Zhubl jsem 45 kilo

Pokračování z protější strany Přemýšlíme, že bychom příběh vyprávěli pozpátku. Podle mých nejvýznamnějších zastávek: Los Angeles. Detroit. Toronto. Praha. Bratislava. Hodonín. Uvidíme. Nedávno mě syn doprovázel na sraz, který jsme s Toronto Toros měli po čtyřiceti letech. Dorazili Paul Henderson, Frank Mahovlich, taky naši tehdejší manažeři. Vaši leccos natočil. Jindy zpovídal Bobbyho Orra či Bobbyho Hulla. A sbírá dál. Ano. Ani hromada materiálu neznamená rovnou dobrý výsledek. Musí se náležitě zpracovat. To je jen střípek. Obraz je daleko větší. Ve třiceti jsem dostudoval a chtěl zkusit angažmá v zámoří, projevily o mě zájem dva kluby. Jejich zástupci byli v Praze odmítnuti. Komunisti se mi vysmáli. Byl jsem sledován, povolali mě na vojnu. Neměl jsem jinou možnost než zemi opustit. Na privátní pas jsem odjel na dovolenou do Švýcarska, kde jsme se s Richardem Fardou potkali s lidmi z Toronta a Atlanty. Vybrali jsme si Toros. Připomíná se mi třeba důležitost vzdělání. Prošel jsem všemi stupni až k titulu z vysoké školy. Studoval jsem biologii, psychologii. Díky nim mám jiný náhled na spoustu věcí. Řada mladých hráčů dneska umí jen zapnout počítač a zjistit stav svého konta. Hezká vzpomínka Ne. Odešel jsem před promocí. Jedna politická strana mě kdysi lákala na Slovensko. S lidmi z ní jsem na pódium rozhodně vstoupit nechtěl. Vedl je ten bývalý boxer. Kolikrát mi udělení diplomu slibovali a vždycky se našla nějaká překážka. Mně to nevadí. Záleželo na něm spíš matce, která už nežije. Vzdělání a znalosti mám v sobě. Nepotřebuju papír. Nerad bych se o tom vyjadřoval příliš podrobně. Našli mi nádor, čtyři měsíce jsem se připravoval na těžkou operaci, trvala asi sedm hodin. Zhubl jsem ze sta kilogramů asi na pětapadesát. Nemohl jsem vůbec chodit. Strávil jsem pětatřicet dní v nemocnici. Odevzdal jsem se doktorům a udělal všechno, co mi nakázali. Tak se mi tělo pomalinku vyčistilo, ještě mám nějaké pozůstatky. Řekl jsem o ní pouze zaměstnavateli a členům rodiny. Když to dobře dopadne, tak proč to řešit? Když to dopadne špatně, každý se to stejně dozví, ne? Nicméně bylo to velmi obtížné období. Možná. Věřil jsem, bojoval, poslouchal lékaře, myslel pozitivně. Velice mě podpořilo, když zavolal někdo z blízkých. Denně za mnou chodila má žena. Stal se zázrak. Čtyři roky jsem v pořádku. Mám rád červené víno. O to víc mi teď chutná. Ne. My skauti máme víc informací než dřív, zaměstnání je jednodušší. Navíc se v naší éře ještě nevydělávaly závratné částky jako teď, takže pracuju i z finančních důvodů. Ale hlavně mě to pořád baví. Ano. Bůh ví, jak to bude s olympiádami. Další dvě se konají v Asii. NHL by hodně tratila, kdyby na tři týdny přerušila základní část. Cestování by bylo náročné. Vysílací časy jsou pro Severní Ameriku nevýhodné. Hrozí zranění největších hvězd. Takže tohle může být poslední velký turnaj na několik let dopředu. Oslovil mě generální manažer Šatan. Bylo nás pět skautů. Rok jsme sledovali všechny hráče, kteří připadali v úvahu, a posílali informace na centrálu. Známkovali jsme je, výběr pak potvrdil hlavní kouč Krueger. Vzali jsme nejlepší dostupné hokejisty, třebaže někteří jsou starší. Krueger je dokáže skvěle motivovat. I proto mužstvo složené z příslušníků osmi zemí tak dobře šlape. eský hokej nevzkvétá. Další zlatá éra není na obzoru. Národní tým na Světovém poháru neuspěl. Přesto ukázal, kudy vede stezka ke slávě.

Mozkový trust okolo kouče Jandače, ač přirozeně nebyl neomylný, vzal přípravu na turnaj poctivě. Otevřel se moderním trendům. Ví, že neplatí Hlinkův bonmot: „Hokej není žádná věda.“

Trenér se nebál obklopit borci se známým jménem, netvářil se jako boss, přijímal jejich názory. Nejen tahoun Voráček si pochvaloval, že taktické plány i rozbory a organizační záležitosti byly na nezvykle vysoké úrovni.

Kéž by si též někteří lidé na svazu a v klubech dokázali přenastavit myšlení, které zamrzlo kdesi na konci minulého tisíciletí. Kéž by úplně přestali svazovat děti odstupným a nechali politických čachrů (rozšíření juniorské extraligy). Kéž by poctivost, nadšení a znalosti znamenaly víc než prospěchářství a kamarádíčkování.

Reprezentace v Torontu nepostoupila ze skupiny. Při své zářijové misi přesto nepropadla. V přípravě zdolala Rusy i talentem sršící severoamerické mladíky. Na turnaji ji smetla Kanada, s Evropou ale svedla vyrovnanou bitvu. Když už bojovala „jen“o čest, přemohla soubor USA, který ještě před dvěma týdny mnoho znalců pasovalo na favorita celé akce.

Mužstvo prokázalo morální sílu, se vší hrdostí se postavilo k utkání, jež je nemohlo posunout do semifinále. Bez několika klíčových postav (Krejčí, Hertl nebo Jágr) nevyhořelo. Český hokej ve srovnání s velmocemi pracuje s omezenými zdroji. O to pečlivěji s nimi musí zacházet.

Nároďák v Kanadě nabídl ještě jednu inspiraci. „S výsledkem ani hrou nejsem spokojený. Nehledejme omluvy,“pravil kapitán Plekanec. Odpovědnost, sebekritika, chlapský přístup. To vše na českých zimácích chybí.