Nevím, jestli se mám smát, nebo plakat

JALTA Od roku 2012, kdy se stala evropskou šampionkou v Helsinkách, se toho příliš nezměnilo. Oštěpařka Věra Rebriková pořád trénuje ve slunečné Jaltě na Krymu. Potkává se s kamarádkami z ukrajinského týmu. A dře před olympijskými hrami v Riu, kde měla být s nejlepším světovým hodem roku 67,30 metru favoritkou na zlato.

Jenže soupeřit s Barborou Špotákovou a spol. nakonec nebude.

Něco je přece jen jinak. Rusko v roce 2014 anektovalo ukrajinský poloostrov Krym, a tím donutilo sportovce k rozhodnutí: Buď zůstanete a budete reprezentovat Rusko, nebo si ponecháte ukrajinský pas, ale musíte odejít z Krymu. Rebriková zvolila první možnost. A kvůli tomu nesmí jet do Ria. „Nevím, jestli se mám spíš smát, nebo plakat,“utrousila po čtvrtečním potvrzení Sportovní arbitráže o vyloučení ruských atletů z her.

Povolení házet za Rusko na olympiádě dostala po velké bitvě teprve v červnu. Teď smí 27letá atletka závodit maximálně uvnitř své země.

„Až do roku 2014 jsem přitom trénovala na Jaltě, mimo ruský systém, a nemohla jsem být zapojena do dopingových skandálů,“zlobí se na rozhodnutí orgánů.

Rebriková upozorňuje na případ dálkařky Darji Klišinové, jíž Mezinárodní atletická federace IAAF povolila účast, jelikož se už před začátkem ruských problémů přestěhovala do Spojených států.

„Moje argumenty IAAF ignorovala. Odvolala se na všeobecné důvody, které přišly všem atletům. Vypadá to, že naše prohlášení vůbec nečetli a rovnou řekli kategorické ne,“nechápe Ruska verdikt.

Poslední malá naděje spočívá v nedělním zasedání Mezinárodního olympijského výboru, který může zákaz zrušit. Rebriková stále věří: „Mohou rozhodnout jinak.“

Na případné zamítnutí je ale také připravená. „Litovat, že jsem přijala ruské občanství, nebudu.“(top) Fakta Nové dopingové případy