Udej šéfa, dostaneš zaplaceno

Lidi, kteří upozorní, že jejich nadřízení porušují zákon, bude stát chránit před odplatou.

PRAHA Whistlebloweři – tedy ti, kdo ohlásí, že se na jejich pracovišti děje něco nekalého – mají nyní šanci, že se dočkají ochrany dané zákonem. A v rámci ní mimo jiné možnosti získat náhradu za nemajetkovou újmu ve výši až 100 tisíc korun.

Počítá s tím návrh zákona, který připravil Ondřej Závodský, náměstek ministra financí. Dokument, který má MF DNES k dispozici, by měl Závodský dnes představit na tiskové konferenci spolu s ministrem financí Andrejem Babišem z hnutí ANO. „Cílem je, aby se lidé nebáli mluvit o případné korupci nahlas,“vysvětluje návrh svého ministerstva Babiš.

Základem ochrany oznamovatelů podle Závodského bude status whistleblowera. Ten by jim po podání trestního oznámení a jeho pečlivém posouzení přiřklo státní zastupitelství. Dostat by ho samozřejmě nemohl každý, kdo se rozhodne své nadřízené obvinit třeba ze zahýbání manželce nebo kdo si vymyslí nějaké oznámení, aby se tak vyhnul vyhazovu z práce. „Bylo by nutné ově- řit, zda je oznámení podáno v dobré víře,“vysvětluje Ondřej Závodský s tím, že odstrašit ty, již by měli nějaké choutky podvádět, by měl možný trest za křivé svědectví.

Po udělení statusu by měl whistleblower jistotu, že ho jeho oznámení nepřipraví o práci. Pokud by byl pro- puštěn v době mezi tím, kdy podal oznámení a kdy dostal status, mohl by se vrátit a získal by zpět ušlou mzdu. Úřad bude rozhodoval také o možném přeložení oznamovatele na jinou pozici. Vyplacení náhrady mzdy by zase mělo na starosti minis- terstvo financí, které počítá s tím, že by whistleblower mohl dostat zmíněnou náhradu za nemajetkovou újmu.

Závodský, sám bývalý whistleblower, který v minulosti upozornil na nevýhodné smlouvy na ministerstvu vnitra, měl velký vliv už na to, že se ochrana oznamovatelů stala součástí vládního programu současné koalice. Přípravu zákona dostal na starost úřad ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera z ČSSD. Jenže návrh zákona, který minulý týden zveřejnil, zkritizovaly jak protikorupční nevládní organizace, tak ti, již v minulosti korupci sami oznámili.

„Ten návrh vypadá, jako by na ochranu oznamovatelů úplně rezignovali,“zhodnotil Dienstbierův návrh Janusz Konieczny, analytik Nadačního fondu proti korupci, který se ochranou whistleblowerů dlouhodobě zabývá. „Přijímat opatření, jež by zásadním způsobem svazovala zaměstnance či zaměstnavatele, se s ohledem na dodržení základních principů pracovního práva nejeví efektivní a systémové,“reagoval na kritiku úřad ministra Dienstbiera.

Je to určeno pro kohokoli, kdo bude uznán whistleblowerem a utrpí škodu.

Na některé závažné korupční kauzy by se bez jejich odvahy možná nikdy nepřišlo. Jenže zkušenosti, které takzvaní whistlebloweři získali poté, co upozornili na nezákonné jednání, se zdají být velmi účinným odstrašením pro kohokoli, kdo by chtěl jejich příklad následovat.

MF DNES oslovila trojici oznamovatelů korupce s otázkou, zda by se dnes zachovali stejně. Všichni odpověděli kladně, byť jim jejich čin přinesl mnoho problémů. Dva z nich jsou dosud bez práce, jeden dodnes chodí po soudech. „Bráním se podmínce, kterou mi soud vyměřil,“říká Jiří Chytil, jenž v roce 2009 upozornil policii na kauzu Opencard.

Ten, co dělá problémy Chytil pracoval na odboru informatiky pražského magistrátu. Dnes do žádného zaměstnání nechodí. Občas na něj zavzpomíná v hospůdce, kterou má kousek od svého bydliště. Jeho případ skončil vyhazovem z práce, pak soudem a podmín- kou. Podle soudu měl vymáhat pokutu od dodavatele systému, ale neudělal to.

