Pistole místo letenky
Rudolf Bečvář přesně před 40 lety unesl letadlo do Mnichova. Prchal před policií
To, co se odehrálo večer ve čtvrtek 28. října 1976 na ruzyňském letišti, pozemní personál nečekal. „Zastřelím tě. Otevři to,“zazněly za zády technika stručné rozkazy pistolníka, který pronikl až na stojánku k parkujícímu letounu.
Pod hrozbou namířené pistole technik udělal přesně to, co útočník chtěl. Pustil ho na schůdky přistavené ke čtyřmotorovému stroji Iljušin Il-18 a otevřel dveře kabiny.
Vzdušní piráti tehdy na palubu nastupovali jako pasažéři a za letu si se zbraní v ruce vynucovali změnu kurzu. Tentokrát to bylo úplně jinak.
Letoun se chystal na pravidelnou noční linku z Prahy do Bratislavy a Košic, na jeho palubě se nacházelo 104 pasažérů a šest členů posádky. Ti ve 21.45 začali s předepsanou předletovou procedurou na první úsek do Bratislavy, když se rozlétly dveře kokpitu.
„Únosce žádal odlet do Mnichova,“vzpomínal Gregor Guth, palubní mechanik unesené „osmnáctky“. Kromě pistole a samopalu hrozil útočník plastickou trhavinou, kterou měl údajně v tašce.
Posádka nahlásila mimořádnou situaci a po dohodě s řídící věží odstartovala přibližně ve 22.15 požadovaným směrem. „Únosce byl po celou cestu velmi nervózní. To se dalo poznat nejen podle jeho mluvy, ale i toho, jak reagoval na naše úkony,“vzpomínal Guth.
Drama skončilo po 75 minutách, když letoun dosedl na přistávací dráze mnichovského letiště Riem. Únosce se vzdal policii a soud jej poslal do vazby ve věznici Stadelheim.
Ihned po přistání se rozjela diplomatická, právnická a propagandistická bitva ohledně osudu únosce. Gangsterský čin, hlásala média v Praze. Jde o útěk za svobodou na druhou stranu železné opony, tvrdil vzdušný pirát, který v SRN požádal o politický azyl.
Československé úřady únosce identifikovaly jako pětadvacetiletého Rudolfa Bečváře z Kladenska, muže s notně popsaným trestním rejstříkem. Jako mladistvý seděl za vloupačky do chat a krádež auta, na vojně za dezerci. Krátce před únosem mu na konto přibyly další delikty.
Odstavený taxík na okraji v Praze Suchdole našla 21. října hlídka Veřejné bezpečnosti. Ve Volze ležel arzenál, dva samopaly vz. 58 s muni- Odvlečené letadlo cí. Nepatřily však taxikáři, toho našli spoutaného v odlehlém křovinatém porostu několik stovek metrů od auta náhodní svědci.
„Z výpovědi řidiče a podle jeho popisu byl jako možný pachatel vytypován Rudolf Bečvář a jeho starší bratr Štěpán,“vzpomínal bývalý vyšetřovatel Jaroslav Soukup. Bratři však pražské spravedlnosti unikli. Rudolf zmíněným únosem, Štěpána nalezli operativci kriminální služby na hausbótu na kotvišti u Libeňského ostrova mrtvého. Příčina smrti: střelná rána do hlavy.
Únosci tak v Československé socialistické republice přibylo obvinění z vraždy. Bečvářovi doma hrozilo od 10 let žaláře až po výjimečný trest, což tehdy znamenalo 15 až 25 let vězení, výjimečně i oprátku.
„Bečvář přiznal, že byl v sedmnácti letech v ČSSR odsouzen k devíti měsícům vězení za krádež auta a vloupání do víkendových chat. Doznal trestné činy, za něž byl odsouzen na vojně. Podíl na smrti bratra naopak popřel a požádal o shovívavost,“uvedl na začátku listopadu 1976 vyšetřující soudce Heinz Stocker.
Diplomaté a právníci se o vydání Bečváře zpět do Prahy handrkovali několik měsíců. Jeden z problémů spočíval v tom, že únosci doma hrozil trest smrti. Německá strana by o možnosti Bečváře vydat uvažovala pouze za splnění řady podmínek včetně toho, že neskončí na šibenici. ČSSR na to odmítla přistoupit.
Soud nakonec Bečváře za vzdušné pirátství poslal za německé mříže na osm let. Po Bečvářovi se poté ztrácejí stopy. Podle některých informací v SRN zemřel, vyšetřování vraždy Štěpána Bečváře po roce 1989 nebylo otevřeno, promlčecí lhůta uplynula na podzim 1996.
„ Velice častým mýtem je, že všechny únosy byly útěky za svobodou. To ale není pravda. Například právě Rudolf Bečvář se rozhodl pro únos letadla, protože utíkal před spravedlností, měl za sebou loupežné přepadení a řadu majetkových trestných činů,“uvedl dopravní pilot a publicista Ladislav Keller.