V Bosně se znovu bojuje o Dayton
Nedělní bosenskosrbské referendum o státním svátku 9. ledna prošlo. Nejde ale jen o tento den – hlasování ohrozilo celý systém uspořádání Bosny. SARAJEVO, PRAHA Většinou 99,8 procenta odevzdaných hlasů obyvatelé Republiky srbské, jedné ze dvou hlavních částí Bosny, schválili v nedělním referendu oficiální státní svátek. Je jím 9. leden – den, kdy v roce 1992 bosenští Srbové poprvé vyhlásili svou enklávu v zemi.
Důležitá je však i účast v referendu. K urnám přišlo 56 procent oprávněných voličů – většina obyvatel jiné než srbské národnosti, především tamních Muslimů a Chorvatů, hlasování bojkotovala. Mimo jiné proto, že toto datum vidí jako jednu z rozbušek tříleté krvavé války, která následovala.
Největší háček je však v tom, že bosenský Ústavní soud datum tohoto svátku už dříve odmítl – a referendum na toto téma předem zakázal. To, že se přesto hlasovalo, je tak podle pozorovatelů dosud nejtěžším testem Daytonské dohody z roku 1995, jež ukončila válku. A o kterou se politický systém Bosny dosud opírá.
Podle Christophera Bennetta, dlouholetého obyvatele Sarajeva a autora knihy Paralyzovaný mír v Bosně, Daytonská dohoda tím, že zemi de facto rozčlenila podle etnického klíče, pomohla ukončit válku, nezajistila však mír. „A do budoucna ponechala živnou půdu pro politiky, kteří jsou v zájmu kariéry ochotni vyvolávat etnické vášně,“soudí Bennett.
Za takového mnozí považují Milorada Dodika, nynějšího vůdce bosenských Srbů. V 90. letech měl důvěru Západu – tehdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová ho označila za „svěží vítr“v bosenskosrbské politice. Z advokáta Daytonské dohody se posléze stal její odpůrce. Právě on referendum o státním svátku prosadil – a začal mluvit o dalším referendu, tentokrát o úplném odtržení Republiky srbské od zbytku Bosny.
„Tím, že jde proti rozhodnutí Ústavního soudu, de facto odtrhává jeden z klíčových kusů Daytonské Proti Daytonu dohody,“poznamenal Bennett. V případě referenda o svátku se přitom Dodik postavil i proti spřízněnému Srbsku, které ho společně s EU a USA od referenda zrazovalo. Znepokojení přitom vyvolalo to, že jedinou podporu získal v Rusku.
V celé Bosně stále působí na 600 příslušníků mezinárodních jednotek pod velením EU. A dohlížitelem země je stále Úřad vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu, jak to stanovila Daytonská dohoda. Úřad mimo jiné může s Dodikovými ambicemi rychle zamávat – může ho odvolat, pokud mezinárodní společenství usoudí, že ohrožuje mír. Tak už několikrát také učinil v prvních deseti letech po konci války – v roce 1999 odvolal prezidenta Republiky srbské a v letech 2001 a 2005 dvakrát zbavil funkce chorvatského člena bosenského prezidentského triumvirátu.
Nynější vysoký představitel pro Bosnu, Rakušan Valentin Inzko, však v případě referenda takový krok neudělal. Podle pozorovatelů proto, že Západ doufá, že 21 let po válce už se Bosna dokáže o sebe postarat sama. To však může podle některých hlasů přiblížit etnika v zemi k dalšímu pokusu o „napravení křivd“a vytasení zbraní. „Nerespektování Daytonu je cesta k válce,“řekl těsně před referendem bosenský generál Sefer Halilovič, někdejší velitel armády bosenských Muslimů. A ministr zahraničí sousedního Srbska Ivica Dačič v reakci na to uvedl, že Bělehrad je odhodlán bránit všechny etnické Srby. Tak silná slova vysokých činitelů už v oblasti dlouho nezazněla.