Dalajláma odjel, problém zůstal

Masaryk kdysi napsal, že k vybudování základů demokracie budeme potřebovat půl století. Teď se možná od jeho představy spíše vzdalujeme. Pobyt dalajlámy v Česku by tomu nasvědčoval. Už od začátku bylo jasné, že každá jeho další návštěva bude přijata kontroverzněji. Platí to i o té jedenácté. Vláda se ocitla v těžko řešitelné situaci. Má přijmout, nebo nepřijmout dalajlámu, když ani jedna z alternativ nemá ve společnosti s mizící tolerancí naději, že by nesklidila kritiku. Podstatné nejsou ani tak rozdílné názory, spíše ochota je tolerovat.

Návštěva proběhla kontroverzněji, než se předpokládalo. Do vlasů si vjel kdekdo. Odnese to možná i pár lidí, které chtěl ministr Pelikán povýšit na generály. A to jen proto, že pár ministrů a desítky poslanců i senátorů se s dalajlámou sešlo a čtyři naši nejvyšší ústavní činitelé k tomu z podnětu ministra zahraničních věcí vydali prohlášení.

„Ty by ses s dalajlámou sešel?“zeptal se mě jeden můj přítel. „Proč ne, kdybych k tomu měl příležitost,“odpověděl jsem bez rozmyšlení, jde o zajímavou osobnost. „I kdybys byl ve funkci?“tlačil mne ke zdi. „Proč mít nějakou funkci ve společnosti, která ti neumožňuje svobodné rozhodování?“reagoval jsem otázkou. Nemám rád situace jako při polistopadových návštěvách Moskvy: „Oficiálno – a těpěr neoficiálno!“

Názor premiéra nás posunul k Masarykově představě o hodný kus blíž: „Jsme díkybohu svobodná a demokratická země a každý se může scházet, s kým uzná za vhodné. Stejně tak mají i ústavní činitelé právo se jasně vyjádřit k zahraniční politice státu, za kterou nesou odpovědnost.“Snad to budou respektovat i ostatní.