaujmout pózu, držet pózu, odrecitovat text“. A než drsné „svlíkni se!“zazní ve finále, i ten nejzhýralejší fanoušek je akademickou recesí dávno uspán.
Jednu věc však snímku Menandros & Thais nelze upřít: více než dvě hodiny udržuje při životě plané naděje. Podobá se refrénu písně Kočka ze Záběhlic, ve kterém se tak výmluvně zpívá: „Von porád čekal, že něco přijde, von porád čekal, nepřišlo vůbec nic.“
Menandros & Thais Česko/Rakousko, 2016