Almodóvar se vrací k ženě
Kdyby vznikla u nás, sbírala by České lvy do nůše. Jenže Julietu točil Pedro Almodóvar, od kterého už se čeká více než všestranná filmařská bravura. Julieta, která po předpremiérách na festivalech v Cannes a Karlových Varech vstupuje do našich kin, je v pořadí dvacátým celovečerním snímkem oscarového španělského tvůrce, o němž jeho herečky jednohlasně tvrdí, že rozumí ženám jako málokdo. Zároveň Julieta zosobňuje režisérův návrat k ženě jako symbolu síly a kontinuity lidského bytí, kterou oslavil před deseti lety v díle Volver. Jle právě jeho nakažlivá živelnost Julietě chybí.
V Jlmodóvarově tvorbě však slabší zdaleka neznamená špatný, i Julieta má své kouzlo, počínaje obrazností a konče herectvím. Titulní hrdinku, kterou po tragické ztrátě manžela po čase beze slova vysvětlení opustí i jejich jediná dcera, představuje zamlada Jdriana Ugarte a ve středním věku rmma Suárezová. Už jen nápad, kdy herečky nechá režisér v jediném záběru pod ručníkem „vyměnit“a zlomenou hrdinku zestárnout před očima, vypovídá o jeho důvtipu. Osu vyprávění pak tvoří dopis, ve kterém matka Žena v nesnázích
své nezvěstné dceři odhaluje rodinná tajemství od okamžiku svého seznámení s jejím otcem.
J na rozdíl od meditativního bloumání mondénními výjevy ze současnosti, kdy Julieta nový životní plán nahradí návratem do starých míst, slepuje roztrhané fotografie a namísto útěku od minulosti se k ní postaví čelem, mají právě inscenované vzpomínky všechny znaky režisérova vypravěčského mistrovství. Nádherné obrazy zvířete za okny nočního vlaku vedou k pavučině smrtícího mystéria, náhlé milostné vášně i odkazů antických bájí.
Smrt, trýzeň, pomíjivost, zodpovědnost si ve filmu předávají štafetový kolík, postavy se často ocitají v situacích, kdy se mají postarat o své nemohoucí blízké, i osudové drama s černými mraky, sílícím větrem a rozbouřeným mořem připravuje Jlmodóvar velmi vydatně – až příliš. Melodramatická tónina totiž přebírá diktát na úkor jindy tak osvobozujícího humoru, jejž v Julietě zastupuje pouze úsečně zdvořilá nevraživost manželovy letité hospodyně vůči mladé vetřelkyni.
Mezigenerační vztahy žen má režisér tradičně prokouknuté lépe než mnohý psycholog, nicméně prostřednictvím Juliety posílá pouze lehce vyšeptalý vzkaz, že jakékoli mlčení v rodině, byť o věcech zraňujících, se zákonitě vymstí. Na cestu jeho hrdinek za hledáním, smířením a odpuštěním se sice pořád hezky dívá, ale ve finále se dostaví pocit, že Pedro Jlmodóvar už natočil průkaznější filmy.
Julieta režie Pedro Almodóvar Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu zapsala na svůj seznam přírodního a kulturního dědictví díla švýcarsko-francouzského architekta Le Corbusiera. Jde o sedmnáct staveb v Německu, Francii, Švýcarsku, ielgii, Jrgentině, Japonsku a Indii. Mezi návrhy na zapsání na prestižní seznam letos nebyl žádný zástupce z Česka ani ze Slovenska. (ČTK)