Vackův svět: trenérův fén i šabat
Ve Spartě hrál šest let, teď Kamil Vacek válí v Izraeli. A večer bude proti Beer Ševě držet palce
Kdo jiný by měl být pro fotbalovou Spartu v tuhle chvíli přítelem na telefonu? Kamil Vacek, záložník, který na Letné odehrál šest let a slavil dva tituly, od léta hraje v izraelském Maccabi Haifa. A tak dobře zná i Hapoel Beer Ševa – dnešního sparťanského soupeře.
Proto trenér David Holoubek v pondělí večer vytočil jeho číslo a sbíral rady. „Hlavně pozor na protiútoky. A hlídat střed zálohy, kde mají tvořivé hráče,“varuje Vacek. Spolu s Maccabi Tel Aviv je to teď v Izraeli nejlepší tým. Stabilizovaný, jsou spolu čtyři roky, vědí, co chtějí hrát. Ale je těžké tipovat, vždyť Sparta dokázala porazit i Inter.
I proti Southamptonu hráli výborně. Je znát, že mají velké ekonomické možnosti, hlavně útoční hráči berou obrovské peníze. Levý záložník měl nabídku z Anglie, ale radši zůstal. K tomu nádherný stadion, na kterém ještě neprohráli. Budu držet palce, ať je Sparta prvním týmem, který je tam porazí. To nebyla pravda. Když jsem se před rokem a půl vracel z hostování v Boleslavi, věřil jsem, že dostanu šanci. Ale tehdy jsem se jedinkrát s panem Ščasným bavil a on mi řekl, že se mnou nepočítá.
Domluvil jsem se s panem Kotalíkem
na ukončení mého působení. Zamrzelo to, protože jsem byl ve Spartě šest let, byl jsem tam doma. Ale mám čisté svědomí. Poslední dva roky hraju nejlepší fotbal, co jsem kdy hrál, teď mi začala nová etapa a jsem za to vděčný. Jestli si někdo nedělá srandu. Znal jsem Maccabi, ale o Izraeli jako zemi jsem nic nevěděl. Myslel jsem, že zůstanu v Polsku, všechno jsem k Divočina tomu směřoval. Ale pak se mi z Maccabi ozval sportovní ředitel a nový trenér a rozhodl jsem se, že to zkusím. Nestává se, že by vás trénoval někdo, kdo šest let dělal v Manchesteru asistenta Alexi Fergusonovi. I ten už jsem zažil, naštěstí nekřičel přímo na mě. Snaží se vyjít vstříc, ale když někdo nedělá to, co po něm chce, využije i tuhle metodu. Je pro mě čest pod ním pracovat. Vždyť i Paul Scholes řekl, že je to nejlepší trenér, který ho kdy vedl. Kluci, kteří tu dřív hráli, mi říkali: Zajeď se tam podívat, nebudeš věřit. V Česku to lidé mohou vnímat jinak, ale z toho, co jsem zatím poznal, je Izrael nádherný.
S manželkou jsme byli dohodnutí, že jakmile by se nám něco nezdálo, nezůstaneme. Ale zatím nic takového nenastalo. Města jsou úžasná, všude pláže, promenády. V oblastech blíž k pásmu Gazy to asi tak pěkné není, ale já mám zatím jen dobré zkušenosti. I životní úroveň je vysoká. Byli tu za mnou kamarádi a všichni odjížděli s otevřenou pusou. Ale nejvíc mě překvapilo, jak tu lidé vnímají fotbal. Třeba my v Maccabi máme prodaných 25 tisíc permanentek, je tu nádherný nový stadion, úžasná atmosféra. Takové zápasy jsem v Česku nezažil, v Polsku dva tři za sezonu. K tomu fantastické zázemí, v tomhle ohledu jsem nezažil lepší angažmá. Není náhoda, že Izraelci mají v pravidelných intervalech týmy v Lize mistrů. Jejich ekonomická síla je obrovská. Víkend mají v pátek a v sobotu, neděle je pracovní den. A rodiny drží při sobě. Spoluhráči už mě s manželkou párkrát pozvali na tradiční šabat, který začíná páteční večeří, u ní se všichni schází. Kluci z týmu říkali, že jezdí za rodinami třeba i sto kilometrů. A je zajímavé, kolik jídla tam dokážou sníst Když jsem se teď vracel z Prahy, na letišti jsem se asi desetkrát s někým fotil. Lidi tu fotbal prožívají daleko víc než v Česku. A čekají, že Maccabi bude zase hrát o titul, nahoře. Zatím jsme pátí, ale snad to tak brzy bude. Mám sen: zahrát si Ligu mistrů. I proto jsem sem šel. Z Polska do Izraele Nikdo se mnou zatím nemluvil a sám jsem se soustředil spíš na to, abych se tady dobře aklimatizoval. Ale když budu podávat dobré výkony, třeba si mě trenér Jarolím všimne.