Převrat zoufalců
Z Turecka se po pokusu o puč stává riziko. Erdogan začal budovat nový režim
ANKARA Do puče, který byl proveden tak školácky, že musel selhat, bylo Turecko stabilním, i když problematickým nárazníkem mezi neschopnou Evropou a Blízkým východem, jenž právě kolabuje i exploduje zároveň.
Po převratu a také svou reakcí na něj se však Turecko vzdaluje Evropě a z opory se mění v potenciální riziko.
Jestliže organizátoři puče, jak zní celkem logické vysvětlení jejich motivů, chtěli zastavit plíživou islamizaci země a autoritářství tureckého prezidenta Erdogana, výsledkem bude pravý opak.
U bran Evropy se nyní ocitla úplně jiná země.
Už sám fakt, že v členské zemi NATO se vzbouří část druhé nejpočetnější armády, je výstražný moment.
Turecká armáda se vždy považovala za strážce sekulárního odkazu zakladatele moderního Turecka, teď přihrála celou zemi včetně sebe prezidentovi a jeho umírněným islamistům. Puč byl vlastní gól.
Byl to puč, který nesl významný rys zoufalství, protože neměl naději na úspěch. Praktických důvodů je řada, ale ten hlavní je politický: zatímco dosud vždy armáda v téhle zemi vojenských převratů k spokojenosti veřejnosti odfoukla ze scény politické klubko, jež se hádalo, nemělo důvěru a bylo tak nevýkonné, že turecká ekonomika byla tureckým hospodářstvím ve smyslu hanlivého českého rčení, nyní má prezident Erdogan a jeho strana víceméně dlouhodobou podporu téměř poloviny Turecka. Je to odměna za to, že životní úroveň se prudce zvedá, ekonomika roste a sebevědomí taky. Když se o Turecku hovoří jako o jedné z nejdůležitějších
mocností budoucnosti, není to přehánění.
A když Erdogan poslal lidi do ulic, oni tam vyrazili. Podpora, která mu umožnila přežít, nyní bude za ním, až bude upevňovat režim. Bude to jiný režim než doposud. Jednobarevnější. Je to vidět už z prvních kroků vítězů.
Následuje rozsáhlá čistka. Mezi důstojníky by byla pochopitelná, protože situace je pořád ještě na ostří nože. Ale pokud sám prezident také okamžitě začal hovořit o znovuzavedení trestu smrti, aby je bylo možné pořádně potrestat, a nechal preventivně zatknout skoro tři tisíce soudců a státních žalobců, protože by nesoudili dobře, může to být jen přepálené rozhodnutí v momentální výhni emocí, ale také předobraz Turecka příští doby.
Stejně tak reakce všech politických stran, které puč do jedné odsoudily, může být vykládána jako věrnost demokratickým pořádkům, ale také jako vazalský hold věrnosti.
Navíc i armáda jako nejdůvěryhodnější složka společnosti bude zřejmě jiná. Bude ochočená, a místo aby strážila odkaz Atatürka, bude možná střežit Erdogana. Která varianta převáží, ukážou až další týdny a měsíce. V každém případě to nyní vypadá, že Turecko, jak jsme ho znali, je na křižovatce.
Puč sám a krev, kterou při něm prolily tisíce lidí – zatím je hlášeno na 290 obětí a přes tisíc zraněných, stejně jako hon na pučisty a masivní odvetná opatření přinesou více vášní a více polarizace.