Co dál s malým vrahem
Je extrémně nebezpečný. Hlídají ho ve dne v noci. Ale to teď skončí. Jen proto, že mu bude patnáct.
Vycházky má zakázané, neustále ho hlídají vychovatelé, podle odborníků je totiž extrémně nebezpečný. Čtrnáctiletý Daniel z Teplic, který letos v únoru ubodal spolužačku, žije už půl roku v přísně střeženém oddělení výchovného ústavu v Boleticích. Teplický soud bude v pondělí rozhodovat, co s ním dál.
Právě kvůli němu na jaře zesílily hlasy, aby bylo možné trestat dětské vrahy. Návrh začne brzy řešit Sněmovna.
Podle předsedy teplického soudu Jana Tichého se bude soud zabývat hlavně znaleckým posudkem. Ten zpracoval psychiatr a sexuolog Marek Páv. „Jako znalec jsem vázán mlčenlivostí. Věc objasním při soudním líčení,“sdělil včera Páv. Podle informací MF DNES z posudku vyplývá, že chlapec trpí vážnou sexuální deviací a jeho pohyb na svobodě je velmi rizikový.
Daniel žije ve střeženém pavilonu výchovného ústavu, jemuž se přezdívá dětské vězení. Daniel zde má ještě přísnější režim než ostatní chlapci. A to jsou ve stejném zařízení další tři kluci, kteří někoho zabili nebo se o to pokusili.
Zatímco ostatní chlapci mají obvykle nárok na vycházky nebo víkendové cesty domů a ven může i kluk, který podřezal svou sestru a matku, Daniel nesmí. Na žádost policie. „Ven chodí jen ve skupině s ostatními žáky a pod dohledem vyškoleného vychovatele,“řekl ředitel ústavu Rudolf Jakubec.
Severočeští kriminalisté oficiálně nechtějí případ komentovat, protože jde o nezletilého, anonymně však upozorňují, že chlapec by venku představoval příliš vysoké riziko pro společnost. Proto je nutné, aby ho vychovatelé hlídali ve dne v noci.
Daniel žije v pokoji, ve kterém je jen železná postel. Nic dalšího. „Žáci nemají na pokojích nic, co by mohli použít jako zbraň proti někomu jinému nebo čím by mohli poškozovat sebe,“vysvětluje ředitel Jakubec. Umyvadlo je z nerezu, aby se zbraní nemohl stát střep z keramiky. Na chodbách jsou okna s nerozbitnými skly. Na chlapce dohlížejí vychovatelé, při vyučování sedí vedle pedagoga i urostlý asistent, aby zjednal pořádek.
Je otázka, co bude s Danielem dál. Na uzavřeném oddělení může být jen do patnáctých narozenin, což bude na konci října, nebo do ukončení školní docházky, tedy do konce června příštího roku. Co dál?
„Obecně platí, že pokud žák projeví přání u nás dál studovat, musíme mu to umožnit,“říká ředitel. Středoškoláci studují v jiné budově v Děčíně, kde nejsou tak hlídaní, a kdyby chtěli utéct, nikdo jim nezabrání. Danielův další pobyt v Děčíně by proto byl riskantní.
Soud má možnosti, jak zařídit, aby zůstal pod dohledem: detenční ústav nebo zařízení v Ostravě-Hrabůvce specializující se na mladistvé ve věku 15 až 18, kteří vyžadují zvýšenou a individuální péči.
Žáci nemají na pokojích nic, co by mohli použít jako zbraň proti někomu jinému nebo čím by mohli poškozovat sebe. Rudolf Jakubec, ředitel ústavu v Boleticích