Zemřel izraelský titán, míru se nedočkal
„Nebojte se, nezapomenu umřít,“říkával s nadsázkou bývalý izraelský prezident, premiér i nositel Nobelovy ceny za mír Šimon Peres na narážky na působení v politice i navzdory vysokému věku. Včera se ve svých 93 letech definitivně rozloučil. TEL AVIV Šimon Peres stál téměř u všech historických milníků Státu Izrael. Však také v politice působil více než půlstoletí. Za tu dobu se z vojenského jestřába proměnil v holubici – za své úsilí o mírové řešení izraelsko-palestinského konfliktu byl v roce 1994 spolu s bývalým premiérem Jicchakem Rabinem a palestinským vůdcem Jásirem Arafatem oceněn Nobelovou cenou za mír.
Začátkem 90. let se jako tehdejší ministr zahraničí zasadil o rozhovory, které vedly k dohodě z Osla – zástupci Palestinců v ní poprvé uznali právo na existenci Izraele a získali autonomii pro území v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu.
Dohoda však dosud mír nepřinesla. Premiér Rabin byl kvůli ní zavražděn židovským odpůrcem mírového řešení. Po něm sice usedl do premiérského křesla Šimon Peres, ale jen na rok. Když sám vyhlásil předčasné volby, aby dostal mandát pro své řešení konfliktu, jež počítalo se samostatným státem pro Palestince, vlna teroristických útoků zejména ze strany hnutí Hamas, které s dohodou nesouhlasilo, přiměla Izraelce hlasovat pro opozici.
„Vím, že jedeme po cestě plné nebezpečí. Ale vím také, že je to správná cesta, ta nejlepší a jediná, po které musíme jet,“říkal Peres k mírovému procesu. Přál si, aby ještě za jeho života konflikt skončil.
Jeden z nejvýznamnějších izraelských státníků se narodil jako Szymon Perski v roce 1923 v polské obci Višněva, která je dnes na území Běloruska. Do Tel Avivu se přestěhoval s rodiči v roce 1934. Rodina díky tomu unikla holokaustu – ten z jeho příbuzných, kteří zůstali v Evropě, nepřežil žádný.
Přestože vzpomínal, že v dětství býval díky dědečkovi tak ultraortodoxním židem, že svým rodičům rozbil Pod Davidovou hvězdou rádio, když ho poslouchali o šabatu, později se přiklonil k sionismu. Žil v kibucech a byl členem podzemní organizace Hagana, z níž po založení státu vznikly Izraelské obranné síly.
Byť studoval na zemědělské škole, zůstal u armády. V roce 1948 byl během války za nezávislost, kdy na právě zrozený Izrael udeřily arabské státy, pověřen získáváním zbraní pro izraelskou armádu. Stál u zrodu letectva a už ve svých 29 letech měl vysokou funkci na ministerstvu obrany. V 50. letech zakládal izraelský jaderný program, který je dodnes v utajení. Sám Peres o něm často mluvil jako o „textilním průmyslu“.
Ke konci 50. let vstoupil do politiky. V roce 1974 se stal ministrem obrany a o dva roky později pod jeho velením proběhla operace Entebbe, tedy záchrana Izraelců v letadle Air France uneseném palestinskými teroristy do Ugandy.
Když se v roce 1984 stal premiérem, byla spustěna operace Mojžíš, tajné přestěhování etiopských Židů z hladomorem sužovaného Súdánu, kam uprchli.
První izraelský premiér Ben Gurion o Peresovi mluvil jako o pleticháři. Jiní ho zase považovali za snílka: i kvůli tomu, že za stažení z Gazy dnes Izraelci mají jako odměnu tisíce raket, které odtamtud přilétají.
Teprve v závěru své kariéry, poté, co v roce 2007 usedl do prezidentského křesla, se Šimon Peres v Izraeli zařadil mezi nejoblíbenější politiky. Ze svých mírových vizí neustoupil a jako první izraelský prezident promluvil před parlamentem v muslimské zemi – v Turecku.
Zemřel včera nad ránem v jedné z telavivských nemocnic. Dva týdny poté, co utrpěl mozkovou mrtvici, se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. Narychlo svolaný izraelský kabinet včera k uctění Peresovy památky držel několik minut ticha.
Pohřeb je plánován na zítřek. Se Šimonem Peresem se na Herzlovu horu přijedou rozloučit vedle jiných americký prezident Barack Obama, britský princ Charles, německý prezident Joachim Gauck i jeho francouzský kolega François Hollande. Kondolovala řada světových státníků. Jen Hamas dal světu vědět, že se ze smrti Šimona Perese raduje. Americkým lékařům se v Mexiku poprvé podařilo přivést na svět dítě, které má tři rodiče. Revoluční metoda přenosu poškozené mitochondriální DNA umožnila, že novorozenec má kromě genetického kódu otce a matky také DNA ženy-dárkyně. Lékaři náročnou proceduru podnikli proto, aby zajistili, že se dítě narodí bez vady, kterou by mu jinak matka v genech předala. V Mexiku se operace uskutečnila proto, že tam ji zákony nezakazují. Podle odborníků je tento krok začátkem nové éry v medicíně. Naději přináší hlavně ženám, které trpí poruchou mitochondriální DNA a chtějí mít zdravé děti. (zah)