„Pozor, po Vltavě plují lemuři a pes“

Skautského vodáckého závodu centrem Prahy se včera zúčastnilo rekordních 3 500 lidí

PRAHA Před jezem u Karlova mostu se štosují lodě. „Nepádlujte, počkejte, až se vytvoří místo!“zní rozkaz od kapitána. A tak čekáme, stejně jako spousta lodí okolo.

Rozhodla jsem se totiž zúčastnit vodácké akce, jejíž trasa vede centrem Prahy přes vodákům jinak zapovězené jezy. Závod každoročně organizují skauti, kteří na něm soutěží v kategoriích podle věku. Ti ale svůj závod odjeli ráno. Nyní následuje volný sjezd pro veřejnost.

Na vodě jsem byla jen jednou, přiznávám s obavami. Podle mluvčí sdružení Junák – český skaut Jitky Taussikové to nevadí. „Závod je i pro nezkušené vodáky,“říká. Právě jí se uvolnilo místo v raftu a přibrala mě na palubu. Na nafukovacím raftu s námi pluje ještě studentka a skautka Katka, lodi velí kapitán Tomáš alias Fred.

Zatímco skauti závodili v pramicích, ostatní vodáci volí rafty, kajaky, kánoe nebo třeba paddleboardy. „Každý rok sem jezdí užít si vodu rodiny i s dětmi a za ty roky, co závod pořádáme, se ještě nikdo neutopil,“ubezpečuje Jitka Taussiková. A je to dlouhá doba.

Závod Napříč Prahou – přes tři jezy poprvé uspořádali vodní skauti 13. pražského oddílu už v roce 1939. Slavili jím otevření své nové klubovny. „Jezdilo se hlavně na kajacích či kanoích, teprve ve 30. letech přišel pražský oddíl s tím, že by loděmi skautů měly být pramice, protože v nich může jet celá skautská družina pohromadě. Závod byl tedy výjimečný jednak v tom, že ho pořádali skauti, ale také proto, že se jezdil na pramicích,“vysvětluje vedoucí skautského archivu Junáka Roman Šantora.

Závod se pořádal až do roku 1948, poté skončil a vodáci se k němu vrátili až v roce 1973.

Původně se začínalo u Smíchovské věže, kde měl klubovnu 5. pražský oddíl vodních skautů, a plulo se k Libeňskému ostrovu, což bylo okolo osmi říčních kilometrů. Dnes musíme zdolat asi jen šest a půl kilometru, trasa začíná u Císařské louky a končí na Štvanici. Čeká nás Šítkovský jez u Jiráskova mostu, Staroměstský u Karlova mostu a Helmovský jez v Holešovicích.

„To je volej!“glosuje pomalý tok nějaký kajakář. „Přitom prý připustili vodu, aby to jelo.“Hladina Vltavy je klidná. Na dohled už je Tančící dům, náplavka a také první jez. „Hlavně nezapomeňte pádlovat a pádla si chyťte až úplně nahoře za jejich konec, aby vám nevypadla!“ Vodákům zdar zní instrukce od kapitána lodi. Dřív vedl oddíl vodních skautů a jeho nejoblíbenější povel zní: „Opusťte loď!“Tentokrát to ale nebude potřeba. Nikdo se totiž nepřevrátí.

Splout Vltavu v centru zvládlo dokonce několik lidí na paddleboardech. A také rodiny s dětmi, několik lodí vezoucích psy i výstředně oblečení vodáci – ve vězeňských mundúrech, v převlecích za lemury nebo za zdravotní sestry.

Zatímco nám jde hlavně o zábavu, skauti před námi měli důležitější misi. Soutěžili o historický putovní pohár. Trofej, která se po likvidaci Junáka komunisty na několik desetiletí ztratila. Když ale závod Junák později propagoval v médiích, všimla si toho paní, která měla pohár u sebe, aniž věděla, komu patří. Skautům ho tedy vrátila.

Ačkoliv komunisté zakázali Junáka a ztratili pohár, závod temné období kupodivu překlenul. „V době komunismu fungovalo hodně vodních skautů v tělovýchovných jednotách jako vodácké oddíly. Závod se tak schoval pod jejich záštitu a pořádal se pod názvem Pražská pramička i za doby komunismu,“říká Šantora. Po revoluci a obnově skautingu se závod vrátil k historickému názvu Napříč Prahou – přes tři jezy a jel se znovu v roce 1991.

Závod nezávod... před dalším jezem se rozhodneme udělat si krátkou zajížďku do Čertovky. Bohužel stejný nápad měly i další posádky, a tak je v kanálu trochu těsno. Těžko se divit kapitánovi turistické lodi, který zjevně s takovým návalem nepočítal. Ve vzteku zabrzdí tak prudce, až vlnou ohodí několik vodáků za sebou. Ti se tomu zasmějí a jede se dál.

„Tady někde plavou chobotničky,“zavzpomíná jeden vodák na slavný film Chobotnice z druhého patra, který se u Čertovky točil. Ještě si prohlédneme mlýnské kolo a vracíme se zpět. Čeká nás další jez. Pod Karlovým mostem! Na památku se nám naskytne pohled z úplně nové perspektivy.

Míjíme Muzeum Franze Kafky i Rudolfinum. Všude okolo stojí turisté, smějí se a mávají. Mají na co se dívat, vždyť pohodovou atmosféru si dnešní den užívá 3 500 vodáků na více než 1 200 lodích. Je to nejvíc v celé historii závodu. Pro srovnání: v roce 1948 se závodu zúčastnilo jen 26 lodí.

Plujeme dál. Nalevo se tyčí letenské kyvadlo a před námi je poslední jez, ke kterému se dostáváme asi po dvou hodinách plavby. Jeho splutí si tentokrát vysloveně užívám. Pak už stačí loď vynést na Štvanici a vrátit do půjčovny. Tak zase za rok, loučím se se skauty.