Byty pro Romy ve Vsetíně byly akt milosrdenství

Dnes Prague Edition - - ROZHOVOR -

Vkrajských volbách získal nejvíc preferenčních hlasů ze všech a budoucí hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek nevylučuje ani kandidaturu na pozici předsedy KDU-ČSL, byť o ní prý neuvažuje. Rád mluví nejen o tom, jak ve Vsetíně postupoval proti nepřizpůsobivým, ale také o migrační krizi. „Angela Merkelová doplatila na to, že nezná život odspodu,“říká. Pokud by neměli jiné východisko, tak ano. Kontejnery nejsou řešením pro každou situaci, ale neměli jsme ty lidi kam dát. Mohli jsme je vyhodit pod most, protože jsme měli soudní rozhodnutí na jejich vystěhování. Nám se jich ale zželelo a řekli jsme si, že to není dobrý způsob. Taky proto, že by to vytvořilo ohromný problém na Vsetíně, ti lidé by se snažili dostat do nějakých bytů, minimálně ke svým příbuzným. Udělali jsme to jako akt milosrdenství. Nejen vůči nim, ale vůči všem vsetínským občanům.

Bylo, ale neskutečně drahé. Dům měl takové statické problémy, že byl neobyvatelný. Statici rozhodli, že je třeba co nejdříve všechny vystěhovat. Kdybychom se s lidmi z toho domu šest let nesoudili a neměli soudní rozhodnutí, museli bychom je jako neplatiče dát do hotelu. Tam by žili a čekali na soudní rozhodnutí. Jiný nebyl. Mohli bychom je leda tak dát na čtrnáct dní do tělocvičny. Bude to moje významné téma. Jsem člověk, který témata, jimiž žije, neopouští. Romská komunita, nepřizpůsobiví obyvatelé – černí nebo bílí – to jsou objekty mého zájmu. To jistě můžu, ale není to řešení. Jako hejtman bych jim spíše měl umět poradit, kde mohou čerpat nějaký příspěvek, dotace z evropských fondů. Je mi 57, v politice jsem 17 let, byl jsem starostou, ministrem, lidé mě znají. Mám rád, když se problémy řeší, ne že se o nich jen mluví. Jde o velký nešvar naší společnosti, že je tady spousta lidí, kteří jsou vzdělaní, umějí nádherně mluvit, ale neumějí vůbec nic udělat. Třeba na Michala Haška nebo Bohuslava Sobotku. V životě nic nepředvedli, ale zvládají umění rozdělovat cizí peníze a také funkce, a tím získávat politický konsenzus. To nemyslím zle vůči nim, myslím to tak, že v politice by měli být lidé, kteří mají normální životní zkušenost ze své profese. Takže Jiří Čunek coby politik bude stále stejný. Zadostiučinění to je. Ale dnes se na to dívám jinak. Můj úspěch může být dobrou zprávou pro všechny, kteří byli a jsou nespravedlivě osočováni. Když jsou přesvědčeni o tom, že nic zlého nespáchali, mají bojovat, protože se to může – jako u mě – obrátit. Pamatuji si to naprosto přesně. Nebylo to ve chvíli, kdy za mnou přišli policisté, že je tady nějaké nesmyslné obvinění. Bylo to ve chvíli, kdy jsem pochopil, že policajtům a státnímu zástupci vůbec nejde o pravdu, že chtějí jen náboj, aby mohli splétat nějaké příběhy. Každému politikovi od té doby radím: vykašlete se na média, všechny, když jste nevinní, neříkejte nic. Protože cokoli řeknete, může být použito proti vám. Přemýšlel jsem ale, proč by zrovna ti lidé měli důvod takto proti mně jít. Někdo si je musel najmout. A taky to tak bylo.

Najali si je politici podporovaní byznysmeny, kteří chtěli, aby v politice nebyli lidé jako já. S nikým jsem totiž nebyl provázán, nikdy jsem od nich nedostal žádné peníze. Na Vsetíně jsem vyřešil otázku s nepřizpůsobivými cikány, tím jsem se stal známým, předsedou KDU-ČSL a automaticky vstoupil do jednání o vládě. Nepotřeboval jsem k tomu od nikoho ani korunu. Krátce nato jsem byl nejoblíbenějším politikem. A to jim vadilo. Oni chtějí, aby si ti, kteří míří nahoru, od nich brali peníze na billboardy, na všechny PR záležitosti, a pak jim jsou zavázáni a budou jim to díky různým zakázkám stonásobně vracet. Já jsem pro ně byl člověk z Marsu. Takže investovali ohromné úsilí a prostředky přes ty darebáky v policii a státním zastupitelství, aby mě z politiky dostali. A vidíte teď. Jsou věci, o kterých nechci hovořit, protože na ně máme jen nepřímé důkazy. Z chronologie následných kroků je to však vidět. Jisté je, že jde o lidi, kteří tady kdysi byli, kteří s těmi strukturami, co vysávají tento stát, jsou propojeni, a mnozí jsou tady ještě teď. Ale díkybohu ubývají. Jestli usuzuje podle příkladu Zlínského kraje, pak je to příklad dobrý. Ano, je to možné.

Foto: Michal Růžička, MAFRA

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.