ANALÝZA UMĚLECKÉHO TEXTU
1. Zasaďte výLatek do kontextu knihy a popište kompozici díla
Úryvek je vyňat z 1. kapitoly, přičemž kniha má kapitol celkem pět. Jsou rámovány stálými formulacemi. Každý oddíl je uveden slovy: „Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.“Text kapitoly vždy končí větou: „Stačí vám to? Tím dneska končím.“, poslední kapitola je zakončena: „Stačí vám to? Tím ale opravdu končím.“Za ni B. Hrabal ještě zařadil „Slovo na závěr“, v němž vysvětluje, že román je psán tzv. automatickou metodou, příznačnou pro tvorbu surrealistů.
2. Vystihněte téma výLatku a vyjmenujte motivy, jež se v něm objevují
Tématem je osvojování si základních zásad pro budování úspěšné kariéry (respektování rad od šéfa hotelu, vlastní zkušenost s vracením bankovek). Motivy: párky, rutinní kontrola umytých nohou, peníze (drobný, bankovky, prachy, stovky, tisícikoruna).
3. Určete literární druh a žánr
Epika (velká epika); vývojový román, bilanční román (Jan Dítě prodělává vývoj: ke stáří se dopracuje klidu a pokory, je svobodný, ztrácí své pošetilé ambice, vnímá krásu drsné šumavské přírody a nachází cestu k pospolitosti vesnice). Je ovšem zajímavé, že sám Hrabal k názvu knihy připojil podtitul Povídky.
4. Charakterizujte časoprostor
Děj úryvku se odehrává v hotelu Praha a na nádražním perónu. Je tu zmíněn běžný pracovní den v hotelu od časného rána („ Každý ráno v šest jsme byli na place…“) do večera („… večer před spaním šéf chodil kontrolovat
umyté nohy“) a zároveň i delší časový úsek, během kterého si vypravěč osvojí svérázné obchodní praktiky prodávání párků cestujícím.
5. Uveďte, kdo je vypravěčem, a blíže ho na základě ukázky a znalosti celého díla charakterizujte
Vypravěčem je Jan Dítě. Z vnější charakteristiky je zmíněn jeho malý vzrůst („maličký jako pikolík“). Je učenlivý (úkony v hotelu, nekalá metoda získávání velkého spropitného za párky…), je mazaný/vychytralý („ a já jsem
vždycky neměl drobný, i když jsem je měl“), houževnatý,
cílevědomý („ za měsíc už to bylo pár stovek, nakonec jsem měl i tisícikorunu“). Má důvěřivý vztah k lidem, zejména k přímým nadřízeným a zkušenějším spolupracovníkům v hotelových restauracích. Hrdina trpí komplexem kvůli svému vzrůstu. Ve snaze přimět okolí, aby ho přijalo a jednalo s ním jako rovný s rovným, se snaží přizpůsobovat bez ohledu na morální principy. Pracuje v luxusních podnicích předválečného Československa. Jeho touha proniknout do horních společenských vrstev ho přivádí během okupace na stranu Němců, ale výsledkem je pouze pohrdání ze strany Němců a nenávist od Čechů. Teprve po převratu v roce 1948 si konečně Jan Dítě uvědomuje, že je nesmyslné snažit se přizpůsobit se měnícím se podmínkám. Vzdá se všech svých ambicí a utíká do samoty.
Mnoho čtenářů po přečtení knihy hlavního hrdinu neodsuzuje, spíše je jim ho líto jako člověka nešťastného.
Čtenář kromě jeho individuálního příběhu sleduje jeho očima i velké dějinné události.
6. Určete vyprávěcí postup Ich-forma ( dovolte mi; když jsem přišel…).
K mluvenému projevu odkazuje oslovování čtenářů („ Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.“). Vymyká se z množství Hrabalových bezsyžetových próz (próz nemajících souvislý děj).
7. Vyjmenujte typy promluv, jež se ve výLatku objevují, a doložte je příklady Jde o monologické vyprávění hlavní postavy. Občas se objevuje přímá řeč („ Jseš
tady pikolík, tak si pamatuj!…“) a nepřímá
řeč („ A tak jsem řekl, že v podniku jsem nic neviděl a nic neslyšel.“).
8. Charakterizujte vypravěčovu promluvu a vysvětlete, jak její specifika souvisí s osobou vypravěče Jan Dítě vypráví metodou automatického textu tak, jak se mu zjevují obrazy ve vzpomínkách, bez racionální rozvahy. Text je záznamem mluveného projevu s dlouhými souvětími (viz od „Nic jsem nechtěl dělat než roznášet…“), která jsou často souřadně řazená bez znaků příčinné souvislosti („… a každej den jsem musel vyčistit plechový košíček na horký párky, protože já jsem roznášel na nádraží horký
párky, naučil mne to ten pikolík, kterej už pikolíkem přestal být, už začal pracovat na place, ach, ten se něco naprosil…“). Prožitek během výpovědi naznačuje použití zájmena a zvolací věty („...ach, ten se něco naprosil, aby mohl roznášet dál párky!). Tento autentický záznam myšlenek kontrastuje s další snahou hrdinova projevu: vypravěč se snaží o kultivované vyjadřování, které je podle něho zřejmě znakem vzdělaných a bohatých lidí. Snaha o spisovnost se projevuje jak ve slovní zásobě ( frak bez poskvrny, čichem zjistit…), tak v gramatických tvarech (např. „A tak jsem udiven opakoval, že…“). Tato jazyková snaha je poněkud zvláštní, hrdina přirozeněji užívá hovorovou a obecnou češtinu ( horký párky, prachy, udýchanej, teďka, dral se k okýnku, pár stovek aj.) a profesní/slangové výrazy (zj. z oboru hoteliérství: ficka, pikolík, šéf, kredencká, plac, defilírka).
Literárněhistorický kontext
Tvorba jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století souvisela se všemi proudy české literatury, které se objevily v době normalizace: oficiálním, samizdatovým i exilovým. V době normalizace oficiálně vycházela vedle děl prorežimních autorů (Z. Pluhař, J. Kozák aj.) i díla literárně hodnotná (L. Fuks, „raný“V. Páral, V. Körner, O. Pavel, B. Hrabal, V. Kaplický, J. Šotola, M. V. Kratochvíl, F. Kožík aj.). Někteří autoři se přidali k poúnorové exulantské vlně (J. Škvorecký, Z. Salivarová, M. Kundera, A. Lustig, P. Kohout, J. Gruša…). Někteří neemigrující, ale „nepohodlní autoři“přešli do literární ilegality a podíleli se na vzniku samizdatové literatury. Jejich cílem bylo zachovat kontinuitu české literatury. Hlavní roli v tomto proudu sehrál L. Vaculík (edice Petlice); Edici Expedice řídili manželé Havlovi. Některá díla později vyšla i v exilu nebo po určitých úpravách i oficiálně. Tak např. v okleštěné podobě vycházely od 2. poloviny 70. let i Hrabalovy texty. Autentické znění mohl zájemce poznat jen z vydání samizdatových a exilových.