Chytil přitom předtím dodal policii klíčové důkazy k pozadí celého případu a původně měl u soudu vystupovat jako utajený svědek. Místo ochrany přišlo obvinění a trest. Krom toho čelil on i jeho přítelkyně výhrůžkám. „Nejhorší bylo, že se mi dvakrát někdo vloupal do bytu,“říká.

„Jistota, že nepřijdu o práci, by mi samozřejmě velmi pomohla,“říká Chytil. Nic takového však čeští whistlebloweři zaručeno nemají. „Pár let jsem potom neúspěšně hledal nové zaměstnání, ale v šedesáti jsem nakonec odešel do předčasného důchodu,“dodává muž, který pod černou koženou bundou nosí tričko s logem Nadačního fondu proti korupci, jenž ho v roce 2013 ocenil za odvahu.

Ještě těžší to tito odvážní mají v menších městech. „Znojmo je malé město, tady se zná každý s každým, pověst člověka, který dělá problémy, je samozřejmě velký handicap,“vysvětluje Radka Horáková, která dřív dělala vedoucí odboru majetku na znojemské radnici. I tato matka samoživitelka je dnes bez práce.

„Odmítla jsem tehdy podepsat několik pro město nevýhodných transakcí,“vysvětluje Horáková, jak se stala whistleblowerkou. Potom ji rada města odvolala a nadřízený chtěl, aby sama podepsala rezignaci. Když odmítla, přeřadil ji do archivu.

Poté, co se ve Znojmě i po kauze, která začala díky Horákové, vyměnilo vedení města, dostala výpověď pro údajnou nadbytečnost. „Sloučili dva odbory a mě už prý nebylo třeba,“vzpomíná.

Nadřízeného, jehož činy Horáková oznámila, poslal později soud na rok do vězení.

U soudu neuspěl Rok trvalo hledání práce Jakubu Klouzalovi, který do roku 2011 pracoval jako ředitel jednoho z IT odborů na ministerstvu zahraničí. Pak ale policii odevzdal informace o zakázkách, jejichž cena se zdála značně přemrštěná. „Snažil jsem se tu informaci předat nejdříve svým nadřízeným a dokonce i ministrovi, ale nic se nedělo,“zdůvodňuje, proč se ke svému kroku odhodlal.

Pak dostal výpověď, o jejíž neplatnost se pak s ministerstvem soudil. Bez úspěchu. „Nedokázal jsem prý, že jsem ji dostal v příčinné souvislosti s oznámením,“vzpomíná. „Lidé, co si tím projdou, jsou často velmi psychicky zdevastovaní,“říká Klouzal, který se prý i proto dnes snaží radit lidem, o kterých ví, že udělali podobný krok jako on. „Psychologicky je důležité, když vám někdo dá za pravdu,“dodává.

Možné udílení statutu whistleblowera by tak podle něj mělo v tomto směru i pozitivní psychologický efekt. Zkušenosti člověka, jenž se na svém pracovišti setkal s trestným jednáním, které se rozhodl nahlásit, mají také současný náměstek ministra financí Ondřej Závodský nebo senátor Libor Michálek.

Také v jejich případech následovaly postihy na pracovišti. Ze Závodského, tehdy ředitele právního úseku, udělal jeho nadřízený řadového referenta. Libor Michálek podal trestní oznámení v roce 2010 jako ředitel Státního fondu životního prostředí. Hned druhý den ho ministr životního prostředí Pavel Drobil vyhodil.

Oba ale nadále pokračovali ve státní správě a mimo jiné i téma ochrany whistleblowerů si vzali za své. Zatímco Závodský je autorem návrhu zákona z dílny ministerstva financí, Michálek už v roce 2013 připravil vlastní návrh zákona.

„Kromě úspory státních financí je ochrana oznamovatelů důležitá proto, aby lidé, kteří mají odvahu na oznámení korupčního jednání, na to ve výsledku sami nedojeli,“vysvětluje senátor Michálek.