Vznik člověka? Opice se vyspala s prasetem a bylo

Sedíme ve vesnické hospodě kousek za Kladnem. Je letní večer, pijeme pivo, jsme unavení po dlouhém výletě. A tak jen mlčíme a posloucháme.

„Za nás se postavil Stochov! Za nás se Praha zdvojnásobila! V jednom paneláku bydlela celá vesnice, umíš si to představit!?!“křičí starý pán u vedlejšího stolu. Naproti němu sedí pankáč, může mu být tak dvacet, a balí si v poklidu brko.

Stařec má před sebou půllitr, ale zdá se, že už nepije, že už nemůže. Vietnamec, co má krámek vedle hospody, zasune do hracího automatu stovku. Zmáčkne autopilota a sleduje, jak automat jeho peníze prohrává. Pankáč dál soustředěně balí jointa. A vousatý chlápek vedle něj, v montérkách, kolem padesátky, řekne:

„Jeden řekne opice. Ale člověku je ze zvířat nejblíž prase. My lidi jsme vepři, ať se nám to líbí, nebo ne.“Jeho kumpán, taky v montérkách, řekne: „Ty možná jo, ale já prase nejsem.“„Ale jo. Všichni jsme trochu opice a trochu prasata. Já to musím vědět, dělám v prasečáku.“

Stařec vezme pivo, přitiskne sklenici ke rtům, ale ani se nenapije, jen se s pivem políbí a postaví sklenici zase na stůl.

„Za nás tady byly doly! A lidi museli makat! Kdo nemakal, tak v těch dolech skončil taky, i když nechtěl!“

Pankáč nic neříká. Právě dobalil brko, položil si ho vedle piva a začíná si balit druhé do zásoby.

„Ty se se mnou nebavíš! Proč ty se se mnou nebavíš?!“

„Když já nevím, v jakým jste dneska rozpoložení, jestli ve vojenským, nebo v politickým.“

„Teď se všechno rozkradlo! Za nás se nekradlo. Celý Stochov se postavil!“ „No, zdá se, že spíš v politickým.“„A na vojnu všichni taky museli! Ne jak dneska. Naše armáda má deset tanků. To není žádná armáda! Z ní nemá nikdo strach. Z naší armády měli všichni na Západě strach!“„No, takže ve vojenským taky.“A vousatý chlápek v montérkách řekne: „Teď prý budou lidem transplantovat prasečí orgány. S opicemi to zkoušeli, ale moc to nefungovalo. Takže je logické, že teď zkusí vepře.“„To je blbost.“„Není. Já ti totiž řeknu, jak vzniknul člověk. Opice se vyspala s prasetem a bylo.“

„No já teda takhle nevzniknul. Ty možná jo, ale já ne.“„A jak jsi jako vzniknul?“„No asi se moje máma vyspala s tátou, ne?“

„Ale to jsi už na konci příběhu lidstva. Jenže na začátku to byla opice s prasetem, myslím v pradávnu.“

Vietnamec strčí do automatu další stovku a znovu zmáčkne autopilota.

„Já ti řeknu, prasata jsou spokojená zvířata. Jsou se svým údělem srovnaná. Ne jako lidi. Kde ty lidi přišli na to, že mají právo být všichni šťastný?“

„A kdybys měl jít na tu tvoji prasečí transplantaci a měl by sis vybrat – tak ocas, nebo srdce?“

„Radši nejdřív srdce, to ti radím, protože to pak potřebuješ nové srdce, protože se špatným srdcem to neutaháš. Já dělám v prasečáku, já ty zvířata znám. Je nikdo neutahá.“A stařec mezitím znovu políbí pivo. „Za nás se všechno zdvojnásobilo. Těch škol, co se postavilo. V jednom paneláku jedna vesnice, no umíš si to představit?“Pankáč balí už třetí brko. „Já bych nechtěl bydlet v paneláku s celou naší vesnicí. Mně to stačí takhle.“

„Ale umíš si to představit? Vy si ani už neumíte nic představit, to je hrozný, ty mladý lidi dneska. Ani na pořádný cigarety nemáte a musíte kouřit tohle. To my měli ještě pořádný cigarety v dolech.“

„Máma říká, že se baráky dřív nechávaly otevřený, že se nemuselo zamykat a tak.“

„Maminka vzpomíná! To je dobře. To je moc dobře.“

„Ale já si nepamatuju, že by někoho tady ve vesnici vykradli.“

„Ale vykradou. Všechno dneska rozkradou.“„No, nevím.“A pak se ten starý pán postaví a začne zpívat písničku. Je o dívce, co se jako mladá utopila v řece. Pankáč naproti němu se na něj dívá a dál balí brko. „No, je mi smutno, tak řvu, no!“Starý muž si sedne a utírá si oči. „Želbohu. Želbohu.“Pak se políbí s pivem. Pankáč olízne brko, bere zapalovač a jde si ven zahulit. Chlapi v montérkách si dávají utopence. Vietnamec zasune do automatu další stovku. Zmáčkne autopilota a dívá se na točící se jablíčka, třešničky a hvězdičky.